Stalker

Stalker je má čtvrtá zkušenost s Tarkovským. Film plný silných myšlenek, které nutí člověka se zamyslet. Alegorie na nejniternější lidské prožitky, touhy a cesty za štěstím. Všichni tři protagonisté zastupovali individuální úhel pohledu - humanistický, vědecký a postoj víry. Krásné prostředí, hudba (i když tam hraje ta samá dokola) i samotné detaily zvuků. I tak zde ale přespříliš dlouhé sekvence pro mě osobně už škodily, nebyly tak přirozené, jako třeba v Solarisu. Tady jsem se místy vyloženě nudil a těžko držel místy pozornost. Skoro tři hodiny jsou podle mě zbytečně dlouhé a filmu by neuškodilo zkrácení, větší dynamika a nějaký ten "wáu" moment. Myšlenek je ve filmu sice hodně, ale Tarkovský za mě protahoval až moc, a to uškodilo výslednému dojmu. Stalker je dozajista kvalitní artový snímek a hluboké myšlenky jsem vycítil, přijal a zpracovávám, ale aktuálně víc jak tři hvězdičky dát nemohu, což se ovšem může změnit s opakovanou projekcí, přeci jen Tarkovského filmy nejsou filmy na jedno shlédnutí, kde člověk pochopí vše. :) 73% (15.06.2021)

Projekt 100 (1999) (17.01.2007)

Úžasné dílo nejvyšší kvality, výpověď o lidské slabosti, touze, strachu a povrchnosti, za použití uměleckých, přesto velmi citlivých výrazových prostředků, které lze popsat v rámci dokonalé filmové estetiky slovem KRÁSA. Citlivým a vnímavým duším se monology a dialogy vryjí do srdcí, stejně jako by si zasloužily vytesat do kamene a denně tak připomínat současné populaci základní lidské hodnoty. (23.07.2007)

Stále jsem něco hledal, bylo to jako stihoman. (16.09.2007)

Film s nějakým kouzlem, které vás donutí dodívat se na něj až do konce i kdyby jste se maximálně nudili či nechápali o co v něm jde. (14.11.2007)

Neuveriteľný snímok, ktorý sa dá len ťažko pochopiť, ale aj tak vám nedovolí od neho odtrhnúť oči. Nemôžem uveriť, že niečo takéto vzniklo v roku 1979 a ešte v Sovietskom zväze. Jedna z mála dobrých vecí, ktoré Zväz vyprodukoval. To mysteriózno sršiace z každého jedného záberu je proste neprekonateľné. K tomu všetkému množstvo nadčasových filozofických myšlienok, ktoré nútia nad zamyslením a majú nadčasovú hodnotu. Stalker možno navždy ostane najlepším ,,ruským" filmom svetovej kinematografie. 90% (10.12.2008)

Šialene nudný film plný rečí, siahodlhého nekonečného filozofovania a statických záberov na nič. Obvykle vo filme keď kmera zmrzne pohľadom na nejaký objekt, a ešte je aj ticho, niečo sa stale a vy vyletíte z kresla. Obvykle, tuna nie, len sa záber skončí a strihne na iný objekt (mimochodom obvykle niečo staré, zhrdzavené, hnusné). Niekedy to pripomína slideshow s komentármi básnikov. (11.12.2008)

