Jasmíniny slzy

Ja by som Jasmínine slzy nenazval ani tak novým filmom Woodyho Allena, ako novým filmom Cate Blanchet a Allen akoby ani nechcel svoj štýl drať do popredia, podstatný je výkon hlavnej predstaviteľky. Niečo podobné som kedysi cítil pri Stella Dallas od rovnako osobitého Kinga Vidora. Samozrejme je znalému divákovi jasné, že keď vstupuje nejaký pár do bytu a je tam párty, tak je v Allenovom filme a džezík jemne doplňuje znova dialógy, lenže v tomto prípade to bolo často v kontraste s tým, čo postava cítila a rovnako je to aj s dialógmi jednej skupiny ľudí v jednej miestnosti, ktoré vyvolávali v kinosále smiech a Jasmine v druhej, z ktorej pocitov nám bolo ťažko. Takže pre mňa sú Jasmínine slzy film kontrastov Allenových trademarkov. Dôvodom, prečo som natoľko spokojný je ale fakt, že film je kanonádne konverzačný, chytí hneď od začiatku a ženie sa pomerne rýchlo vpred a divák nemá šancu kontrolovať čas. Pokiaľ tento film berieme ako artový, tak je to dosť ojedinelé pozitívum. Jemná kritika by sa mohla týkať určitého zaškatuľkovania postáv na jednej strane ako snobov, ktorí sú bez výnimky povrchní a na tej druhej ako jednoduchších ľudí, ktorí sú vykreslení ako citovo vyzretejší. Pokiaľ ale Allen chápe tak dobre smer vývoja medziľudských vzťahov v 21. storočí a má pritom pomaly 80, tak klobúk dole pred jeho vyhýbaním sa dobiedzajúcej senilite. Už sme ju u neho pár krát zažili. (03.09.2013)

Woodymu začíná docházet benzin. Není moc filmů, který mě hned z počátku tak nebavily, jako Jasmínky. Woody jako způsob vypravění zvolil přítomnost prolínající se s flashbacky do minulosti, které mají být jakousi odpovědí na příběh vyprávěný v současnoti a dopomoci k lepšímu pochopení hlavní hrdinky. To ovšem v první části příliš nefunguje a celou dobu jsem si říkal "Co je mě do nějaký vykolejený krávy." Woody tentokrát sází na vážnou notu, protože zábavných prvků je ve filmu velmi málo, ale tuhle sázku projel, protože po celou tu dobu na mě film působil odtažitě, jako kdyby mezi ním a mnou bylo sklo. Ke konci se příběh přece jen dostane do emotivnější roviny, ale na nějaký oslavný tanečky to fakt není. Co se Woodymu povedlo na výbornou je casting, hlavně Cate Blanchett je výborná. Nevím zda to bylo režijním vedením a nebo před natáčením Jasmínek nakoukala Woodyho v jiných filmech, ale v její řeči těla a výrazech jsem velmi často viděl samotnýho Woodyho. Jenom škoda, že film ke svýmu konci se jen tak bezduše doplácá, místo toho aby tam ladně doplaval. (30.07.2013)

Potom ako Jasminin manžel spácha v base samovraždu, prichádza o veškerý majetok a postavenie v spoločnosti. Žila v úplnom blahobyte, no jej život sa rapídne zmenil. Štát ju o všetko pripravil a tak ostáva na mizine. Aby opätovne naštartovala svoj život, odchádza k svojej sestre Ginger do San Francisca. Rada by si našla prácu, no nič poriadne nevie. Nedokončila školu, nikdy nepracovala. Navyše ma maličký psychický problém. Podarí sa jej napriek všetkým okolnostiam vysporiadať z minulosťou a dosiahnuť tak toľko očakávaný "reštart"? V závere trošku smutná dráma. No predsa len, vďaka odľahčenému spôsobu podania príbehu, pomerne "jednoduchá" oddychovká, ktorá vašu mozgovú kôru nijak mimoriadne nezaťaží. (26.02.2014)

Trošku Tennesseeho Tramvaj očima Woodyho. Alespoň rámcově, linky osudů jednotlivých postav si už režisér dotváří sám. Hodně psíčko Janette, ehm, Jasmine už zase vlastně, přijíždí za svou ségrou, tak trochu prosit o pomoc a tak trochu víc jí ničit život. Jak už to ostatně udělala párkrát. Hysterická scéna střídá druhou, ale příběh utíká krásně, postupně se divákovi odhaluje čím dál více střípků života jednotlivých postav i jejich charaktery. A pak je, jako obvykle, Woody nechá opět svému osudu, ovšem za zvuků pozitivněmelancholického jazzu a stovek myšlenek divákových... (08.08.2013)

"Čo bude, až Woody nebude?" - napísala kedysi kleopatra k jednému Woodymu. Hovorím si to skoro pri každom jeho filme. Takéto dialógy nikto iný nepíše. Takto vykresliť postavy a tak trefne ich obsadiť hercami, ktorí si za minimálny honorár vychutnávaju každu repliku, nikto iný nevie. Ľudské, inteligentné, citlivé, s nadhľadom a miernou iróniou podané. Tentoraz i smutné, s hlavnou postavou súcitiace. (04.10.2013)