Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Nie, radšej knihu. Пикник на обочине je ultimátny román pri ktorom som zažil katarziu, film Stalker je uspávanka. ()
Klasický Tarkovskij. Pomalá kamera, takže pět minut koukáte na rodinu v posteli a vstávajícího muže, dalších pět na lidi v autě… Ne, tohle opravdu není pro mne. Navíc mi hlava nebrala situace, vojáci, nebo kdo, je vidí, vystřelí pár kulek a pak je nechají být. Nebo, opět zdlouhavá, jízda na drezíně. Kamera bere hlavy, místo krajinu, která by mne a diváky jistě zajímala víc. A tak to jde skoro stále. Celý snímek se nestane absolutně nic zajímavého. Hrdinové se celým filmem profilosofují a pak už je chválabohu konec. Pro mne dvě a půl hodiny zbytečně promrhaného času. Kdo má rád spousty dialogů a nic jiného ten si smlsne a tomu film doporučuji. Ostatní ruce pryč od této debility! ()
Zóna je život. Zóna is life. Nemyslím teraz na žiadnu frázu, ale pekne doslovne - zóna zobrazuje náš život. Aspoň ja som to z filmu tak pobral. No z filozofovania troch hlavných postáv som nebol úplne v rajskej záhrade. Vlastne ani neviem, čo chcel autor povedať. Asi som príliš hlúpy nato, aby som pochopil o čom to je. Ale prostredie bolo úžasné, nič viac nemôže byť reálnejšie vyzerajúce ako bohom zabudnutý kus zničenej zeme, žiadne dodatočne efekty, žiadne triky, iba spustnutá ničota. Škoda, že to išlo okolo mňa, mohlo to byť niečo špeciálne.... PS: Môj krátky slohový výtvor s poradovým číslom 400. Neuveriteľné, koľko som toho už stihol zhanobiť svojím komentárom. :D ()
Asi tady budu za hrozný jelito, ale mně se to nelíbilo a ta flosofická nirvána na mě taky nestříkala. A nechci se vymlouva, že je to proto, že ta mají Rusáci ruský hovory (což pravda většinou nedávám). ()
Nechápu hodnocení ani kult tohoto filmu. Za mě naprostá ztráta času, téměř tři hodiny se absolutně nic neděje, jen občas posloucháme fňukání a nesmyslné rádobyfilozofické dialogy hlavních postav. ()
Je vidno, že sa Tarkovskij snažil vykričať niečo dôležité do sveta, bohužiaľ nie každý to môže, alebo skôr má silu na to to počuť. Ako u mňa. Ak čakáte niečo tak mysteriózne a strašidelné ako Kubrickovu ODYSEU, nuž, ostanete nemilo prekvapení. Ten sci-fi obal je len zámienka nalákať divácku pozornosť. Skutočná príčina a jej prezentácia v pomaly trojhodinovom filme je však omnoho náročnejšia pre bežného diváka. Film obsahuje totižto obrovské množstvo filozofických konceptov, až sa vám z toho začne hlava motať. Na jednu stranu to nie je zlý nápad a pre mňa rozhodne bol film zaujímavým a práve týmto vedecko - psychologickým dualizmom toto skromné veľdielko rešpektujem, bohužiaľ ale pochopiť ho ako celok mi príde ako príliš veľký problém. Nachádza sa tu dokonca dosť záberov, ktoré ani nedávajú zmysel, podobne ako väčšina monológov, vďaka ktorým len čiastočne pochopíte, aké sú jednotlivé postavy. Azda najzrozumiteľnejším prehovorom sa prejavuje stalkerova žena, ktorá jasne dáva najavo, že všetko zlé je na niečo dobré. Je to skromné, vytvorené zo srdca, ale už nikdy viac. U mňa 3* a 60%. ()
Žádná hvězdička ze soucitu nebo druhá šance nebude. KOKOTINA toho největšího kalibru! Kam se hrabe Lynch. Tři sfetovaní nebo ožralý Rusáci chodí bezcílně sem a tam po krajině a v kanále. Korunu tomu dává žlutý filtr (naštěstí ne celou dobu). Kdyby to trvalo maximálně hodinu a půl, tak bych se snad i smiloval ale takhle v žádném případě ne. ()
1/3/21 ()
Jenom hra se slovy... 3 lide se sejdou v pseudozone plne neexistujicich nastrah a nechaji na sebe pusobit kouzlo vlastni mysli.... filosofie? myslenka? Proc se proboha Strugacti podepsali pod neco, co s puvodni predlohou nema nic spolecneho. ()
magicky zazitok... ()
