Moji přátelé

Klasická bláznivá italská komedie? Ano i ne. Předpokládám, že ano tím humorem a drsnými legráckami (jako třeba fackování lidí v oknách rozjíždějícího se vlaku). Určitě ne poměrně vážným pojetím s kapkou ironického filosofování Philippa Noireta coby ústředního vypravěče, který se v roli nestora bláznivé partičky často nad svým jednáním i originálně zamýšlí. ,,Sám jsem se ptal, zda právě já jsem ten debil, který bere život jako hru... a nebo je to on, který bere život jako nucené práce... a nebo oba dva?" Smál jsem se, to ano, dokonce poměrně často, ale vnímal jsem a užíval si spíše melancholické drama o lidech hodně bláznivých, jejichž život může stejně tak přinášet trpká dramata. Moc pěkná tragikomedie, po níž mi stejně úsměv zůstane na tváři, neb ono se v jistých chvílích lze roztlemit i na přítelově pohřbu. ;o) 80% (10.11.2019)

Dostavilo sa sklamanie priamo úmerné niekdajšej snahe Mojich priateľov zohnať na videokazete alebo aspoň v programe niektorej z televíznych staníc. Z očakávanej sviežej záležitosti sa napokon v roku 2015 vyvalil zatuchnutý pach mesiace nepraného spodného prádla mužov. Tejto vôni zodpovedal humor, založený na podvádzaní žien, ich vytrestaní zimou a chladom, odcudzením, nekomunikáciou. Sociálny kontext je v sebahodnotiacom slove jednej z postáv do istej miery prítomný, no je slabý ako šesťkrát lúhovaný čaj. A navyše: v žartoch štvorice a neskôr pätice starších pánov je takmer vždy prítomná zlomyseľná krutosť. Zo správania partie dedov bolo zjavné, že v detstve išlo o takzvaných triednych grázlov, ponižujúcich slabých a odstrčených, spolužiačkam lejúcim atrament za biele šatičky a učiteľom prilepujúcim žuvačku so špendlíkom na stoličku. V komentároch opakovane čítam, že najlepšia scéna bola s fackovaním vyklonených hláv z odchádzajúcich vlakov. Jej popularitu súvisiacu s väčšinovým (mainstreamovým) chápaním humoru režisér so scenáristom vyhmatli veľmi presne, pretože ju tam šupli rovno dvakrát. A diváci nadšene zareagovali. Na tejto scéne však nie je nič smiešne ani geniálne. Na druhej strane uchovanie si detskej hravosti po celý život na zahodenie nie je. Sympatický je i zmysel pre absurdné srandy. Pre okamžité bláznivé nápady aj ich realizáciu. Našli sa aj podarené záležitosti (scéna s dieťaťom na nočníku, záverečný pohreb), ale bolo ich poriedko. Navyše tempo filmu bolo uspávajúco pomalé. Meditatívne pasáže nevypĺňali žiadne zapamätaniahodné záležitosti. (04.08.2015)

"Krtek se okrtil." Komedie, která má u nás podle mě lepší pověst, než by si zasloužila. Se škatulkou bláznivé komedie bych byl trochu opatrnější, protože celý snímek je prodchnut hořkým tónem. A to je možná ta škoda. Moc mi nesedne spojení mystifikační hry na gangstery před nenasytným dědkem Bernardem Blierem spolu s řešením sociálních problémů jedné postavy a až skoro násilně dramatickou finální scénou, což byl asi patrně záměr režiséra Pietra Germiho, který měl film původně režírovat, ale následně zemřel na rakovinu. Avšak už kvůli nesmyslným blábolům hraběte Mascettiho (Ugo Tognazzi), pověstné fackovací nádražní scéně a výkonům čtyř z pěti hlavních hrdinů (t.j. právě Tognazziho, tradičního Philippa Noireta, Adolfa "Larga" Celliho a Gastonea Moschina) stojí za zkouknutí. A podle Philippa Noireta film vychází ze skutečných historek jistého italského architekta a jeho přátel. 70% (08.09.2007)

Značne nevyrovnaná až nevýrazná "komédia" s množstvom prežitých scén (potreba si odvšadiaľ zadarmo zatelefonovať atď.). Príliš dlhá stopáž a striedanie lepších (tých je menej) a horších alebo prázdnych (tých je viacej) scén ma odradzuje, aby som si film ešte raz pozrel. Dal by som **, ale pridávam * za B. Bliera v roli dôchodcu-mafiána. Dokonale predviedol (zachraňujúc celý film), ako sa má vyzerať dokonale diabolský cynický dôchodca spolupracujúci s mafiou. (13.08.2009)

"Kdy dospěješ a přestaneš ze sebe dělat debila?" Doufám, že nikdy. Že si budu jako Perozzi a spol. dětinsky užívat života až do pohřbu. A raději i po něm. Vždyť smrtí život nekončí. Nebo ano? Po zhlédnutí tohoto snímku už v tom nemám jasno, ale vím, že kdybych s touto bandou chodil fackovat cestující na nádraží, vyměřoval dálnici přes kostel, navštěvoval cizí oslavy, žádal týpka o ruku jeho ženy nebo si hrál na mafiány, tak mám jednou v pekle o čem vyprávět. Toho kluka ve mně prostě žádná dospělost nezabije a tak to bude. (04.10.2018)