Zrcadlo

Chtělo by to krom hvězdičkování zavést v hodnoceni kategorii "nehodnotitelné"...Takovéhle filmy se nedají s ostatními porovnávat...čimž nechci říct, že jsou lepší. Jen že přesahují prostor filmu...jak už bylo řečeno, tohle je spíš poezie (navíc pro mě zatím dost abstraktní). Btw. podivná náhoda tomu chtěla, že ten samý den jako Zrcadlo jsem znovu viděl Aronofského Requiem za sen...překvapilo mě, že jedna scéna v něm zřetelně na Zrcadlo odkazuje... (30.11.2005)

Je mnoho možností, jak můžeme Zrcadlo interpretovat. Je to příběh umírajícího muže, který žádá o odpuštění, ale zároveň se těch, které kdy v životě zranil, straní, nedokáže jim svou lítost sdělit? Nebo popisuje otcem opuštěné dítě, které se musí vyrovnat s tím, že jako dospělý musí své dítě také opustit? Je Zrcadlo obrazem stárnutí jedné ženy a jejích vztahů se synem? Možnostem výkladu se u tak hlubokého a mnohovýznamového díla najde dost. Já tyhle smutné, ale uhrančivé obrazy vzpomínek časů dávno zašlých sledoval se zatajeným dechem. Zrcadlo je nepochybně velice osobní zpovědí muže, který se snaží zjevit divákovi něco vyššího. Při sledování Zrcadla nevěděl jsem, zda se mám blaženě usmívat nad Krásou, kterou Tarkovský předkládá, nebo se mám zamyšleně ponořit do veršů jeho otce. Z celého díla čiší melancholie, Zrcadlo Vám v některých momentech nažene slzy do očí. Vše doplňuje krásný hudební doprovod. Nevím, jestli je Zrcadlo nejlepší Tarkovského film (všechny jsou totiž dokonalé), je však z těch, které když shlédnete ve správném rozpoložení, zaryjí se Vám hluboko do paměti. Bravo! (22.12.2006)

Nejtěžší Tarkovskeho dílo na mě dopadlo nečekanou váhou. Naprosté obrazové skvosty, které jsou pro mě dosud nepřekonány(jsou-li vůbec překonatelné), jsou zároveň tak složitými sondami do hlubin, které jsou pro diváka neproniknutelné. Divákovi zůstane jediný pevný bod a tím je on sám, postupně se vpíjející do svého nitra. Bohužel je vše tak hluboké, že se ve filmu člověk snadno ztrácí a nejen že nenachází cestu ven. Ta ani neexistuje. (04.10.2007)

Další z pozoruhodných snímků jedinečného filmaře-umělce Tarkovského. Pro mě tentokrát uchopitelnější než Nostalgie, ale zdaleka ne tak uchvacující jako Stalker nebo Oběť. Hudba, poesie, obrazy...jejich vzájemné mísení a prolínání dělá z Tarkovského filmů jednu úžasnou koláž. Koláž pocitů, vzpomínek, myšlenek...A teď je to právě krajina vlastního dětství, kterou nám Tarkovskij jejich prostřednictvím představuje. A je jen na nás, co vše v té změti uvidíme, co si z ní vytáhneme a vstřebáme. Pohledem do zrcadla vidíme sebe, vnímáním ostatních taktéž, jak prosté, nikdy by mě ale nenapadlo natočit podle této myšlenky film... (03.12.2009)

film, pri kt. som pochopil, prečo je LvT Tarkovskim fascinovaný (16.12.2013)

Najlepsi Tarkovskeho film. Ak sa vam vsak nepacili ani jeho ostatne, "pristupnejsie" filmy, neocakavajte, ze sa vam bude pacit Zrkadlo. (23.07.2002)

Pokud měl ten film nějakou závratnou myšlenku, musím se přiznat, že jsem ji nezachytila. Ale je to nejspíš nejlepší (to ale neznamená nejoblíbenější;)) film, který jsem zatím viděla. Každý střípek je umělecky dokonalý. A když si vzpomenu na hořící stodolu... (21.07.2008)

