Na fotbalovém stadionu v centru Prahy se chystá největší fotbalový zápas roku, Sparta dnes večer hraje se Slavií. Začíná přímý přenos. Dvacet dva filmových kamer ale tentokrát nemíří na hřiště, nýbrž do hlediště. V něm se totiž nachází velmi různorodá a vtipná společnost, která stojí za pozornost víc než samotný fotbal: jsou tu upovídaní pořadatelé, pečlivě oblečené dámy z VIP, rozjívení žáčci fotbalové přípravky, distingovaní intelektuálové, fanatičtí sázkaři, dezorientovaní italští turisté, chlapáčtí členové ochranky nebo třeba známí komentátoři jedné televizní stanice. Ti všichni sem přišli sledovat stejný zápas, každý z nich jej ale prožívá po svém. A každý se přitom projevuje takový, jaký doopravdy je. Jeden se ptá, jestli se smí fackovat tchýně, druhý pátrá, kam se v Chile podělo prezidentské pero, třetí se třese, zda dostane trest za použití slova gorila. Před očima nám tak postupně ožívají různá patra tribuny i různá patra dnešní společnosti. A humor a autentičnost tu nakonec vítězí 2:0.(oficiální text distributora)
„Fotbal je jen záminka,“ skandují občas fanoušci českých klubů a dávají tím najevo, že pro některé z nich jde o ideální příležitost k vybití potlačené agresivity, pro jiné zase o možnost setkání s přáteli, se kterými je spojuje láska ke klubu jejich srdce. Pro tvůrce filmu se stal fotbal, konkrétně derby Sparty se Slavií, kulisou pro společenský portrét současné české společnosti. Hlavními postavami snímku tak záměrně nejsou aktéři samotného zápasu, ale fanoušci obou klubů, dvojice návštěvníků VIP zóny, italští turisté, sázkaři, pracovníci ochranky nebo také rohový praporek. Ve statických záběrech „neviditelných“ kamer může divák sledovat, jakým způsobem jednotlivé postavy prožívají fotbalový zápas. Vedle primitivních vášní, vulgárních pokřiků či gólové euforie jsme často svědky i rozhovorů, jejichž nechtěně humorné a zhusta trapné vyznění připomíná ty nejvtipnější momenty ze snímků československé nové vlny.(MFF Karlovy Vary)
Pražskí ligoví rivali, kluby Sparta a Slavia, v najočakávanejšom stretnutí sezóny. Ako sa to skončí? Dva nula. Spoiler v názve filmu autorskej dvojice Tomáš Bojar a Pavel Abrahám dáva tušiť, že v tomto futbalovom dokumente o „branky, body a vteřiny“ nepôjde.(4 živly)
Dva nula pro koncept, který Abrahám dodržuje naprosto důsledně, i když hrozí nuda a vlastně se nic neděje. Jenže i to nic má výpovědní hodnotu větší, než křečovitě hláškující taliáni a nesnesitelně duchaplné blábolení "inťoušů" ve skyboxu. Kdyby se film držel jenom "domorodců", kteří po chvíli naprosto propadají fotbalovému koloritu a zjevně zapomínají, že mluví do mikrofonů, šlo by o sice poměrně odtažitý, ale zato dotažený dokument. Jenže tyhle pokusy o nadhled to leda celé srážejí o stupeň dolů. Navzdory nim ale jde o dost svérázný a vyhraněný pohled na ligový "dav" a jakousi českou odpověď na sociologické experimenty Rubena Östlunda.(1.11.2012)
V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat.(19.7.2017)
Několik vtipných momentů se tu jistě najde, ale je to bohužel hledání jehel v kupce sena. Jednat se o krátkometrážní dokument, vyšla by mi tahle sonda do české společnosti v konečném hodnocení jistě lépe. Hluchá místa typu tříminutového nezáživného záběru na stromořadí poblíž stadionu nutno přeskakovat rychloposuvem.(5.3.2013)
LFŠ 2012: Bezpochyby promyšleně natočené a námětem neotřelé, co pobaví a zaujme i člověka, co o fotbale nemá ani ponětí. Nelze sice úplně odhadnout, do jaké míry se vybraní diváci stylizovali do svých rolí, ale víceméně působí přirozeně a v zápalu zápasu na kamery možná i zapomněli. Snímek taky trochu evokuje, že na fotbal chodí samí exoti, ale bez nich by to zas nebylo ono. Některé dlouhé záběry mohou trochu nudit, ale i tak povedené.(4.8.2012)
Je fajn, že ona počáteční strojenost a s ní spojená topornost většiny zúčastněných zmizí s prvním pivkem, cígem nebo double čízem. Pak už to jede na dřeň, to ti povidám. Člověk se u tohohle bijáku prakticky nemůže vyhnout floskulím, proto nezbývá nic jiného, než nastavit zrcadla, zasmát se u mrazivých okamžiků a na konci si s pocitem duševní očisty uprdnout, že Češi jsou hovada, ale umí to, alespoň někdy, reflektovat. A pak to spláchnout pěti dvanáctkami. Jo a Pavel Čapek je bůh.(1.7.2012)
-
Ve filmu hraje i Veronika Řepková, dcera fotbalového bouřliváka a jedné z ikon letenského klubu Tomáše Řepky.
