Bělyj tigr

Začalo to skvěle. Děj diváka přenese na lesní mítinu těsně po tankové bitvě. Ruský tankový prapor to tam nepěkně schytal od Němčourů... Zbytky téček dohořívají v lesíku mezi borovicemi a břízkami. Zpřetrhané pásy, prostřílené pancíře a z jedné ustřelené věže ležící 10 m od tanku dávají pěšáci do pytlů to co zbylo z tankové osádky. Mají problém, protože nohy velitele tanku nejsou k nalezení...... Když tu je v jednom z vraků nalezen zcela ohořelý avšak živý tankista - řidič... Ten se velmi rychle uzdravuje z těžkých popálenin a vypráví cosi o nepřátelském tanku - bílém tygru. Prý jej dokonce viděl než to jeho T34 naplno dostal... Ruské velení báchorce o zničehonic se objevujícím velmi rychlém a silně panceřovaném stroji zprvu nevěří. Jenže tygr se vždy někde objeví a pár téček to schytá. Uzdravený tankista je pověřen jeho odstřelem. Dostane k tomu experimentální T34 s vylepšeným pancéřováním, výkonějším motorem a stabilizací střelby za jízdy... Také nejlepšího střelce a nabíječe. Ústřední osádka se s tygrem vždy několikrát utká, ale vždy je to plichta a tygr zmizí... Potud by to bylo skvělé. I to mysteriózno kolem německého stroje mne moc bavilo... Závěrečný střet v ruské opuštěné děrevni byl jak z nějakého westernu. Akorát místo pistolníků tu proti sobě stály dvě obrněné opancéřované obludy. Boje byly perfektní, pyrotechnické efekty také. Rusové jdou s dobou a válečné snímky točit umí. Prostředí jsou autentická, uniformy také. Tady každý zasažený tank vypadal jak skutečný, včetně kouřících pokroucených vraků s dírami po zásazích... ----- Jenže pak do filmu vstupuje filozofie, mysteriózno a spousta keců. Poslední třetina příběh úplně přesekne a je nám nabídnut skoro až dokumentární záznam kapitulace německého velení na konci války. Závěr jsem moc nepobral. Veliká škoda, protože tohle mělo skvěle našlápnuto na plnou sadu hvězd. Milovníci obrněných oblud tomuto filmu jistě lecos odpustí. Já však čekal více než jen ruská ,,bahna'' . Takto dávám jen tři protipancéřové střely. * * * (04.04.2013)

Kurevský průser: ze tří čtvrtin je film, pojednávající o lákavé war urban legend, čiré metalipieklo, které se však zvrhne v nekompromisní lambrusco, a to nikoli v lambrusco rosso, které bychom možná neodpustili, ale přinejmenším pochopili, nýbrž v lambrusco bianco! Ruky, nohy, koule, všechno to scénáristovi a režisérovi urvat a položit pod tank! Vždyť to mohla být prominentní válečná krmě, a hlavní hrdina se moh zařadit po bok takových "válka-mi-vzala-rozum" pošuků, jako je Brando v Apokalypse nebo Dafoe v Četě. Ani pořádnej talent by k tomu nepotřeboval - natolik je téma Belyjeho tigra prazvláštní, neotřelé a silné. A i kdyby - když už nic jiného - pojezdy těžké pásové techniky, které je ve filmu samozřejmě požehnaně, jak známo podporují výskyt vzácné xerotermní bioty vázané na disturbance a narušený drn! (03.09.2012)

Spáleniny třetího stupně na 90% těla nejsou slučitelné se životem, spáleniny třetího stupně na 90% těla zahojené bez jizev nejsou slučitelné s realitou, co všechno může do filmu přinést, pokud je to žánr fantasy. Tygra! (Tady milovníkům tanků a vojenské techniky doporučuji přestat číst.) Jindy, jinde, v jiné válce byla dívka, co slyšela hlasy, konkrétně hlasy svaté Kateřiny a svaté Markéty, upálena. Náš tankista byl sice hořlavý ale neupálitelný, leč hlasy slyšel taky, hlasy tanků, možná slyšel i trávu růst, ale měl dost rozumu, aby o tom nemluvil. Souboj tajemného Tygra a T-34 byl napínavý. Nějak jsem v těch tancích (jako od slova tank) a jejich tancích (jako od slova tanec) viděla spíš než co jiného souboj zvířat, abych byla úplně přesná, vybavili se mi ti brouci z třetího levelu Diabla. Přistihla jsem se při tom, že oba ty ústřední tanky vnímám opravdu jako zvířata, a to ve chvíli, když ten hodný tank jede za Tygrem do opuštěné vesnice a jak sjede do prohlubně, nabere si bahno do hlavně, říkala jsem si, že to muselo bolet. Další poznatek byl, že T-34 se usmívá a Tygr se mračí. U závěrečného Hitlerova rozjímání jsem si říkala: "Chlapče, škoda, že jsi nenapsal ještě jednu pěknou knížku, byl by to šlágr." (30.08.2013)

Dvě třetiny filmu jsou nabušené pilulkou pro tankisty. A mě jakožto tankového nadšence plesalo srdce. Výborné a napínavé pasáže, kdy třicet-čtyřka a Tiger hrají hru na kočku a myš. Atmosféra se dala krájet, prostředí chudých ruských vesnic, bahnitého terénu, a bohatou ukázku vojenské obrněné techniky (Pz IV, T-34, IS-2, ISU-152, ...). To vše nasvěčovalo a mělo to rozjeté na výborný ruské válečňák. Pak ale přišla závěrečná třetina, která rozdrtila celý ten krásný sen, který se v divákovi pracně tvořil. Sakra, proč? Proč to zbytečně kompikují a hází tam scény, které nemají s takovýmto příběhem nic společného. Veliká škoda, mě to mrzí o to víc, že film měl našlápnuto k tomu, aby se v mých očích stal jedním z nejlepších tankových. Naprosto souhlasím s uživatelem gogo76, který to vystihl a cítil přesně jako já. (05.08.2013)

Tankista Naydyonov má zázračné schopnosti. Jeho telo sa zázračne dostalo z ťažkých popálenín na 90-tich % tela. Vsjo v pariadku...To však nie je všetko. Rozpráva sa s tankovým bohom a ten mu pomáha! To len tak na úvod pár drobností, ktoré si mohli ruskí bratia odpustiť, ale chýb je tu viac. Dobrá polovica filmu má to správne napätie, tajomnú atmosféru i dobré akčné scény, hlavne vzájomné ostreľovanie medzi T-34 a Tigrom. Obávaný nemecký Tiger stále nečakane udrie, narobí z ruských tankov zberné nádoby na kukuricu a opäť bez stopy zmizne. v tomto je film veľmi silný a tešil som sa, až sa vyrieši záhada, kde sa Tiger stále dokáže schovať, hlavne v bažinách. Potom bohužiaľ príde posledná tretina filmu, ktorú si jednoducho nedokážem vysvetliť a všetko sa zvrtlo v akýsi blábol bez akéhokoľvek zmyslu. Záver ako z iného filmu...Takéto filmy ma vedia vytočiť. Najprv ťa navnadí, priláka a keď si zvedavosťou bez seba, otočí sa k tebe chrbtom a nakope ťa do riti. Škoda toho, bolo to dobre rozbehnuté. 60%. (30.04.2013)