Jeden ze snímků, na který se musíte podívat víckrát aby jste docenili jeho právé kouzlo a jedinečnost. Když jsem viděl Stalkera poprvé, nevěděl jsem co si o něm mám myslet. Hrozně dlouhé záběry, gradace děje velmi zvláštní, skoro zbytečně obsáhlé záběry na zdevastovanou, opuštěnou, tichou krajinu. Stalker se neústále něčeho bojí, neustále něco očekává, je furt ve stresu, očekává něco strašného. Jeho obavy a diskuze o anomáliích jsou všudypřítomné, ale nic nikde neni ukázané žádným trikem ani nijak vyjádřené ( krom spisovatelova opileckého kráčení přes louku, kde byla anomálie). Navíc bohatá intelektuální konverzace zaměřená především na problémy a emocionální pohnutky hrdinů, zvláště zhýralého spisovatele. Zpočátku jsem nechápal matičky s látkou, které Stalker furt někam hází. No v podstatě jsem nepochopil co tím chtěl jak Tarkovskij, tak i bratři Strugačtí říci. Prostě jsem to dokoukal a....E_sinusoida v hlavě. Ale po lehkém přečtění oné literární předlohy a opětovnému skouknutí jsem přišel na chuť tomuto dílu a docenil jeho genialitu. Dlouhé a detailní záběry na zdevastovanou opuštěnou krajinu, na všechny protagonisty jak jedou na drezíně, dramatický akt s telefonem a hádáním se u "místa" mají svůj smysl a nejsou samoúčelné, jak se může na první pohled zdát. Celý film stojí na ATMOSFÉŘE a jistém druhu sterility. Celkově je to pro mě taková jedna velká báseň recitovaná mužem, který je sice chudý, zhýralí a má jistý mindráček ze své odloučenosti, samoty a společenské vyvrženosti, ale je hrdý na to co umí, na svou jedinečnost v tom co dělá a v tom co považuje za správné a je zdrcen morálkou "ostatních". Tohle neni rozhodně film pro každého. Ale můj osobní názor je, že s tímto snímkem je to jako s olivami. Zprvu vám sice moc nechutnají, ale pak jim postupně přicházíte na chuť a nakonec je musíte mít pořád... (11.02.2009)

Nic duchaplnějšího, naléhavějšího a zároveň křehčího jsem na poli filmového umění neviděl. Dílo, které změnilo můj pohled na svět. (07.07.2009)

Nepochopené. (19.05.2010)

Musím se přiznat, že film, který se odvíjel v mé hlavě při četbě Strugackých "Piknik u cesty" měl k Tarkovskeho snímku hodně společného.. Při sledování jeho zpracování jsem se často ztrácel, abych se zase našel na jiném místě cizí Zóny ve svém dobře známém obýváku.. Nechci z ničeho obviňovat Sovětskou kinematografii, ale po skončení produkce jsem měl pocit, že byl snímek prošpikován podprahovou zprávou, která mi přímo do mozku vypalovala: "nepřemýšlej, nepřemýšlej, koukej.." (11.02.2011)

Nemám teď v úmyslu se něčemu nebo někomu vysmívat, ale když to vezmu obyčejným švejkovským pohledem, pak mě při pohledu na komentáře přepadá lehký úsměv. Tolik oduševnělých a vzdělaných lidí mluvících jak kniha najdeme pouze na CSFD :-). I když na Сталкер možná něco bude, pak jako film, je pro mě tohle nepoužitelné. Průměrný pozemšťan to nedokouká do konce, protože ho ty kecy začnou jednoduše srát. Jedno NEJ se však filmu nedá upřít: takhle mokrý a vlhký film jsem opravdu ještě neviděl. (04.07.2011)

Ťažký masterpiece. Filmové rozprávanie absolútne odlišné od všetkého, čo som videl. Úplne chápem ľudí, ktorí odmietnu takýto film, no ak máte radi netradičnú naráciu, filozofovanie a vizuálnu poetiku môžem len odporučiť. (28.10.2012)

Tarkovskij, režisér ktorému som sa pekne dlho vyhýbal, nuž moja chyba. Priznám sa, že som do toto šiel s istého vnútorného donútenia, podporeného mojou zvedavosťou. Očakával som nie akú "intelektuálnu, psychologickú nudu" ta ale ani náhodou nebola. Tento film je všetko možne, ale nudný určite nie. Dej síce šiel často mimo mňa, ale z toho si ja ťažkú hlavu nerobím. Padol som do filmu a užíval si jeho krásy ba i strach z neznáma čo ponúkal a popritom mi ešte aj poskytol čas, premýšľať nad životom, či vlastný abo ako takým. Ako prvý film od tohto režiséra som si dobre vybral a v blízkej budúcnosti sa do objavovania jeho tvorby s chuťou pustím. (05.02.2013)