Dosiahla som rekord. Pozrieť si film na tri krát a aj to popri ňom asi 5 krát zaspať, a nakoniec ho aj tak od veľkej nudy nedopozerať, to sa mi ešte nestalo. Ale hudba bola dobra, fasa sa pri nej driemalo. (19.03.2014)

Tak jako ve všech Tarkovského filmech je důraz kladen na vizuální a akustickou stránku věci. Zapomeťe na nějakou dějovou linii, té se tu nedočkáte. A nač také vždyť jde o mozaiky střípků vzpomínek na dětství a na matku. Není potřeba snažit se vše pochopit. Ne všechno musí být jasné, průzračné a srozumitelné, přece i takové bývají vzpomínky... (31.12.2007)

Sled obrazů propojených s neskutečně působivou hudbou. Statická dějovost. Napětí na dědině. Vzpomínky. Asociace. Zmatek. Snaha uchopit směřování. Snaha alespoň a posteriori dosadit smysl. Vytvořit logický celek. Ale život se těmto rámcům vymyká. Takže nevím, co si myslím a co bych si měl myslet. Prostě sleduji a žiji... (06.12.2008)

Na ten film jsem se dívala už čtyřikrát. A vždy jsem vstřebala jen část. K páté projekci, která by snad měla být konečná, nedošlo. Možná jednou. Možná musím ještě trochu pro tenhle film "vyzrát". Anebo to prostě není nic pro mne. Tedy jednou... možná. (01.01.2011)

Film to bol celkom pekný, fajn dialógy, obrazy, metafory, snové videnie v niektorých pasážach, úžasná hudba, zaujímavá poézia, herecké výkony obstojné... Ale je tu jedno veľké ale. Trochu ma to obišlo a množstvo myšlienok som nepochopila. Škoda, moja škoda. (08.12.2011)

Vrstevnaté dílo. Složitě strukturovaná vyprávěcí stavba střídá několik časových rovin, v nichž autor nechává ožívat obrazy z doby svého dětství prožitého s matkou ve vesnici Jurjevec. Jde o snímek s dějem uchopitelným spíše intuitivně a emocionálně než racionálně, o tradičním dramaturgickým zákonům se vzpírající, velmi osobní pohled do filmařova nitra, do jeho duše... (17.01.2014)

Žiadna naratívnosť deja. Nemá to žiadnu štruktúru ani kľúč podľa ktorého by sa mal človek orientovať. Sú to len úseky autora. Autobiografia podaná cez jeho Matku. Režisér filozofuje nad životom. Dlhé zábery umocňujú atmosféru. Vytvára akúsi vnutrokamerovú montáž, kde strihač nerozáberuváva určitú sekvenciu, ale necháva ju odohrávať v dlhších záberch. Celé to pôsobí lyrický. Rozprava poeticky cez vodu a plameň. Dlhý záber horiacej stodoly vo mne evokovali nepokoj duše matky. Viac krát kombinuje čiernobiele zábery s archívom, retrospektívnym rozprávaním. Zobrazuje viaceré dôležité fázy v živote. Súčasnosť, minulosť všetko sa to mixuje a divák nemá vôbec prehlaď, kde sa nachádza, ale o to mu ani nešlo. Išlo mu o zachytenie jeho pocitov. Vracia sa cez rozbité zrkadlo, ktoré dáva do kopy, ale nepodarí sa to nikomu poskladať, lebo ani autor v tom nemá sám jasno. Chcel asi len ukázať divákovi čo ho trápilo. Ukazoval to cez matku, doplneným o komentár. Celý film je zobrazovaný len pomocou interiérových záberov. Ak už je zobrazená príroda tak len opakujúce sa zábery, kde vietor rozfukuje lístie stromov. Má v tom nás vyvolať úzkosť? Zobrazená história pomocou archívnych záberov, nám ukazuje život v ktorom režisér vyrastal. Ukazuje fakta, ktoré majú za následok chovanie matky, alebo jeho samotného. Ak už je tam niečo najvýraznejšie tak je to zvuk. Veľa krát nachádzame postavy v mnohých situáciách, kde ruch dodáva atmosféru, dokonca veľa krát doplňuje dušený stav postáv. Veľa krát vo filme používa detaily postav. Beriem to ako silný výrazový prostriedok. Portrét tváre je emotívny a veľa krát ukazuje postavu ako sa v tej danej chvíli cíti. Podrobné skúma každý detail. Dej filmu nemá žiadnu koncepciu. Celé to na mňa pôsobí ako obrazy od Picassa. Veľa veciam som neporozumel. Nemal som vôbec po tomto filme chuť pozrieť sa na ďalší film. Vyvolávalo to vo mne vnútorný nepokoj. Nemám rád ak dielo nemá žiadnu jasnú koncepciu a myšlienku. Pochopil som len, že sa na to netreba pozerať ako na bežný film. Skôr ako na experiment z ktorého si človek odnáša pocity. 50% (04.01.2018)

