Únos

Vyjednávání se somálskými piráty není tak snadné jako s japonskými obchodníky a na každé lodi nevaří Casey Rybak… Ne, tady se vlastně za celou dobu nikdo o nic nepokusí (což asi bude nepřekonatelný problém pro vyznavače akčních filmů či dynamicky vyprávěných příběhů), jenže ve skutečnosti by to bylo právě asi nějak takhle. Námořníci jsou jen lidi, co mají strach o svůj život, chybí jim jejich rodiny a nechtějí si hrát na elitní veterány ve výslužbě. A to je to, čeho si na tomto snímku můžeme cenit. Pečlivá až dokumentární režie Tobiase Lindholma, který nikomu nic necpe, jen pozvolna a realisticky vypráví příběh obyčejných námořníků na unesené lodi Rozen a současně rozvíjí linii odehrávající se tisíce kilometrů daleko, v dánské metropoli, kde probíhá nelehká licitace šéfů společnosti o životy jejich zaměstnanců. Ti sice sedí v kravatách za stolem v pohodlí kanceláře, ale na nich leží tíha odpovědnosti, jak to celé skončí. Možná mohl Tobias Lindholm ukázat i samotné přepadení lodi, byl by to výrazný dramatický moment, který by přitom stejně jako zbytek filmu byl v souladu s realitou. Ještě bych doplnil, že mě zaujalo, jak piráti lišácky delegují jakoby „komunikátora“. :-) (16.09.2013)

Dánská kinematografie se dokáže vypořádat snad s každým tématem, i když třeba zdaleka přesahuje zeměpisné šířky této evropské zemičky. Únos podává strohou zprávu o únosu nákladní lodi somálskými piráty, sleduje jak zdlouhavé vyjednávání v Kodani, tak dění na palubě, v němž se rozhodně nevytvoří atmosféra dvou nepřátelských táborů a stálého ohrožení. V této ambivalentnosti není místo pro apriorní odsudky a předvídatelnost jednání kohokoliv ze zúčastněných. Právě díky tomu film získává body za přesvědčivost a vytváří ze zdánlivě statické situace na lodi skutečné drama. Přesto valnou část děje tvoří telefonáty a dohadování o peněžních cifrách. Neustálé přesuny mezi lidsky nevděčnou situací vyjednávačů a syrovým zachycením rukojmích strádajících v absolutní nejistotě však přináší oživující napětí, jehož plnou tíží v nečekaném vyústění převezme na svá bedra hlavní postava. Skandinávci si hold poslední políček do divákovi tváře neradi odpustí a i v tomto případě musela jít dosavadní střízlivost stranou. Což je ale spíše konstatování, než výtka. (30.06.2013)

Velmi působivé. Filmů, které se nespoléhají na efektní prvoplánové šokující zvraty, vyhýbají se nucenému ždímání emocí za každou cenu a hlavně ctí inteligenci svého diváka je jako šafránu a měly by se vyvažovat zlatem. Dánská rekonstrukce jednoho únosu se soustředí na dvě linie příběhu, jedna se zaměřuje na psychologickou válku vyjednávání a druhá zas na samotnou situaci na lodi, kde sledujeme, hlavně z pohledu kuchaře, soužití rukojmích s piráty, jejich strach, vyčerpanost, ale i malé záblesky uvolnění, jako třeba scéna s rybařením. Celé je to pojato nesmírně realisticky, skoro dokumentární formou, nevzpomínám si, že by nastala situace, kdy bych si pro sebe pomyslela, že tak je to nepravděpodobné. A přece přes to všechno jsem byla napjatá, dojatá a smutná. Protože bez ohledu na to, zda to skončilo happy endem nebo ne, následky už ve všech aktérech příběhu zůstanou napořád. (02.10.2013)

Vůbec se mi nepodařilo to prožít. Nudil jsem se. --- A to hlavně proto, že jsem ději a motivacím nerozuměl. Půl roku se tahali o peníze, aby ušetřili? Která spediční firma není pojištěná? Proč u toho nebyl zástupce pojišťovny? --- A navíc, námořní právo se u nás moc neučí, pochopitelně, ale tolik si pamatuji, že protipirátské konvence (jejichž signatáři jsou snad všechny státy, včetně ČR) zavazují účastníky aktivně potírat pirátství bez ohledu na to, pod čí vlajkou napadená loď pluje. Takže se divím, že třeba Američané - kteří mají v oblasti všechno myslitelné válečné loďstvo - do věci nezasáhli. Že by o ní nevěděli je vyloučeno, námořní rádiový provoz je bohatě a snadno monitorován. A přepravní společnost, která s piráty jednala bez uvědomění své vlády, podle mého nejspíš porušovala zákon. --- Takže se ptám, jestli to celé není vlastně blbost? Třeba mi to někdo lépe informovaný vysvětlí... ale neměl to udělat už sám film? (17.06.2014)

Paráda. Rekonstrukce, prostá všech kudrlinek, které by měly diváka citově vydírat. Je tu jen sedm chlapů, kteří se zoufale chtějí dostat domů, ale nezbývá jim nic jiného, než čekat, až je z toho jejich mateřská organizace dostane. Stísněná atmosféra na lodi byla takřka hmatatelná a napětí v prostředí vyjednávacího týmu taktéž. Poctivá severská filmařina. 95% (09.11.2013)