Naprosto neuvěřitelný vizuální zážitek. Nebyla jsem schopná vnímat dějovou linii, jelikož ta na můj vkus ubíhala velice pomalu a chvílemi jsem tápala. Ale co mě dostalo až na samou hranu labužnického šílenství, bylo provedení. To, jak Tarkovskij dokázal používat světlo a umístění kamery. Rok 1979 a Andrej nám servíruje s nesmírnou precizností trojrozměrnost plátna bez použití polaryzace, nebo alaglyph. Neskutečné!!! Nemohla jsem odtrhnout oči!!! Každý záběr vyšperkovaný a nasvícený tak přesně, že se ocitáte v prostoru filmového plátna takovým způsobem, jak to ani IMAX nedokáže. Nedělal si starosti s přepalováním záběrů, všechno to mělo svůj smysl. Každý sebemenší stín, každé sebemenší světlo plnilo svůj účel... Tomuhle se říká umění. Bravo mistře!!!! (22.06.2013)

Stalker je neskutečně umělecký film. Tarkovskij nikdy s ničím nespěchá a kdyby člověk vystříhnul všechny táhlé záběry, ve kterých se nic neděje, měl by film přinejmenším o 40 minut míň. Naproti tomu jsem asi neviděl atmosferičtější snímek a co se hereckých výkonů, prostor a jistých monologů týče, musím zatleskat. Velikou zábavu v tomto filmu nehledejte, spíš ideologické a filosofické úvahy, přemítání nad životem/smrtí; pravdou/lží; pravým štěstím/pouhou představou štěstí.. Co se rozhovorů týká, z většiny šlo spíše o dva přes sebe klenoucí monology, než dialogy. Každý si prostě říkal to svoje nehledě na toho druhého. Řekl bych ale, že ve skutečnosti tomu tak mnohdy také je. Tarkovskij to vymyslel překrásně ale předem varuji, že se jedná o velmi melancholický film a pokud se člověk nenachází v jistém rozpoložení, bude se u toho hrozně nudit a horečně proklínat kohokoli, kdo mu "tuhle blbost" doporučil. Já si ovšem nestěžuji a po střízlivém rozmyšlení nakonec dávám plný počet. 9/10 (28.09.2013)

