Reklama

Reklama

Jasmíniny slzy

  • USA Blue Jasmine (více)
Trailer 2

Jasmine (Cate Blanchett) je elegantní, okouzlující a zhýčkaná dáma, která má vše, nač si vzpomene. Její zdánlivě idylické manželství s bohatým podnikatelem Halem (Alec Baldwin) i bezstarostný život se v jediný okamžik rozpadnou na kousky. Jasmine se stěhuje ke své sestře Ginger (Sally Hawkins), která má skromný byt v San Francisku. Jenže útěk z pohádkového stereotypu není tak jednoduchý. Jasmine s nechutí přijímá práci recepční v zubní ordinaci, kde přitahuje nechtěnou pozornost svého šéfa (Michael Stuhlbarg). Přes všechno si hodlá i nadále zachovat aristokratické způsoby, i když je emocionálně na dně a jejím nejlepším přítelem je koktejl antidepresiv a alkoholu. Když potkává Dwighta (Peter Sarsgaard), šarmantního diplomata, který je uchvácen její krásou, oduševnělostí a stylem, má dojem, že nachází novou životní cestu. Jenže co vlastně Jasmine od svého života opravdu čeká? Komediální drama Jasmíniny slzy vypráví o důsledcích, které mohou nastat, když lidé zavírají oči před realitou a pravdou, kterou nechtějí vidět. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (672)

POMO 

všechny recenze uživatele

"Čo bude, až Woody nebude?" - napísala kedysi kleopatra k jednému Woodymu. Hovorím si to skoro pri každom jeho filme. Takéto dialógy nikto iný nepíše. Takto vykresliť postavy a tak trefne ich obsadiť hercami, ktorí si za minimálny honorár vychutnávaju každu repliku, nikto iný nevie. Ľudské, inteligentné, citlivé, s nadhľadom a miernou iróniou podané. Tentoraz i smutné, s hlavnou postavou súcitiace. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Woodymu začíná docházet benzin. Není moc filmů, který mě hned z počátku tak nebavily, jako Jasmínky. Woody jako způsob vypravění zvolil přítomnost prolínající se s flashbacky do minulosti, které mají být jakousi odpovědí na příběh vyprávěný v současnoti a dopomoci k lepšímu pochopení hlavní hrdinky. To ovšem v první části příliš nefunguje a celou dobu jsem si říkal "Co je mě do nějaký vykolejený krávy." Woody tentokrát sází na vážnou notu, protože zábavných prvků je ve filmu velmi málo, ale tuhle sázku projel, protože po celou tu dobu na mě film působil odtažitě, jako kdyby mezi ním a mnou bylo sklo. Ke konci se příběh přece jen dostane do emotivnější roviny, ale na nějaký oslavný tanečky to fakt není. Co se Woodymu povedlo na výbornou je casting, hlavně Cate Blanchett je výborná. Nevím zda to bylo režijním vedením a nebo před natáčením Jasmínek nakoukala Woodyho v jiných filmech, ale v její řeči těla a výrazech jsem velmi často viděl samotnýho Woodyho. Jenom škoda, že film ke svýmu konci se jen tak bezduše doplácá, místo toho aby tam ladně doplaval. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Woody Allen to u mě má pokaždé stejné. Vždy, když jdu na jeho film, nikdy nevím, jestli budu spokojený nebo budu nepochopeně kroutit očima. Jednou mě příjemně překvapil, podruhé bych mu dal facku za to, co si to zase za nápad nechal zfilmovat. Má na to ale jméno a tak to musím respektovat. Ne vždy mi totiž jeho dialogovky sednou a stejně tak je to i v případě tohodle filmu. Cate Blanchett na plakátu vypadá dost sympaticky. Celkově se ten plakát tváří jako, že se bude jednat opět o solidní dialogovku se zajímavými postavami v čele právě s Cate. Z ní jsem vysloveně cítil obrovský půvab. Pak ale začne film a já se s ním začnu nudit. Postupně začnu poznávat hlavní postavy. Začnu poznávat Cate, která utíká od reality. Začnu poznávat její kamarádku, jejího přítele, co vypadá jak Till Lindemann z Rammsteinů a pořád se tak nějak nic moc neděje. Pořád nejsem v tom rozpoložení, abych si užil každý další dialog, co se ve filmu objeví. U Woodyho filmů je to ale vždycky primární. Stejně tak, jako prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jenže tady se musím přiznat, že hůř ztvárněný New York jsem snad ještě neviděl. Prostě a jednoduše. Tenhle film je velká slabota, kterou ani samotný závěr filmu nezachrání. V tu chvíli se totiž celý ten příběh opře o realitu všedních dní a všecky ty postavy, v něm se odehrávající, dostanou epileptický záchvat. Alespoň, že to poselství v tom Woody zanechal. A to je, hlavně se z toho neposrat. ()