(Wade)
-
Film získal roku 2012 zvláštní ocenění na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v kategorii Česká radost - nejlepší český dokument.
(JoranProvenzano)
-
Film byl i přes dvouleté přípravy natočen za jediný večer, kdy se natáčení účastnilo téměř sto padesát členů štábu.
(JoranProvenzano)
V kinech
od:
Marigold
Dva nula pro koncept, který Abrahám dodržuje naprosto důsledně, i když hrozí nuda a vlastně se nic neděje. Jenže i to nic má výpovědní hodnotu větší, než křečovitě hláškující taliáni a nesnesitelně duchaplné blábolení "inťoušů" ve skyboxu. Kdyby se film držel jenom "domorodců", kteří po chvíli naprosto propadají fotbalovému koloritu a zjevně zapomínají, že mluví do mikrofonů, šlo by o sice poměrně odtažitý, ale zato dotažený dokument. Jenže tyhle pokusy o nadhled to leda celé srážejí o stupeň dolů. Navzdory nim ale jde o dost svérázný a vyhraněný pohled na ligový "dav" a jakousi českou odpověď na sociologické experimenty Rubena Östlunda.(1.11.2012)
kaylin
V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat.(19.7.2017)
Teebo
Několik vtipných momentů se tu jistě najde, ale je to bohužel hledání jehel v kupce sena. Jednat se o krátkometrážní dokument, vyšla by mi tahle sonda do české společnosti v konečném hodnocení jistě lépe. Hluchá místa typu tříminutového nezáživného záběru na stromořadí poblíž stadionu nutno přeskakovat rychloposuvem.(5.3.2013)
tereza_p
LFŠ 2012: Bezpochyby promyšleně natočené a námětem neotřelé, co pobaví a zaujme i člověka, co o fotbale nemá ani ponětí. Nelze sice úplně odhadnout, do jaké míry se vybraní diváci stylizovali do svých rolí, ale víceméně působí přirozeně a v zápalu zápasu na kamery možná i zapomněli. Snímek taky trochu evokuje, že na fotbal chodí samí exoti, ale bez nich by to zas nebylo ono. Některé dlouhé záběry mohou trochu nudit, ale i tak povedené.(4.8.2012)
Tsunami_X
Je fajn, že ona počáteční strojenost a s ní spojená topornost většiny zúčastněných zmizí s prvním pivkem, cígem nebo double čízem. Pak už to jede na dřeň, to ti povidám. Člověk se u tohohle bijáku prakticky nemůže vyhnout floskulím, proto nezbývá nic jiného, než nastavit zrcadla, zasmát se u mrazivých okamžiků a na konci si s pocitem duševní očisty uprdnout, že Češi jsou hovada, ale umí to, alespoň někdy, reflektovat. A pak to spláchnout pěti dvanáctkami. Jo a Pavel Čapek je bůh.(1.7.2012)