Žena v okně
Une femme a sa fenętre
Una donna alla finestra
Die Frau am Fenster
A Woman at Her Window
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Aldo TontiHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Romy Schneider, Philippe Noiret, Victor Lanoux, Umberto Orsini, Gastone Moschin, Martine Brochard, Joachim Hansen, Paul Müller, Jean Martin, Delia Boccardo (více)Obsahy(1)
Na pozadí romantického příběhu nám film připomíná bouřlivý politický vývoj v Řecku, plný násilí a převratů. Rok 1936, generál Metaxas nastoluje v Řecku stanné právo. Opoziční politik Boutros (Victor Lanoux) je na útěku před policií a unikne jen díky skoku do okna Margot (Romy Schneider), bohaté Rakušanky, která je provdaná za italského diplomata Rica (Umberto Orsini). Margot se nudí, začne Boutrosovi pomáhat a zamiluje se do něho. Děj se posouvá do roku 1945 a sleduje ve Francii Rica a Raoula (který ví o její lásce), jak se baví o jejím osudu. Pak se znovu vracíme do třicátých let za Margotinou dcerou, která v Řecku pátrá po svém otci. (MI-380)
(více)Recenze (12)
(2x) Obávám se, že Une femme a sa fenętre je jen obyčejnou levicovou slátaninou. Odehrává se v letech 1936-1967 (podle jiných zdrojů 1936-1972) v Řecku a ve Francii a jediné, co za to stojí, je Romy v některých kostýmech. Skutečně jen v některých, jinak je to klasická Romy roku 1976, stejně jako celý film. Je nepoměrné její zosobnění dvojrole Rakušanky Margot Santorini a její vlastní dcery oproti celému ansámblu. Otázkou ovšem je, zda ze sebe nevydala příliš ve filmu, který si to nezasloužil. Dobová výprava jako vždy v těchto letech totálně selhává a liché je také opětovné spojení značky Schneider-Noiret, které ani nepočkalo na to, až dozní dojmy ze Staré pušky. Absurdní tečkou na závěr je pak věčné citování všech těch Odysseů a Oidipů bez jakékoli pointy. ()
Silne milostné drama osudové lásky, která spálila vše kolem. ()
Romantické drama lásky, jejíž vznik doprovázely zvuky pochodu nastupujících nácků. Sexy Romy nenechá nikoho na pochybách, že o ni usilují hned tři muži. Uhlazený Noiret báječně sekunduje muži s jedním z nejkrásnějších filmových úsměvů, Lanouxovi. A když se tohoto tria ujme režisér specializující se na kriminálky a psychologická dramata, je o úspěch postaráno. 105 minut stoprocentního filmu. ()
„Silný člověk je vždy víc, než slova, která hlásá...“ Jak to už u filmů páně Granier-Deferra bývá, dočkal jsem se naplněného zážitku. Neskonale půvabná Romy Schneider opět vdechuje filmu svůj nezaměnitelný šarm, i díky přirozenému výkonu se stává hlavním tahounem filmu, a rozhodně se vedle ní neztratí ani dva zásadní mužští herci tehdejšího francouzského filmu. Od počátku jsme svědky zajímavého náhledu do politické situace v Řecku a Evropě nedlouho před 2. světovou válkou, kdežto často přítomné dějiny začínají tvořit pozadí k romantickému příběhu. V neposlední řadě nade vším stojí režisér, který si neobyčejně pohrává před divákem s vyprávěním. Nejdříve začne filozofickými dialogy ve velkém řeckém amfiteátru, se ženou, která zasněně rozjímá se dvěma muži z různých politických barikád a za chvíli se dovídáme, že doma v Itálii má dalšího, toho svého (a přímo diplomata!)... to už samo vzbuzuje dost očekávání a otazníků, na které jsem pak v ojedinělém rozplétání pomocí flashbacků i delších retrospektivních návratů s napětím vyčkával. Přestože mi chvíli trvalo, než jsem se v způsobu vyprávění plně zorientoval a přistoupil na něj, naštěstí Granier-Deferre věděl, kam chce děj a vyprávění směřovat, k čemu ho dovést a po scéně osudového setkání se ženou u okna už jsem byl coby divák opět plně lapen do spletité romantické historie na pozadí dějinných okamžiků. Prosluněné kulisy Řecka, byť dějově v dosti bouřlivé epoše, dotvořily spolu s hudbou pěknou atmosféru. [85%] ()
Nebavilo, nelíbilo. Je to divné, ale všude kde se objevila Romy, mám pocit podobný, že to je nuda. Tady je už navíc dost stará a do téhle role to chtělo někoho fakt sexy. Victor jako homme fatalle dost dobrý, neseděl mi tentokrát ani dabing. Exteriéry parádí, kousek od Korintu, cikády uměly vyřvávat. ()
Upřímně nevím. Z příběhu jsem byl trochu zmatený, než jsem se v něm hlouběji zorientoval, nicméně příběh samotný podle mého soudu mohl být pojat trochu jinak, dynamičtějí a bez těch stálých flashbecků - jednoduše příliš mnoho odboček bývá zpravidla ke škodě, a to je ten případ. Nicméně Romy Schneider, Philippe Noiret a Victor Lanoux podali slušné výkony. ()
