Oskar

Louis de Funes výtečně namluvený panem Filipovským, ostatně jako vždy. Přestože se příběh odehrává celou dobu na jednom místě, divák se nenudí a hltá každou grimasu tohoto legendárního herce. Zápletka není kdoví jaká, ale to jde momentálně stranou, jelikož na ní není film postaven. PS: Ať žijou tři stejné kufříčky! :D (23.04.2010)

"Za totáče" jsme mířili do kina skoro na všechny francouzské filmy a úplně na všechny "funésovky". Tohle je ta z těch lepších. Je to typické zfilmované divadlo se všemi klady a zápory. Funes tuhle hru hrál v divadle přes 300x a má se všeobecně za to, že zvláště tohle přispělo k jeho prvnímu infartu z mnoha. (12.07.2007)

Tomuhle říkám pravá nefalšovaná francouzská komedie. Avšak co by to bylo za francouzskou komedii, kdyby v ní nehrál hlavní roli snad nejlepší evropský komik Louis de Funés. Kufr se šperky, s penězi a s podpresnkou - to je dokonalý námět na originální komedii, kterou by asi málokdo dotáhl do tak skvělého konce jako Molinaro. Tou největší a nejsladší třešničkou na dortu byla moje oblíbená Claude Gensac (co si budeme povídat, tato žena je jak ze starého dobrého noiru a krásou se může měřit klidně i s Diterich, Garbo etc.), která se vyznemaneala hlavně v budoucích Četnících. Kvalitou je Oskar skvělou komedií, takže snad nikoho neurazím, když dám ****. (12.07.2007)

Konečně! Konečně! Konečně ho mám! Ach pardon :-) Ale musím říct, že nejsem, opravdu nejsem zklamán. Nejdřív jsem byl trošičku na pochybách, jelikož filmy Jo nebo Pouic-Pouic se také odehrávaly v přísně ohraničeném prostředí, a i když se snímek rozvíjí velice krotce a Louis je v mnoha scénách hodně úsporný, pozdější zvyšování obrátek se prostě nedá zastavit a je to moc dobře :-) Vše vrcholí scénou s nosem a následným spánkem :-) Nesouhlasím s lidmi, kteří si myslí, že je to celé zamotané tak, že se v tom divák nevyzná, je to bláznivé a šílené, ale v intencích. No a dál? Líbila se mi výprava, teď myslím hlavně zařízení domu a chce to ještě jedno zhlédnutí, to minimálně, tentokrát v původním znění, i když proti Františku Filipovskému nemůžeme říct ani popel, ostatně jako vždycky. MŮJ KUFŘÍČEK!!! (09.03.2006)

Můj kufřík, můj kufřík! Dnes již trochu staromilskou situační komedii naplnil Magnier typickými prvky, jakými jsou nekonečné záměny, neznámá identita, peníze, vdavky, zmatky. A samozřejmě postavou jednoho psychicky nezlomitelného cholerika. Velice svižně napsaný, zrežírovaný a sehraný kousek mne dokázal pobavit i po víc než 50ti letech od svého vzniku. Vzájemná souhra v rozsáhlých dialozích mezi Louisem de Funès a Claudem Richem dokazuje, že chemie může fungovat i mezi dvěma herci z věkově rozdílných generací a tady rozhodně fungovala! Rich je pro mne menším objevem, na kterého se po Všem zlatu světa, Přátelích kopretiny a teď Oscarovi budu určitě zase někdy příště těšit... roztomilý to živel! :) Myslím, že Molière by měl radost, kdyby mohl sedět v 60. letech v hledišti vybraného francouzského divadélka a nemusel by se za vývoj svého žánru ve Francii stydět. ;o) 75% (08.08.2020)