Ochranné zbarvení

Moje prvé zoznámenie s filmami Krzystofa Zanussiho nevyvolalo vo mne búrku nadšenia. Ochranné sfarbenie je zaujímavé iba brilantnými dialógmi, ktoré slúžia ako zbrane pri strete dvoch pracovných, morálnych a životných postojov. Dialógy som si však mohol prečítať, bez nutnosti vidieť film, ktorý k nim takmer nič nepridal. Okrem dvoch hlavných predstaviteľov boli ostatné postavy ploché, nevýrazné, Angličanka a čkajúci študent mi dokonca pripadali trápne. Celkove vnímam tento film ako mierne nadpriemerný a s ohľadom na slávu jeho režiséra som určite čakal viac. (23.10.2012)

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

Zanussiho film, ktorý je základným kameňom kánonu poľského kina morálneho nepokoja (často prezývaného aj kino sociálneho nepokoja, pretože komunistov slovo morálka desilo aj v spánku) je veľmi komorným príspevkom do prúdu "čistého" realizmu, reflektujúceho súčasné spoločenské témy a zobrazujúceho zlo. Uzavretý socialistický mikrokozmos akademického prostredia tábora kdesi v odľahlej provincii predstavuje živnú pôdu pre dialóg medzi dvoma predstaviteľmi národnej inteligencie. Mladý Jaroslav predstavuje generáciu idealistickej mládeže, veriacej vo večné morálne a etické hodnoty. Jeho protivníkom je starší Jakub, ktorý by mal byť mentorom a ideálom, ku ktorému je možné vzhliadať - vzorom, aký vyžaduje štát. Film sa však neobmedzuje na čas a miesto - v príbehu sa vyskytujú prvky folklórneho charakteru a spomínajú sa roky, ale univerzálnosť témy moci a krutého civilizačného výdobytku kariérizmu je aktuálna i dnes. V psychologickom vnorení do postáv ide až na kosť a pred divákom odhaľuje obnaženú pravdu, ktorá sa v systéme, postavenom na veľkých gestách a malých skutkoch, stáva bájnou alegorickou postavou. Elegantné metafory idylickej prírody a človeka ako jedinca i kolektívu, ktorému dominuje pokrytectvo. Svet v ktorom nemá čisté svedomie miesto - ten náš. Zanussi však postúpil ešte o krok ďalej, keď odmietol prevziať národnú cenu, ktorú mal právom dostať Wajdov, komunistickým aparátom odstavený, Muž z mramoru. Odvážne a nebezpečné, ale systém pravú podstatu jeho filmu i tak neobjavil. To len finálne potvrdzuje Zanussim predkladaný fakt, že v tej dobe nerozhodovali múdri ľudia - tí len stáli v pozadí a ťahali za povrázky. Ľudia dokonale skrytý pred systémom vďaka svojmu ochrannému sfarbeniu. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. (05.11.2014)

"Morální neklid!" je jev typický pro pozdní stalinismus a postupné vyhnívání někdejších ideálů. Jakoby bezrozporný povrch usazující se společnosti s jasnými východisky a zaběhanými rituály přerůstá postupně a velmi poznenáhlu do mravního rozkladu. Zhruba tak lze rozumět kontextu konfrontace dvou mravních konceptů, které jsou navenek vzdálené až protikladně, ale u nichž zejména v závěru filmu tušíme jejich budoucí splývání. Film je ozvláštněn pohledem do "vnitřností" studentské odborné činnosti a za pozlátka akademických titulů. Koroze rezignace, prostupující závěrečnými scénámi, je v tomto ohledu zvláště výmluvná. A naši současnost předjímající. (18.01.2009)

Mé první seznámení s tvorbou K. Zanussiho díky ČT 2 a velká spokojenost. Hlavní téma sváru mezi naivním idealistou a zkušeným chameleonem mi je celkem blízké a zajímá mne. Vyzdvihnul bych herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích. V závěru to trošku sklouzávalo až k absurdní grotesce, která ale náramně pobavila. (01.10.2012)