Ill Manors

Velmi originální koncept rapového muzikálu je jedním z nejzajímavějších debutů poslední doby. Raper a režisér Ben Drew spojil obě své záliby do jednoho filmu. Po filmové stránce by se sice dalo snímku mnohé co vytknout, někteří herci nestačí na své party a u mnohých scén mi chyběl pocit autenticity, hodně je také znát nedostatek financí a nízkorozpočtový charakter snímku trochu ruší, mnohé však přebije originální scénář s postmoderními prvky popisování jedné události z úhlů různých postav a hlavně dobrá hudba. Rap osobně normálně neposlouchám, ale tady mi přišel jako velmi adekvátní zvolenému charakteru vyprávění. Navíc nápad pojmout celý příběh coby muzikál a rapovým intermezzům dát i charakter nositelů děje a posunovat děj právě jimi, je nápad velmi progresivní a minimálně zaznamenání hodný. (06.01.2014)

Solidní kousek. Londýn, jako ho určitě neznáte, prodej drog, sem tam nějaká nehoda či vražda, pár šlapek, pár ztracených mobilních telefonů, navíc nějaké batole a tohle vše prokládáno velmi zajímavou rapovou muzikou která mně osobně i když jsem již skoro kmet vůbec nevadila. Je to takové zamotané klubíčko, které se Vám na konci skoro celé odmotá a Vy už pak můžete držet palce tomu svému sympaťákovi, aby tuhle jízdu přežil se zdravou kůží. Zdaleka ne všem se to podaří. (06.01.2015)

Tenhle film ono klasický klišé podává v první polovině ještě tím nešikovněji, že si vybral kluka, kterej všechno dělá fakt jen proto, aby dostal od svejch novejch kámošů trávu. Takže když do toho někdo rapuje o jeho "problémech", je to vyloženě k smíchu. Druhý příběh mi přišel tak nevýpovědní o čemkoliv, prostě jen obyčejná povídka bez sociálního přesahu, že ani nevím, proč to tu bylo, když vypravěč se o přesahy tak úpěnlivě snaží. Tím je z toho ještě větší bordel. A uvažování Drewa by mě fakt zajímalo. Tak strašně se tu svaluje vina na nějaký "systém", že mizí jakákoliv osobní zodpovědnost lidí za svoje chování. Čímž se to vše stává podivným odosobněným konstruktem, kde nějaká reálná špína není vůbec přítomná - protože reálná špína plyne z chování lidí v konkrétních situacích, ne z abstraktního zlého systému, který je tu přes ten zástup hajzlů jediným záporákem. A všichni ostatní jsou jeho oběti. Zapomíná se třeba, že v drogách nejede jen spodina, ale i největší boháči - není to věc primárně sociálního postavení ani majetku, ale především osobního slabošství (nebo osobního rozhodnutí - podle toho, jak to berete). Samozřejmě je to složitější, ale právě o to jde - dvouhodinovej film si může dovolit to rozebrat, podívat se na to z víc než jednoho úhlu pohledu a přemýšlet o tom - ne svůj primitivní závěr vyblít před diváka se vším patosem, co to jen jde. Ill Manors se uzavírá do krabice, zobrazuje výlučně pár zvolených postav (a občas u toho zarapuje o někom jinym, kdo měl krutý dětství - očividně každý britský pouliční feťák má několik mrtvých a několik alkoholických rodičů) žijících podle jednoho kódu, a tváří se, že nic jiného neexistuje a není teda cesty ven - ale to je lež. Není z toho cesta ven pro čtrnáctiletýho fakana, kterej nemá problém jít kvůli dávce trávy zmlátit kámoše, protože ten do toho světa patří a zaslouží si ho. A tvářit se, že neměl na výběr, je prostě pokrytectví a šílená zkratka. Není to žádná generační výpověď - je to pokus o omluvu chyb části jedné generace svalováním viny a na nějakou "prozřetelnost" nebo "systém" - v prvním příběhu vyvoláváním lítosti vůči někomu, kdo si ji nezaslouží, a v druhém výběrem někoho tak ultimátně politováníhodného, že tím mizí kontakt s realitou. (04.05.2014)

Po půlhodině jsem měla nutkání to vypnout - ve filmu se vrší jedna temná, násilná scéna za druhou. Co člověk, to zničený život poznamenaný už od dětství. Nadávek a sprostých slov víc než těch normálních. Jediné, co to trochu zachraňovalo, byly na tělo psané rapové songy, které komentovaly děj či vysvětlovaly minulost postav. Ale proč se bahnit v takových kumulovaných hrůzách, jejichž evidentním cílem je pouze šokovat? ____ Pak se však jednotlivé epizodické děje začnout protínat, a i práce s časem a jeho posouváním dozadu i dopředu zaujme. Není to už jen proud děsivých historek z podsvětí a periferie, sem tam se objeví i nějaká naděje a ukáže se, že charaktery některých postav nejsou zcela propadlé peklu. SHRNUTÍ: Film, který se snaží být hooodně drsný. P. S. Absolutně mě nepřesvědčilo, že za bídný život zobrazených lidí může nějaký záhadný krutý systém. Pokud bychom za něj měli považovat státní aparát, tak ten naopak zjevně funguje - snaživá sociální pracovnice i policie. Kdo je na vině za zničené životy jsou převážně ti lidé sami. Jistě, nesou si často zlá traumata z dětství, ale jejich řešením asi nebude šířit násilí dál, že? (12.12.2020)

Drsné. A na debut naprosto vyzrálé!! Pásy je skutečně nutné si pořádně zapnout, protože tenhle Londýn se milovníkům pamětihodností líbit zřejmě nebude. Děti s nabitýma bouchačkama, děvky s ostrýma loktama, feťáci se zoufalým pohledem, lidi bez naděje, cílů a ideálů. Rapová intermezza mezi jednotlivými příběhy, které se postupně pojí do jednoho, nevadí ani vyznavačům jiných hudebních žánrů, samotné poselství filmu je aktuální a naléhavé. Příjemná je i částečná nedoslovnost, konečně zase někdo pochopil, že divák nemusí být úplný magor. Průměrnější rozjezd vytáhne nahoru velmi solidní druhá polovina snímku, a i když je obtížné se s někým ztotožnit, tahle intenzivní jízda dostatečně uspokojí!! (26.12.2012)