Toto spojení Romy Schneider s francouzským snímkem P. Graniera-Deferreho zaručuje nevšední filmový zážitek a scénář v podobě jakési skládačky typu puzzle. Hnedle zkraje si divák láme hlavu s tím, zda se nekouká na film od prostředka a postupně však dostává k dispozici střípky vysvětlení, které si následně musí v hlavě seskládávat a řadit tak, aby vše chápal chronologicky. Je to náročnější, ale krásné. K tomu všemu si připočtěte zasněný éterický pohled krásné Romy Schneider, přirozený herecký přednes Philippa Noireta, krásnou hudbu - u francouzských filmů z té doby tak charakteristickou, .... a divák nekomerčních filmů si přijde na své. Jen jedno si neodpustím kritizovat. Ty poměrně časté skoky ze současnosti do minulosti měly být přece jenom ve snímku jasně definované např. nějakým textovým rozhraním s uvedením roku. Ono totiž rozpoznat současnost od minulosti, která je v rozmezí cca 5 let je velmi složité, zvlášť, když oba děje se odvíjejí ve stejném prostředí (např. hotel, atd.) či podoba postav se neliší stářím. ()
Těžko říct, kam tento snímek žánrově zařadit, chvíli jsem měla pocit, že sleduji politické drama o Řecku, pak jsem se přehoupla do romanťárny, kterak se bohatá nudící kráska zamilovala do odboráře (jako fakt?), neb její manžel o ni nejevil zájem (jako fakt?) a Metaxas je tu líčen jako největší zlořád světa, člověk, který se postavil Mussolinimu... Nicméně krom předhozených filmových puzzlí, ano, mám na mysli střih, však hanět nechci. Herci do jednoho výborní, Romy Schneiderová je tu tak krásná, až se tají dech a Philippe Noiret dal toho věrného přítele a zamilovaného muže bezchybně. S Lanouxem mám trochu problémek, asi že hrál komunistu... Pěkně natočené + příjemný hudební podmaz. ()
I když obsazení je více než nadstandartní, není na tomto filmu nic navíc. Děj je celkem strohý a tak se místy hodně vleče. Zbytečně dlouhá stopáž. ()
Strašně ráda komentuji filmy, které jsem moc nepochopila. Tedy spíš strašně, než ráda. Mám podezření, že Žena u okna je v podstatě jednoduchý příběh o rekovi Řekovi, co hopne Romy do ložnice, uměle zašmodrchaný a opentlený spoustou duchaplností, politiky a výlety do minulosti i budoucnosti, aby nebylo poznat, že zas o tolik nejde. Anebo jde, ale mě to moc nevzalo. Varovala jsem vás, že takové filmy, komentuju strašně. ()
Zajímavý film, který defacto docela obyčejný příběh lásky muže a ženy dokázal díky promyšlenému prolínání děje podat jedinečným způsobem. Divák je téměř "vhozen" do rozjetého děje a postupně dostává všechny "indicie", aby pochopil, kdo proč jak jednal. A můžu říct, že to postupné odhalování mě velmi bavilo. Romy Schneider sehrála přitažlivou, charismatickou Margot výborně. Nikdo se nemohl divit, že ji muži padali k nohám a byli schopni pro ni ledacos udělat. Zkrátka velmi povedený francouzský snímek, který určitě stojí za to vidět. ()
Zralý půvab Romy nezachránil vyspekulovaně, tezovitě působící příběh, a to bez ohledu na snahu opřít se o historické události. Právě tady jako by vše drhlo a zůstávalo na povrchu, přesněji kdesi na filmovém plakátu. Problém je ve výběru postav, charakterů - snímek s jednoznačnou levicovou orientací nemá věrohodné levicové charaktery, pro přesnost: Romy - prachatá, zhýčkaná madam, která se (kvůli vášni?) pustí do protifašistického odboje; Noiret - prachatý, dosti poživačný velkopodnikatel - opět (kvůli vášni) nakonec provádí různé ilegální kousky proti fašounskému režimu, nemluvě už o opouštěném manželi - zchudlém italském šlechtici v diplomatických službách (Mussoliniho, že ano); a vrchol všeho - revoluční odborářský vůdce, který evidentně pochází rovněž z patřičně zazobané famílie ("tatínek měl Jaguára"). Sečteno a podtrženo: odboj, válka, třídní, politické i ideologické konflikty, a hlavně skutečné krvavé střety..., to všechno se odehrává kdesi v diskrétním zákulisí, v jiném prostoru a v jiném čase (mimochodem, časové střihy jsou hodně zmatené, a hlavně neúčelné). Jediné, co je divákovi nabídnuto, jsou takřka výlučně samé pěkné věci: milostná dobrodružství a touhy, dámy v luxusních šatech, krásné bouráky, uhlazené prostředí hotelů a soukromých vil (a jedna basa, z níž se zrovna vychází na svobodu). Dobovou atmosféru se však navodit nepodařilo, a ani té vášnivé lásce jsem nevěřila. Protože do odboje s tyranií se nikdo nepouští kvůli vzbouřeným pohlavním hormonům, leč z důvodů zcela jiných. Takže nakonec - i když nerada - musím souhlasit s uživatelem Ninadel, že jde o levicovou slátaninu. ()