Väčšina inteligentnejších filmov (tie ktoré nepatria medzi komerčné blockbustery, teen komédie, bezduché akčáky atď.. ) sa snažia mnohokrát zaujať záverečnou pointou, ktorá je zaujímavá a diváka by predchádzajúcu hodinku dve ani nenapadla, a potom zrazu po záverečných titulkoch majú otvorené ústa, čo to vlastne videli za bombu. Podobný pocit Vám ale môže navodiť aj Tarkovskij ale iným spôsobom. V jeho tvorbe vôbec nejde o zápletku a o prípadné rozuzlenie, to je len pozlátko aby sa mali oči na čo pozerať (a teda že je! ), ale dostane si Vás tým zvláštnym pocitom, ktorý človeka núti rozmýšlať nad rôznymi menej, či viac vážnymi filozofickými a morálnimi otázkami. Teda aspoň u mňa! ()
Nudná nuda, jedna hviezdička za to, že tento film dokáže dokonale nahradiť prášky na spanie :) ()
[Literární předloha: Arkadij a Boris Strugačtí - Piknik u cesty] Nejvýstižnější příklad toho, jak lze absolutně předčít literární předlohu. Vše, co do povahy filmu Tarkovski vložil, neztrácí nic na své síle ani po třiceti letech - týká se totiž lidské motivace, lidského chápání a setkání s něčím absolutně odlišným a neuchopitelným. Společně s Vesmírnou Odyseou jasný příklad toho, že vědecko fantastický směr (v těchto případech samozřejmě filmový) není lacinou zábavou ale něčím, co je schopné vyjádřit problematiku lidského údělu. ()
Těžko dodávat něco co ještě nebylo řečeno...Snad jen to, že film je živoucí ukázkou geniality, která přetrvává navždy - snímek by mohl být reklamou na lidskou duši jako takovou. ()
Stalker je vyjímečný snímek, který doporučuji sledovat v přítmí a tichu.... neb je to neuchopitelné, jedinečné, bravurní i krásné. 100% ()
Hluboké zklamání. Tohle že je film z top 200? Sáhněte si do svědomí, vy jste ten film nepobrali, ale dle toho jak byl natočen se Vám zdálo, že je to určitě hluboké dílo tak jste s hodnocením nešetřili...Film bych přirovnal k ruské literatuře - zajímavé náměty, na jejichž plné rozvinutí by ale stačila povídka. Bohužel tyto náměty jsou nejčastěji zpracovány románově a prázdno v nich se zaplňuje plytkým filozofováním, které má asi ukazovat šířku ruské duše. Samotná Zóna aktéry pozlobí jen dvakrát a to ještě dosti nenápadným způsobem, když Vám na konci není ukázána ani ona "komnata", která by měla/mohla být něčím mimozemským, tak opravdu začnete pochybovat, stejně jako aktéři výletu do Zóny, jestli tohle mělo smysl !!! ()
absolútne úžasné, onemel som a nemám slov... ()
Dvě a půl hodiny tápání a přemýšlení, na co že to vůbec koukám a na konci neodolatelné nutkání, podívat se na film znovu, zda-li jsem něco nepropásl… a nepropásl jsem lautr nic a stejně stále tápu, ale jdu dál a stále přemýšlím a vím, že nejkratší cesta nemusí vést vždycky k cíli, ale budu to pokorně zkoušet zas a znovu. ()
Hodně zvláštní, hodně líbivé, hodně ujeté, hodně ošklivé, moc filozofické... A je tam toho ještě víc. Na počátku byla kniha - s úžasnou myšlenkou. Ruská sci-fi není vyjímkou v tom, že některé knihy jsou napsané dobře a některé špatně. Tahle není nic extra, přesto něčím vyniká. To samé lze říci o filmu. Liší se od knihy, přesto má neopakovatelnou atmosféru jako ona. Na konci máme počítačovou hru (v současnosti už tři hry), která vše dovádí k dokonalosti a jelikož jsem doma, budu prorokem a dovolím si tvrdit, že právě díky její popularitě nás někdy v budoucnu čeká mnohem akčnější remake tohoto filmu. Ještě mě stíháte sledovat...? :)) ()
Prostě famózní koncert génia, co říci více... Skvělá kompozice, zvuk, typické dlouhé záběry. Trojice hlavních hrdinů se nám mění před očima s každou novou větou v pro někoho zdlouhavém, v pro mě zcela přiměřeném rytmu. Člověk se jen diví, jak něco tak meditativního mohlo vzniknout v Sovětském svazu za Brežněva, když celý film vyznívá jako antiteze SSSR. Ale to neznamená, že Stalker směřuje ke kritice režimu, spíš obecně hledá víru, která se skrývá v zarůstajícím pralese s pobořenými domy, aby ji pak intelektuál odmítl a vědec toužil zničit...A nebo je to úplně jinak, ale takhle jsem to cítil já. ()