Poézia vo filme. Tarkovskij natočil niečo čo som naozaj nikdy nevidel. Ide o audiovizuálnu báseň s úryvkami poetických diel jeho otca. Majstrovské dielo ktoré už nikto iný pravdepodobne nenatočí. (06.07.2020)

Upřímně ani nevím, co jsem od toho měl čekat, natož to v jakém pojetí si tenhle kousek ruského umění pan Tarkovskij zpracuje. Každopádně uživatel Radek99 svou recenzí vyjádřil přesně to, jak celý snímek funguje a s jeho názorem se naprosto ztotožňuji. Doporučuji přečíst si jeho vyjádření. (24.03.2023)

Tohle byl můj první Tarkovského film a nestydím se říct, že nemám ani tušení, co jsem těch 108 minut vlastně sledovala. Chtěla bych tento film okomentovat, vážně chtěla, nejspíš to bude věkem a málým množstvím zkušeností, ale potřebovala bych k němu průvodcovskou příručku. (17.02.2007)

tohle hodnocení bude velmi velmi rozporuplné...já vlastně pořádně nevím,co by se sem slušilo napsat. s kamarády jsme se v kině dohodli,že: pan režisér si natáčení určitě užil... co se týče vizuální stránky je to prostě dokonalé,ale dějově -- sled nejrůznějších obrazů z minulosti a přítomnosti nebo nereálna /ať už v barvě nebo sépii/střihnuté dokumentem....někdy má jeden trochu problém se vyznat,ale ať už tak či tak--užijete si:-) (21.06.2007)

Tato Tarkovského toulka podvědomím, jeho mechanismy a asociujícími se vzpomínkami, sny a představami je ještě hutnější, než u něho bývá zvykem. Tentokrát nejde jen o pomalé tempo, ale o opravdu obtížně proniknutelnou symboliku a mnohovrstevnaté vztahy mezi jednotlivými obrazy (mimochodem geniálně natočené a vždy s výbornou poentou). Tady asi ani nejde odhalit nějaký celkový smysl, který by Tarkovskij chtěl, aby si divák odnesl. I on je totiž spoluzodpovědný za vyznění filmu - i proto, že v něm není tolik explicitně formulovaných filosofických myšlenek. Mně ovšem, přiznám se, určitá míra představivosti chyběla a některými pasážemi jsem se prokousával dost těžko. Přesto však mě film opravdu fascinoval; když už ničím jiným, tak tím, jak byl natočen. Obtížné hledání souvislostí mě zprvu bavilo, postupně však dost unavilo a uvrhlo do pasivity, díky níž se sledování snímku stalo o poznání nepříjemnější :-). Určitě by to chtělo další zhlédnutí, otázkou je, kdy k němu najdu sílu. Pro mě zatím nejslabší Tarkovskij (stále však úchvatný) a horší 4. (15.12.2009)

Dívat se do zrcadla a ztratit přehled o obraze; obraz sám od sebe ale nezmizí. Abstraktní symbolika spojená se syrovým realismem - nevídaná kombinace. Film jakoby obsahoval duši snílka a cynika zároveň. Šlo by se rozepisovat hodiny, ale, jak film sám naznačuje, méně je někdy víc, takže zůstanu jen u několika vět ~ (23.02.2011)