Nymfomanka, část II.

Dokonalé završení předchozích dvou filmů a odpověď na ně. Pokud v "Antikristovi" a v "Melancholii" Trier planě filozofoval o globálním světovém nebezpečí, "Nymfomankou" tyto otázky krásně vyřešil: největší hroznou pro lidstvo jsou zakomplexovaní egomaniaci. V životě i v umění. Pokud muž nemá co říct, měl by raději mlčet. Proč demonstrovat autorskou impotenci a bezradnost, je-li jeden normální? Prostě jsem postavám buď nevěřila nebo mě nezajímaly. Co je hůř? Je to potom dost smutné, sledovat zde komentáře studentů filmových věd, kteří v naprosté artové prázdnotě hledají souvislosti a mudrují tu o životě a o sexu, místo toho, aby se raději životu prakticky věnovali. Doufám, že někdy za deset let Trier konečně veřejně přizná, že krom matky a žen nejvíc na světě nesnáší dvě profesní skupiny: hereckou, u které chtěl zjistit, čeho jsou všeho lidé schopni před kamerou s vírou, že jde o umění .... a pak filmové kritiky, kteří ho výtečně pobavili pokaždé, když viděli v některém z jeho midcult vtipů (přeplněných vykrádáním velkých evropských režisérů) něco jako encyklopedii spirituality, odraz pravdy nebo hodnotný názor. Prostě nudný trapas a výsměch všem.. (01.08.2014)

Druhý díl si to jede na stejné vlně jako předešlý. Zcela určitě by mohly být díly spojeny v jeden film, ubrat na stopáži a pak by se jednalo o koukatelnější podívanou. Nechal bych z tohoto dílu určitě lžičkovou scénu. Na druhou strany reklamní řeči o opravdových orgasmech bych bral trošku s rezervou. Zase tolik šokující to není a hranice mezi filmem a pornem nadále zůstává poměrně zřetelná. Tenhle film ji určitě neprobořil, i když místy odvaha nechybí. Pro mě film na jedno podívání a je docela možné že se s Larsem budeme do budoucna spíše míjet než potkávat. 50% (18.05.2014)

Oproti "jedničce" je NYMFOMANKA, ČÁST II. o poznání klasičtější. Stále sice shazuje sebe sama peskováním za slabou odbočku či se zastavuje kvůli uspěchanosti přeskakováním dopředu při užití flashforwardu, ale nezpochybňuje svou spolehlivost. Vyprávění je opětovně členěno do kapitol, kdy každá ze tří má vlastní vývoj odvislý od proměny protagonistky Joe, přičemž jsou ponechány volné motivy, které jsou zužitkovány na konci. „Dvojka“ je díky tomu mnohem soudržnější jako celek a jednotnější co do nálady i žánru, když navazuje na pochmurnost čtvrté a páté kapitoly a je psychologickým rodinným dramatem, do kterého jsou zakomponovány prvky bondovského thrilleru, jež v závěru začnou dominovat. Formální přístupnost je ale „vykoupena“ diváckou nevstřícností._____ Pokud Trier kdysi prohlásil, že film má být jako kamínek v botě, jeho završení trilogie Deprese je takovým menhirem (pro Joe mezi čtenáři: narážka na vážně, vážně velký šutrák z komiksů s Asterixem a Obelixem). Ne proto, že se zabývá tabuizovanějšími oblastmi sexuality (sado-masochismus, pedofilie, homosexualita, ačkoliv poslední dva jmenované provokativně propojuje utvořením „nezdravě parentálního páru“), ale proto, že je o nevymanitelnosti z předurčených (genderových, biologických, sociálních…) rolí. Zbavit se jich, znamená ztratit své lidství, nepřímo říká v druhém epilogu. Dochází tak k mizantropickému závěru, že lidé jsou nepoučitelní pokrytci a tento cyklus se opakuje a přechází z jednoho na druhého, ať je model rodiny sebevíc alternativní._____ Bezpochyby Trierův opus magnum. Nejenom díky své délce a různým verzím (už DOGVILLE měl dva různé sestřihy s ohledem na potřeby distribuce), ale z toho důvodu, že dánský provocauteur tematizuje vlastní tvorbu (např. ČÁST II. odkazuje k jedné scéně z ANTIKRISTA a přebírá výchozí bod zápletky PROLOMIT VLNY) a mediální image (Seligman je rodinné příjmení, zmínky o „antisemitismu“ ad.). Pokud jde o terapii, nabízí se otázka, kdo je pacientem a kdo terapeutem. (17.01.2014)

Mal to zostrihať ako dvojhodinový jeden film a potom by som pre vysoký počet porno-scén išiel s hodnotením asi na 80%. Takto sú z toho dva veľmi dlhé filmy, v ktorých sú "zakázané" scény roztrúsené len nečasto a to samozrejme hodnotím brutálne negatívne. Postavy, príbeh ani dialógy ma vôbec nezaujímali, čakal som len na "tie" scény a pravdupovediac som si na nič moc neprišiel. Dokonca aj scéna, od ktorej sme strašne veľa čakali (trojka s černochmi) je drasticky prestrihaná a tak po "poriadnej" verzii zapátrajte radšej niekde na nete. (17.01.2017)

Trochu méně komediální a zároveň ostře řezající než část první, zato s větším důrazem na psychologii,, tradiční vyprávění, a... Trierovo frenetické sebeodkazování. Kdo ho nezná, je ztracen, tápe, trpí, a nudí se. Kdo ho zná, nadšením hopká na sedačce. Velice potěšila SM část, rozkošné a přitom vzhledem k tématu velmi příčetně a hloubavě podané. Viděno dva měsíce po první části, těším se tedy na kompletní a necenzurovaný celek. (25.02.2014)