Cervenak 

všechny recenze uživatele

Rozhodne to nie je iba o výkone Cate Blanchett, ktorý naozaj berie dych. Keď sa trochu prižmúri oko, je to v podstate sequel Vlka z Wall Street, ktorý rozpráva o osudoch maklérovej manželky po mužovom krachu a uväznení. Akurát že toto nie je videoklipová divočina, ale psychologická depka. Plnokrvné postavy, dobre napísané dialógy. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Stejně jako první díl Kieslowského barevné trilogie, také Allenovo tragikomické rozšíření Tramvaje do stanice Touha je modře naladěno (přesněji: jeho tón a směr udává to, čemu v anglofonních zemích říkají "blue mood"). Modrá, symbolizující pro citově rozhozenou hrdinku nedosažitelný vnitřní klid, se do filmu vkrádá častými záběry moře (což mohl být jeden z důvodů, proč Allen točil v San Franciscu) a modrý je také měsíc z písně, na kterou Jasmine nostalgicky vzpomíná. Jasné roztřídění postav z Williamsovy hry ustoupilo destabilizaci veškerých rolí. Obě sestry s nevelkou úspěšností hledají, kde je jejich místo mezi muži. Jsou povahově stejně nezařaditelné, jako je film, oscilující mezi hořkou komedií a čirou tragédií, nezařaditelný žánrově. Prokládání aktuálního dění četnými flashbacky přispívá k "duální" struktuře vyprávění. Allen promyšleně nakládá s opozicí životního stylu "před" a "po", obecněji životního stylu bohatých a chudých (takže lze k filmu přičíst k dobru také lehce sociálně-kritický přesah), s protikladem Jasmine coby pasivní kořisti a aktivní ženy-samoživitelky. Žádná z pozic a opozic ale není stálá a neprostupná, takže protagonistka s příchodem k sestře nepřestává být bytostí závislou na druhých a definitivně se nezříká svých manýr zaopatřené paničky. Dříve k ní vzhlížela sestra, chce-li přežít v novém prostředí a podmínkách, musí nyní ona vzhlížet k sestře (ve významu přeneseném i doslovném, neboť Ginger dominuje záběrům na vlastním území, zatímco Jasmine je pasivním kráskou a obletovanou královnou ve světě luxusu, kterým ji obklopoval manžel). S orientací v tomto přelévání sil a proměňování rolí napomáhá umírněná kamera (zapomeňte na neurotismus Manželů a manželek, styl filmu je mnohem uhlazenější), a autentickým jej činí herecké výkony obou hrdinek (muži jsou rovněž skvěle "nacastování", ale první housle rozhodně nehrají, víceméně jenom nahrávají). Blanchettová své Jasmine, která doslova nedokáže vystoupit z role, dodává teatrální vznešenost, čím je vytvořen ostrý kontrast s přízemnějším herectvím neméně přesvědčivé Hawkinsové. Přes občasnou formální strnulost, místy rušivou neochotu vzdát se vtipkování a násilné vkládání krizové tematiky jsou Jasmíniny slzy v porovnání s předchozími Allenovými tituly, vesměs jen různě zábavnými hříčkami, obstojně komplexní studií charakterového rozkladu, a po delší době také allenovkou, s kterou si autor vyhrál dost na to, abych ji chtěl vidět vícekrát. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, FlyBoy, Havenohome, maddy, F.W.Colqhoun ()

Galerie (113)

Zajímavosti (7)

Reklama

Reklama