Dva nula

Fotbal se už nějakou dobu nehraje a možná i proto jsem si teď pustil tohle dílko, které jsem chtěl vidět už dlouhou dobu. Docela jsem se těšil, na konci jsem měl ale rozpačité pocity. Některé momenty jsou skvělé (možná i nechtěně), například výměny názorů komentátorů mimo záběr. Vůbec všechny zachycené dialogy jsou pozoruhodné a vcelku dobře zobrazují různé typy fanoušků na fotbale. Fotbal (a hokej) jsou u nás zkrátka jedny z mála věcí, které dokáží vyvolat hromadné emoce a vášně. Kde jinde najednou se bude pravidelně tisíce lidí intenzivně radovat či vztekat? Mě to baví pozorovat. A co se nepovedlo? Občas byl problém se zvukem a porozuměním, i když chápu, že je to v podobných podmínkách složité. Chápu také, že nešlo o fotbal, ale aspoň pár záběrů pro dokreslení atmosféry tam autoři hodit mohli. No a největší výtka? Zbytečně natahované některé záběry. Mě nezajímá, jak na góly reaguje rohový praporek a stromy kolem stadionu a nepotřebuji to několik minut sledovat. (15.05.2020)

Je fajn, že ona počáteční strojenost a s ní spojená topornost většiny zúčastněných zmizí s prvním pivkem, cígem nebo double čízem. Pak už to jede na dřeň, to ti povidám. Člověk se u tohohle bijáku prakticky nemůže vyhnout floskulím, proto nezbývá nic jiného, než nastavit zrcadla, zasmát se u mrazivých okamžiků a na konci si s pocitem duševní očisty uprdnout, že Češi jsou hovada, ale umí to, alespoň někdy, reflektovat. A pak to spláchnout pěti dvanáctkami. Jo a Pavel Čapek je bůh. (01.07.2012)

Prazvláštní experiment, který zůstal v půli cesty. Je nesmírně zajímavé pokusit se o jakousi sondu do duše fotbalového fanouška a pozorovat, jak se mění při samotném zápasu. Jenomže to by na to asi tvůrci museli jít trošku jinak. Vzhledem k tomu, že přiznávají, že všichni aktéři o natáčení věděli, vyvstává otázka, do jaké míry se tedy tlumili nebo naopak předváděli. To už nezjistí nikdo z nás. Abrahám se bohužel rozhodl ke dlouhým statickým záběrům a tím si trošku podřezal větev. Sledovat několikrát dokola dvouminutovku, kdy padnou dva góly, je sice super nápad, ale je toho hrozně moc. Ve filmu je to snad dobrou čtvrthodinu a opravdu už to chvílemi nudí. Stejně tak jako podobně dlouhé záběry na topoly před stadionem a rohový praporek, tohle už bylo trošku navíc. Na tvůrcích je vidět, že mají velký talent a odvahu a některé záběry jsou kompozičně i výtvarně řešeny výborně, bohužel selhávají v dramaturgii, která není úplně ujasněná a působí hodně natahovaně. O žánru se dá taky spekulovat, protože o čistý dokument podle mě nejde. Nicméně oceňuji nápad, invenci a pokus. Škoda, že je to tak dlouhé a v podstatě neucelené. Jde jen o sled epizod, které nic nepropojuje a jsou odděleny příliš ostrými střihy. Opravdu škoda. 50% (10.10.2012)

Několik vtipných momentů se tu jistě najde, ale je to bohužel hledání jehel v kupce sena. Jednat se o krátkometrážní dokument, vyšla by mi tahle sonda do české společnosti v konečném hodnocení jistě lépe. Hluchá místa typu tříminutového nezáživného záběru na stromořadí poblíž stadionu nutno přeskakovat rychloposuvem. (05.03.2013)

Dva nula pro koncept, který Abrahám dodržuje naprosto důsledně, i když hrozí nuda a vlastně se nic neděje. Jenže i to nic má výpovědní hodnotu větší, než křečovitě hláškující taliáni a nesnesitelně duchaplné blábolení "inťoušů" ve skyboxu. Kdyby se film držel jenom "domorodců", kteří po chvíli naprosto propadají fotbalovému koloritu a zjevně zapomínají, že mluví do mikrofonů, šlo by o sice poměrně odtažitý, ale zato dotažený dokument. Jenže tyhle pokusy o nadhled to leda celé srážejí o stupeň dolů. Navzdory nim ale jde o dost svérázný a vyhraněný pohled na ligový "dav" a jakousi českou odpověď na sociologické experimenty Rubena Östlunda. (01.11.2012)