Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je rok 1975. Elizabet odchází s dětmi od manžela. Přístřeší jí poskytne bratr Göran, žijící ve Stockholmu v komunitě nazvané Společně. Její obyvatelé, bydlící ve společné domácnosti, šokují nejen lidi ze sousedních domů, ale také Elizabetiny děti. Po počátečním oťukávání a nedůvěře se však původní i noví obyvatelé domu dokážou vzájemně pochopit a obohatit, což společně stvrdí fotbalovým zápasem v zasněžené zahradě. Druhý snímek Lukase Moodyssona není tak komorní, jako byl jeho filmový debut Fucking Amal, má však stejnou poetiku. Moodysson opět s humorem otvírá témata lásky, přátelství, sexuální svobody a tentokrát i politiky. Nechybí songy jako Love Hurts od Nazareth nebo S.O.S. od švédské skupiny ABBA. Snímek získal mnoho mezinárodních ocenění, např. Cenu za nejlepší režii na festivalu v Gentu, Cenu za nejlepší scénář, režii a mužský herecký výkon pro Michaela Nyqvista na festivalu v Gijónu nebo Zvláštní cenu poroty na festivalu v Paříži. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Recenze (38)

bart_ 

všechny recenze uživatele

Za tohle že Lukas Moodysson vyhrál prestižní Zlatou Palmu? Za tu amatérsky neukočírovanou režii? Tak tohle je velice nejapnej fťýpeg.... Snímek ve mě spíš evokuje dojem spontánně pojatýho pseudodokumentu, který krom jednoho šlágru od ABBY není takřka ničím atraktivní, a queer tématikou (pojem s nímž je nejčastěji skloňován) se zabývá spíš sporadicky. Jednoduše etalon skandinávskýho filmovýho chaotismu, který definuje kontraproduktivní ambivalenci.... [#PRIDE2020] ()

lola3121 

všechny recenze uživatele

V porovnání s předchozím režisérovým snímkem Fucking Amal jsou hrdinové Tillsammans o něco starší a řeší trochu jiné problémy v jiné době. Život v rádoby hippie komunitě, kam přichází Elizabet se svými dětmi, se zpočátku jeví jako jeden velký odvaz. Pak začnou vyplouvat "soukromá dramata", která řeší jednotliví obyvatelé domu, tvořící bizarní směsici složenou z permakulturní hippie dvojice, transsexuála, lesbičky, levičáckého fanatika, apoštolky volné lásky a několika společných dětí. Film je poměrně vtipný, i když závěr na můj vkus až moc happy. Ve švédských hercích se moc neorientuji, ale pokud jste viděli některý film z trilogie Milénium, Michaela Nyqvista v roli Elizabetina manžela určitě poznáte. ()

Reklama

Lacike 

všechny recenze uživatele

Ambiciozny mix tem v jednom filme a ono to funguje. Sice kazdu temu film rozobera len skratkovito, ale vdaka fantastickym vykonom, ktore pôsobia strasne prirodzene vas minimalne zaujima ako dopadnu jednotlive postavy a mozno sa nad niektorymi temami aspon trochu zamyslite. Nakoniec vam ani nebude vadit ta absurdna zmeska ludi v jednej komunite. Pre mna bola najsilnejsou tem samoty a snahy najst si niekoho s kym by clovek zdielal svoje myslienky a pocity. Preto sa mi najviac pacil pribeh chlapika, ktory si schvalne pokazi zachod, aby si mohol pokecat aspon s opravarom. A namiesto toho, aby sa z toho chlapika vyklul nejaky zatrpknuty nenavistny clovek, tak naopak s velkou snahou tomu opravarovi pomaha, aby sa udobril so zenou. Je tu aj par postav, ktore mate chut prefackat, aby sa spamätali, ale pre vyznenie pribehu su nezbytne. Jedna z najsilnejsich scen je, ked zena partnerovi s ktorym ma volny vztah, liči ako si uzila prvy orgazmus s druhym chlapikom a ten partner sa z toho doslova pozvracia. Nastastie o nieco neskôr jej to konecne oplati. A tak by som mohol vymenovat vsetky linie. Kazdy si tu najde nejaku postavu, ktora ho zaujme. Snad len homofobici film nerozdychaju. To, ze je tu tolko postav môze mat za nasledok, ze vas bude mrziet, ze sa film nesustredi len na par z nich, ale mne sadli prakticky vsetky. Snad len ten fanaticky komunista, ktory ma za otca bankara bol trochu nudny pretoze len dookola omielal komunisticku propagandu. Pritom skôr pôsobil ako pózer, ktoreho stval jeho otec a tuto temu mohli viac rozviest. Film som prvykrat videl pred nejakymi pätnástymi rokmi a stale ma co povedat. Skoda, ze kvalite svojich prvych dvoch filmov sa uz neskôr Moodysson nikdy nepriblizil. 8/10. ()

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Nikdy jsem se nepovažovala za stoupence stylu hippies a komunistická ideologie minula mou duši stejným obloukem jako tu židovskou nacismus, takže jsem se zpočátku poměrně silně zděsila, cože to sleduju, a za jedinou alespoň trochu normální postavu jsem považovala vedlejší roli opilce v podání Michaela Nyqvista. Naštěstí to kdesi v polovině začalo mít konečně spád, vznikaly jisté nové vztahy mezi postavami a Tillsammans se v mém podvědomí konečně vymanilo ze škatulky filmu, kde na sebe všichni jen řvou a prosazují své radikální, feministické či dělnické názory. To všechno by však doposud bylo s ohledem na první půlku pouze na průměrné hodnocení, kdyby nepřišel úžasný fotbalový konec, který dokázal příjemně spojit všechny postavy a který by ve mně ve slabším okamžiku života jistě nějaké hippies sklony probudil. Za představitele dětských rolí, kteří působí velmi přirozeně, krásný optimismus a prostě dokonalého (a pro mě stále zajímavějšího) Michaela Nyqvista to tedy nakonec vyjde na lehký nadprůměr. ()

bouncer 

všechny recenze uživatele

Filmy Lukase Moodysona mám opravdu rád a Tillsammans je dalším krásným dílem... Pravda chvílemi jsem se nudil, některé postavičky komunity žijící společně v jednom domě v 70. letech, vycházející z rádoby socialismu, komunismu a feminismu, mi úplně nesedli. Ale optimistickým závěrem jsem se do celého filmu dostal a ta typická Moodysonova opravdovost příběhu mě opět uhranula. ()

Galerie (23)

Reklama

Reklama