Dva nula

Tohle je mi tak líto. Skvělý nápad a spousty zajímavých postav. Jen někdo zapomněl v rozpočtu nechat pár korun pro střihače. Místy to byla fakt nuda a všechno jen díky dlouhým záběrům jedné kamery. V pasážích, kdy se rychleji stříhá, začne mít dokument tempo a zas je na co koukat. Je mi opravdu líto promarněné příležitosti. (05.07.2013)

Príliš som nerozumel huhňavým hlasom a ani tomu, o čom sa vedie reč. Nebolo to ani podstatné. Podstatou filmu bolo obsiahnuť nezaujatým pozorovaním oka kamery základné typy fanúšikov a obslužného personálu na zábavnom podujatí. Tentoraz šlo o akúsi športovú šou s loptou. Na základe videného je zrejmé, že rovnaký film by sa modelovo dal použiť na ktorúkoľvek oblasť masovej zábavy založenú na súperení dvoch alebo viacerých subjektov. Fanúšikovia svojich Vyvolených z oboch strán, seriózni postarší ctitelia, stávkari, deti fanúšikov, napodobňujúce držanie palcov, všetkého schopné fanynky, diváci s odstupom (zahraniční aj intelektuálsky povznesení) a pomocný personál sugerujúc si dokonalú znalosť celého systému šoubiznisu zvnútra. Ako vše-platná sociologická sonda fajn. Až na dve výhrady: nie je nutné dve hodiny pozerať na niečo všeobecne známe či živo predstaviteľné. Druhá výhrada smeruje k záberom vracajúcim sa k tým istým ľuďom. S každým ďalším návratom rástla divácka otupenosť. Potenciál zobrazených osôb sa totiž vyčerpal už v prvom kole. 52% (17.06.2014)

Materiál, co si o to přímo říká... Jeden s pověstných nápadů, stojící výhradně na jednoduchosti a mizivém tvůrčím zásahu filmaře (míněna vizuální/zvuková prezentace autora). Derby dvou týmů sledujeme prostřednictvím několika skupin fanoušků, televize a pořadatelů. Díky nim (ne)známe dění zápasu, protože nás ani jeden záběr nevtáhne na celý povrch hřiště a komentáře fandů mají jiný účel → nakonec zjišťujeme, že o fotbal vůbec nejde, a co hůř, nejde ani o komunikaci. Většina z dvojic/trojic atd. se baví navzájem s druhou polovičkou jako s hadrem, nenaslouchá a jen nadává. Ne snad, že by z takového úpadku padl na diváka smutek; sledovat uřvaného rasistu, na výsledek a rohové kopy sázející zlatou mládež, nechápající intelektuály či unavené teenagerky, je většinou vtipné a obratně sestříhané. Překvapí kvalita zvukového záznamu (až příliš velká, pochybnosti jsou logické), moc rád bych poznal metodu tvůrců. Místy se jde na mez kruté srandy („kdo neskáče není Čech“ zpívají i vozíčkáři) a být na místě zobrazených, asi půjdu Abrahámovi vymlátit auto a kameru hned poté. Jde totiž o ryzí zákulisí: televizní studio mimo pauzy, načež je použit tentýž přístup u fanoušků → uvidíme je, když nejsou ve společenské roli. Tahle zábava je x-tou variací Formana za časů nové vlny a nedokážu pochopit, proč je tak složitě a většinou neobratně ztvárněna v hrané produkci. Materiál vyloženě leží na zemi, vemte ho. (MFF KV 2012) (01.11.2012)

Z části dost možná pravdivý dokument, na fotbal sice nechodím, ale na podobné (i když ne tak „kvalitní“) typy fanoušků se mi poštěstilo narazit i na hokeji. Ale některé jejich rozhovory či reakce nejsou tak úplně věrohodné (spíš přehnané), přece jenom přítomnost kamery byla jaksi nepřehlédnutelná. K tomu nutno přičíst některá nudnější místa, ať už měla vypovídat o čemkoliv, a moje hodnocení se tak zastavilo na 3*. (02.03.2013)

Dva nula pro koncept, který Abrahám dodržuje naprosto důsledně, i když hrozí nuda a vlastně se nic neděje. Jenže i to nic má výpovědní hodnotu větší, než křečovitě hláškující taliáni a nesnesitelně duchaplné blábolení "inťoušů" ve skyboxu. Kdyby se film držel jenom "domorodců", kteří po chvíli naprosto propadají fotbalovému koloritu a zjevně zapomínají, že mluví do mikrofonů, šlo by o sice poměrně odtažitý, ale zato dotažený dokument. Jenže tyhle pokusy o nadhled to leda celé srážejí o stupeň dolů. Navzdory nim ale jde o dost svérázný a vyhraněný pohled na ligový "dav" a jakousi českou odpověď na sociologické experimenty Rubena Östlunda. (01.11.2012)