Četník ve výslužbě

Další omyl z četnické série, který natočil (jak jinak) Jean Girault. Jedná se o zřejmě nejhorší díl, protože pramálo funguje, navíc se sem postupně začínají vkrádat i trapné scény, ty si teda první díl nezasloužil. Oblíbenost této série byla i přes nepříliš vydařené pokračování nadále vysoká, a tak tvůrci přicházely se stále novými díly. Problém je, že nepřicházeli se stále novými nápady a je jasné, že všechno se jednou okouká. (11.08.2005)

Trošku nostalgický díl. Četníci jsou degradováni, ale v důchodu si chtějí ještě zavzpomínat na staré dobré časy. Podle mě je to velice povedený díl, sice už zde není tolik humoru, je to více dobrodružné, ale mě to nesmírně bavilo. Líbilo se mi to více než předchozí díl (Četník se žení). Jinak nevím jestli tohle neměl být poslední díl četníka, ale soudím, že ano, protože na hercích bylo vidět, že si to natáčení nesmírně užívají a velice to prospělo i tomu filmu, bylo to takové uvolněné a nostalgické. (24.01.2016)

Poslední díl s původní četnickou partou...a bohužel si s odstupem  musím přiznat,  že je  určitě nejslabší z této základní četnické čtyřky a už mě zdaleka tolik nebaví jako dříve, zatímco úvodní Četník v Saint Tropez  nebo předcházející ženicí díl se mi zdají pořád skvělé,   Dokonce bych řekl, že je  Výslužba  místy ještě horší než závěrečné Četnice. Tohle je dosti rozlítaná epizoda, která od Cruchotovy domací znuděnosti, bloudění po Saint Tropez, přejde až k  deaktivaci bomby, ale některé situace se mi zdají jen jako táhlá vyplň. Kdybych ale Výslužbu po letech poslal nemilosrdně (ale vlastně možná i  zaslouženě)  do průměrného hodnocení, zanevřel bych tím na všechna svoje nadšená zhlédnutí na DVD před pár lety, na Červenou Karkulku podle Paula Préboista, hipísackou vsuvku, Fuggasovo ikonické naříkání, že chce zpátky do ústavu, Gerberovo dojímání nad vzpomínkami  a hlavně závěrečný geniální výslech nezdárných chlapečků, Gerberovo marné překonání okna a deaktivaci   bomby pomocí kleštiček na šneky: Duo Funés-Galabru je sice nezklamatelné, ale v tomto dílo bohužel mistři  nemají tolik co hrát. Tak si to v závěru plně vynahrádí a rozjedou to, až se z nich (doslova) zapotí. Raz, dva, tři  (23.07.2022)

„Já jsem Ludva.“ Obávala jsem se pachu zatuchliny ze sepraného tématu, ale nakonec mě novopečení četničtí důchodci bavili víc, než když se později honili za emzáky a lítajícím nádobím. Snad proto, že tenhle díl na rozdíl od ostatních neznám nazpaměť i pozpátku. Čerstvě penzionovaného Cruchota blahobytný život na blahobytném sídle s blahobytnou zahradou a spoustou dalšího blahobytu k smrti nudí, a to i přes společnost milované blahobytné manželky Joséphy („Přišel pan farář.“ „Ten mě taky nenávidí!“). Není tedy divu, že při první příležitosti se spolufrustrovanými kolegy opráší uniformu a vyrazí ukázat St. Tropez, zač je toho polda. Nechybí sestřičky, nudisti, manželky, bolestín Fougasse, a navrch Jean Girault přihodil hippíky a bombu :). Že je toho moc? Asi jo, ale u Četníka by člověk rád spolkl, i kdyby se všichni převlíkli za žirafy a vyrazili na taneční porcelánovou party se zdrátovanými slony. (16.07.2015)

Sice příběh trochu stagnuje mezi jeho předchůdci nebo resp. až do doby, kdy se objeví v klášteře...do té doby je to výborné,ale pohled na ty nevychované a nucené děti mi přišel až příliš fantaskní a zabíhal až do krajností. Také je to poslední díl s opravdu původní partou, ze které nakonec zůstane jen Cruchot a Gerber. Stále je to velice slušný četník a rozhodně ne nejhorší a vtipné je to stále dosti. Scéna s hipísáky to potvrzuje sama za sebe. --- Já jsem Barbara a přijela sem z Rotterdamu - Já jsem Ludva (28.10.2006)