
Dva nula
-
Two Nil
-
Dva nula
(festivalový název)
Dokumentární / Sportovní
Česko, 2012, 104 min
Režie:
Pavel AbrahámScénář:
Tomáš Bojar, Pavel AbrahámKamera:
Jiří Chod, Radka Šplíchalová, Jan Strnad, Jan Horáček, Michal Černý, Martin Preiss, Petr Bednář, Ferdinand Mazurek, Ondřej BelicaObsah
-
Na fotbalovém stadionu v centru Prahy se chystá největší fotbalový zápas roku, Sparta dnes večer hraje se Slavií. Začíná přímý přenos. Dvacet dva filmových kamer ale tentokrát nemíří na hřiště, nýbrž do hlediště. V něm se totiž nachází velmi různorodá a vtipná společnost, která stojí za pozornost víc než samotný fotbal: jsou tu upovídaní pořadatelé, pečlivě oblečené dámy z VIP, rozjívení žáčci fotbalové přípravky, distingovaní intelektuálové, fanatičtí sázkaři, dezorientovaní italští turisté, chlapáčtí členové ochranky nebo třeba známí komentátoři jedné televizní stanice. Ti všichni sem přišli sledovat stejný zápas, každý z nich jej ale prožívá po svém. A každý se přitom projevuje takový, jaký doopravdy je. Jeden se ptá, jestli se smí fackovat tchýně, druhý pátrá, kam se v Chile podělo prezidentské pero, třetí se třese, zda dostane trest za použití slova gorila. Před očima nám tak postupně ožívají různá patra tribuny i různá patra dnešní společnosti. A humor a autentičnost tu nakonec vítězí 2:0.(oficiální text distributora)
- „Fotbal je jen záminka,“ skandují občas fanoušci českých klubů a dávají tím najevo, že pro některé z nich jde o ideální příležitost k vybití potlačené agresivity, pro jiné zase o možnost setkání s přáteli, se kterými je spojuje láska ke klubu jejich srdce. Pro tvůrce filmu se stal fotbal, konkrétně derby Sparty se Slavií, kulisou pro společenský portrét současné české společnosti. Hlavními postavami snímku tak záměrně nejsou aktéři samotného zápasu, ale fanoušci obou klubů, dvojice návštěvníků VIP zóny, italští turisté, sázkaři, pracovníci ochranky nebo také rohový praporek. Ve statických záběrech „neviditelných“ kamer může divák sledovat, jakým způsobem jednotlivé postavy prožívají fotbalový zápas. Vedle primitivních vášní, vulgárních pokřiků či gólové euforie jsme často svědky i rozhovorů, jejichž nechtěně humorné a zhusta trapné vyznění připomíná ty nejvtipnější momenty ze snímků československé nové vlny.(MFF Karlovy Vary)
- Pražskí ligoví rivali, kluby Sparta a Slavia, v najočakávanejšom stretnutí sezóny. Ako sa to skončí? Dva nula. Spoiler v názve filmu autorskej dvojice Tomáš Bojar a Pavel Abrahám dáva tušiť, že v tomto futbalovom dokumente o „branky, body a vteřiny“ nepôjde.(4 živly)
-
Photo © Cinema Arsenal
-
- Pracovní název snímku byl Sparta Slavia. (oje)
-
- Ačkoliv film působí dojmem, že jeho aktéři byli snímáni nevědomky skrytou kamerou, všichni o natáčení předem věděli, souhlasili s ním a dokonce za tímto účelem obdrželi porty. (jakub.uck)
-
- Na natočeném materiálu se mihnul také Ondřej Vetchý, ve výsledném sestřihu na něj však "místo nezbylo". (oje)
FFilipCZ
TAK URČITĚĚ! Jsem od toho čekal teda více. Zajímavý nápad a koncept. Avšak provedení trošku pokulhávalo. Náhled do derby Sparta vs Slavie z několika různých úhlů. Od sparťanského/slávistického fanouška, přes komentátory a sekuriťáky až po businessmany a 16ti leté pipky. Já bych teda raději ocenil, kdyby se to drželo jen u zapálených fanoušků z obou sektorů. Mělo by to lepší atmosféru. U ostatních bylo až moc vidět, jak je to strojené a připravené dopředu. A ta délka ? Ach, skoro 2 hodiny, málem jsem to nevydržel. PS: ti dva žáčci z přípravky jsou skvělí :D(27.2.2013)
ORIN
Výchozí premisa filmu jako sociologického experimentu velmi dobrá, bohužel centrální část, která dává celému filmu tvar, je svou repetetivností ubíjející. Chápu, že se chtěli tvůrci na nejdůležitější pasáž zápasu (dva góly Lea Kweukeho mezi 10. a 12. minutou zápasu) zaměřit a prezentovat reakce na tu samou událost z více stran, ale nechápu, proč v podstatě ode všech a vždy úplně celou. Tu deklarovanou autentičnost bych se taky nebál rozporovat - i když zazní ve filmu nemálo jadrných výrazů a "nenávist" mezi oběma tábory je cítit z mnoha záběrů, tak nejedna reakce mi přišla hraná včetně častých pohledů do kamery, atd. Takže nápad za 4*, výsledný sestřih mnohahodinového materiálu tak za 2,5*. Jo a Čapoun na Hrad. Jo, ne, hovno, vlastně do Senátu, to je až v druhym punktu.(21.11.2014)
MoTeelka
Dokument, který je vtipnější než 90 % komedií posledních let. Při zpětném hlubším pohledu je ale vlastně strašně nelítostný a smutný. Definitivně se v něm totiž potvrdilo, že fotbalové tribuny jsou domovem sprostých slov, přetvářky a nezdravého jídla. A bohužel také to, že to zdaleka neplatí jen na tribunách, ale i mimo ně. Prostě čecháčkovství na plné pecky.(29.10.2012)
Mairiel
Už dlouho mi žádný film neudělal takovou radost, už dlouho mě žádný film nenutil smíchem a napětím kousat se do ruky. Film o fotbale - pro snobské intelektuály. Atraktivní obrazové kompozice, helikoptéra jak od Coppoly, prostřihy jak od Hanekeho, průzračná práce s výběrem materiálu. Je mi úplně fuk, jestli jsou návštěvníci a pořadatelé fotbalových zápasů opravdu takoví idioti, jak by se podle tohoto filmu mohlo zdát, protože já jsem se nesmála jim samotným, ale způsobu, jakým Dva nula s jejich postavami pracuje. Navíc mi tento film dokázal kvalitně zprostředkovat pocit z takové události, energii masy lidí, která společně něco prožívá. Teď už si dokážu představit, že s vypnutým mozkem by mě takový zápas mohl i hodně bavit. A úplně nejlepší je Jiří Peňás, takový můj objekt identifikace: "To mi přijde docela fotbalové, že nerozlišíš hrneček na čaj od hrnečku na kávu."(1.3.2013)
Tsunami_X
Je fajn, že ona počáteční strojenost a s ní spojená topornost většiny zúčastněných zmizí s prvním pivkem, cígem nebo double čízem. Pak už to jede na dřeň, to ti povidám. Člověk se u tohohle bijáku prakticky nemůže vyhnout floskulím, proto nezbývá nic jiného, než nastavit zrcadla, zasmát se u mrazivých okamžiků a na konci si s pocitem duševní očisty uprdnout, že Češi jsou hovada, ale umí to, alespoň někdy, reflektovat. A pak to spláchnout pěti dvanáctkami. Jo a Pavel Čapek je bůh.(1.7.2012)