„Stalker“ není film pro každého, ani bych neřekl, že se bude sto procentně líbit všem filmovým nadšencům, fajnšmekrům a intelektuálům. Vždyť ani po zhlédnutí si sám nejsem jistý, jestli je pro mě. Pojmenovat žánr tohoto filmu je na dlouhou diskusi. Výsledku se dopídíte asi podle toho, jak chápete význam „Zóny“, ale ve zkratce bych řekl, že se jedná o psychologické sci-fi, velice se lišící hollywoodské představě o vědecké fantastice. Sovětské/Evropské sci-fi se, jako většina Tarkovského filmů, vyznačuje metafyzickým spojením člověka a přírody, spojením Stalkera a Zóny na velice hluboké úrovni. Zóna pro něj znamená domov, naději, ale také vykoupení pro každého člověka, který je toho hoden.Hodnotit tento film je velmi těžké. Bylo tam něco, co jde milovat, ale na druhou stranu hodně, co jde bez mála nenávidět. Dokážu ocenit, že to není film, u kterého jen sedíte a pasivně se bavíte. Toto je film, který vzbuzuje, přemýšlivost a pozornost. Jsou tam scény, které mě donutily zpochybňovat mé přesvědčení o tom, co motivuje lidi k jednání, moji víru, a to, co v životě skutečně stojí za úsilí. A za to Andrejovi děkuji. Film je určitě krásně nasnímán. Díky pohybům kamery se budete cítit, jako byste byli v hodně zajímavém snu a skoro každý záběr vypadá, že by mohl být orámován a vystaven. Bohužel délka oněch záběrů, je až neúnosně dlouhá, radikální zkrácení alespoň o půl hodiny by, podle mého názoru, filmu velmi prospělo. Na druhou strany, je „Stalker“ dlouhý a matoucí. Chápu, že někteří lidé mají rádi, když jejich představivost létá při hledání smyslu uměleckých děl. Dokážu to do jisté míry ocenit. Nicméně, mám raději nějakou soudržnost a směr. Nemohl jsem se citově zainvestovat do žádné z postav, protože mi nedaly nic, čímž by si získaly moji pozornost. Jelikož jsem se nestaral o postavy, nebo chápal, co je motivuje, bylo mi, jak dopadnou tak trochu jedno. Nechápal jsem jejich jednání, nebo, to, jak mezi sebou interagovali. Když se ukázal pes, pokoušel jsem se sám interpretovat jeho význam, ale prostě mi chyběly informace, aby to dávalo jakýkoliv smysl. Jde mi o to, že bych raději měl alespoň nějaký kontext, aby bylo možné interpretovat a dopídit se smyslu toho, co jsem sledoval. Jsem si vědom, že se jedná o veledílo, které se objeví jednou za 20 let, a kromě toho mám rád filmy, které vás donutí myslet, a které si, každý může interpretovat podle svého, ale „Stalker“ byl na můj vkus příliš abstraktní. (15.12.2013)

Faith or religion is the gift given to us, secret, deep and hidden, like a zone in the film. You can approach that zone as a philosopher, a scientist or spiritually, as a stalker. However, it is all wrong unless you are child. because only as a child we should believe. These are the thoughts born in my head as watching this movie. As all other Andrej's movies it is simple and beautiful in its film language, music, pictures and rhythm. I feel deep sadness while watching this film, yet not frustration or depression. There is hope and light unceasingly present, if you do not lose or forget or bury your childhood spirit and faith. Here we are again in childhood, as in all Andrej's movies. (31.08.2014)

Bohužel, tato legenda mě neoslovila. Nebyl jsem asi ve s právní náladě. Kamera a atmosféra úžasná. Zbytek mě nebavil. (16.02.2015)

Cesta do hlubin člověkovy duše. Člověk jako emocionální (spisovatel), rozumová (profesor) a duchovní (průvodce Stalker) entita rozprostřená ve věčné síle stvoření, života a smrti. Snaží se vymanit z prostředí svého všedního já, které sám vytvořil a toto já není nic hezkého. průmyslová krajina, skličující atmosféra. A pak, po rozhodnutí, nastoupí na cestu do svého nitra. Jede drezínou do bodu nula, ve kterém se všechno začíná a nic se v něj neděje. Nepopsaná nehybnost. A pak si ten člověk ve všech svých charakteristikách projde tím, čím si musí projít. Tady se nechodí přímo. Je to labyrint, ve kterém jste již nadosah cíli, a přesto se musíte zase vydat jinudy, delší cestou, ale cestou, ve které dojdete osvícení, pochopení, poznání. Tunel, musíte projít očistou skrze vodu a pak u studny. Sebezničující veskrz. Studna je hluboká, protože na jejím dně jsme my sami. Na co tam chcete střílet? Na sebe sama? Proti komu bojujete? Proti sobě? A Martiška jako symbol nového člověka, osvobozeného od fyzických útrap a nutností. Ani se nepohybuje, protože jejím nositelem je Stalker. Nepohybuje se, protože všechno co potřebuje, se odehrává v její mysli. Je nad ním (i fyzicky, jak jí přenásí po kališti). Je nad ním a přesto jí stvořil. Pochopený, věřící, vidoucí...zvědomnělé bytí. (15.10.2018)