Jasmíniny slzy

Pro mě tématicky nejzajímavější Woody Allen za proklatě dlouhou dobu - možná ne tak strhující jako Match Point, ale zato o kus odvážnější. Hledání hodnot je v dnešní extrémní době vůbec jedním z nejšťavnatějších témat, do kterých se může autor zakousnout a Allen, který v sobě zase jednou rituálně probudil ducha pana Bergmana, k němu měl navíc vždycky dost blízko. To, co však nakonec povýšilo film z podnětného na jedinečný byla všemi po zásluze zmiňovaná a odměňovaná Cate Blanchett, která si tímhle hlasitě dupla na post, na kterém léta letoucí dosud zdánlivě neotřesitelně sedí Meryl Streep. 90% (24.03.2014)

Do tkáně tohoto pozoruhodného filmu lze vložit více variant. Tou nejpodstatnější je však - vložíme-li do hry film samotný, odloučený od ostatního celku Allenova díla, dramatická duální studie charakteru parazita. Parazita, jehož tragédie se ozřejmuje postupně, záběr po záběru, retrospektiva po retrospektivě. Jeanette, která sebe samu přejmenovává na Jasmínu, je plně charakterizována už skvěle promyšlenou úvodní scénou. Sedíc v pohodlném křesle první třídy letadla, mluví - zdánlivě samozřejmě a uvolněně - o svém životě. Namísto okolí však zajímá jen jednu ženu: sebe samu. Zdánlivě retardovaná stařenka, čas od času konvenčně přikyvující Jasmíniným větám, ve skutečnosti vnímá jen barvu Jasmínina hlasu. Teprve při odchodu z letiště Jasmína zjišťuje skutečnou kvalitu stařenčina zájmu-nezájmu. Obdobně vyznívá i závěrečná scéna odchodu z Gingeřina bytu; stařenku plně nahrazuje sestřin partner-navrátilec. Mnohé naznačuje i křečovitost Jasmínina úsilí při hledání práce; kdysi talentovaná studentka antropologie se jen s obtížemi prodírá začátečnickým počítačovým kurzem (neobejde se přitom bez pomoci své mladší kolegyně) i nudnou prací v lékařské ordinaci. Arogantní nechuť připustit si definitivnost svého pádu z vrcholu společenské pyramidy, k níž nemálo sama přispěla a odcizila si tak svého adoptivního syna, prosvítá postupem času dílem stále zřetelněji. Nadměrné braní prášků a pobyt u "cvokaře" jen dokreslují skutečné kontury reality, v níž je nucena žít. Arogance postupně retarduje v křeč a zoufalství znovu psychóze propadající Jasmíniny vlastně nedospělé osobnosti. Modrá barva, symbolizující tento rozvrat, je nejvíce patrná na motivu písně MODRÝ MĚSÍC (duálnost kompozice můžeme spatřovat i v bipólu New York-San Francisco; obě intelektuální metropole Ameriky symbolizují v jednom případě zašlé bohatství, k němuž Ginger jen naivně vzhlíží, jsouc trpěným hostem, v případě druhémjejí srdečnost, s níž svou neblahou sestru přijímá, a úpadek, jemuž Jeanette-Jasmína nenávratně propadá). Určitou naději reprezentuje jen otevřený, nic nikomu nenapovídající nesentimentální syrový konec filmu. Už jen popis těchto scén i Allenova citlivá práce s retrospektivami naznačují, že vynikající výkony Blanchettové i Sally Hawkinsové by byly bez Allenovy režie nepředstavitelné. Jemností rukopisu i citlivým vedením herců a ponorem do sociální skutečnosti americké současnosti JASMÍNINY SLZY připomínají nejlepší díla italského neorealismu. (19.08.2013)

Nechtějte po mně, abych byl kritický k novému filmu Woodyho Allena. Možná by pro jeho lepší vyznění bylo fajn, kdybych byl ženská, ale i tak jsem si náramně užil tu rozpolcenost, na kterou se naštěstí zatím jen koukám. Oči Cate Blanchett bych chtěl mít na zdi vedle televize, abych se měl na co dívat, když běží reklama a zbytek by klidně mohl ležet v mojí posteli, protože je pořád stejně krásná, jako Woody Allen schopný. Ještě taková perlička - kdo viděl v poslední době Lovelace, a pak Jasmíniny slzy, ten asi těžko uvěří tomu, že Peter Sarsgaard je v nich jeden a ten samý člověk. (Litoměřice 2013, 3/14) (28.08.2013)

Neodvratný rozklad identity a neschopnosť sebareflexie. Hodnotový rebríček v spároch nenásytného materializmu, snobských manierov, slepej dôvery i viery. Život na predpis. Strata kontroly. Pocit osamelosti. Nárok na zmenu, na nové začiatky? Relatívny...a s diagnózou Jasmine vlastne takmer nemožný. Už len (ale nielen) kvôli tomu, že antidepresíva nie sú vitamíny a všetko to dávno zanedbané/ignorované sa postupne stáva mŕtvym, inu - ako sa vraví - time flies by... Nejde a myslím si, že ani nemalo ísť o ubíjajúci realizmus, ale skôr o mierne prešlachtenú divadelnú štylizáciu s dotykom tragikomična, ktorá primerane odôvodňuje niektoré realizačné diferencie ako napríklad nečakane úhľadný vizuál alebo niekoľko kvázi (melo)dramatických detailov počas vybranných rozhovorov. Ku kreslu prikurtuje one-woman show Cate Blanchett posílený konfrontáciou so suverénnymi kreáciami Sally Hawkins, efektívne narábanie s retrospektívami ktoré spĺňajú funkciu jak ozrejmovaciu, tak dej bystro posúvajúcu a samozrejme celoplošná zovretosť celku čo by záruka diváckej pozornosti, dodatočného zadumania. Modrá Allenovi svedčí. (08.11.2013)

║Rozpočet $18miliónov║Tržby USA $33,252,988║Tržby Celosvetovo $94,852,988 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ nepomôžem si ale dosť nedozretý film, pôvodný nápad dobrý ale celkový dojem alebo zmysel ostane niekde vo vzduchu, nespochybňujem Woody Allen máva dobré nápady na filmy ale akosi to príde na rýchlo zošité bez skutočného poriadného efektu, herecky aj tak slušne zahrané ale aj tak ostala len akási pachuť /40%/ (10.02.2014)