Lovec hlav

Luis Buñuel vo svojej autobiografickej knihe "Do posledného dychu" opisuje ako so scénaristom Jeanom-Claudom Carrièrom zostrojili akýsi algoritmus deja komerčných filmov, do ktorého zasadili hlavné postavy, žáner a základnú dejovú linku akéhokoľvek pripravovaného, hotového alebo fiktívneho filmu a hneď im vyšiel hrubý priebeh deja aj jeho pointa. Lovca hláv a podobné drsné, no šťastne končiace francúzko-talianske kriminálky som žral ako dieťa. Neohrozený, tvrdý hrdina sa v nich prebíja hradbou korupcie a zločinu na všetkých úrovniach podsvetia, polície i štátnej správy aby na konci dopadol v neľútostnom súboji arcizločinca. Povedzte, komu by sa taká predstava nepáčila? Mne sa toto vysporiadanie sa s koncentrovaným zlom páči i dnes. Avšak táto belmondovka svojou predpovedateľnosťou a z nej vyplývajúcou absenciou diváckeho prekvapenia modelovo zapadá do spomenutého vzorca prípravy komerčne úspešnej akčnej krimi. Alebo inak: napätie bez napätia. (21.09.2013)

Hodně surový, drsný francouzský snímek. Nejedná se o typický Belmondův film, neboť humoru zde moc nenajdeme. I když se nad to u filmů dokáži většinou povznést, bylo zde na můj vkus skutečně mnoho násilí. Je ale nutné říci, že se jedná o poctivý krimi thriller s francouzským puncem. Belmondo je i ve vážné poloze výborný a čelí zde krutému a trošku ujetému padouchovi, kterého ztvárňuje nesmírně zajímavý Bruno Cremer. Finální scéna se střetem pohledů obou postav je nezapomenutelná. V paměti mi jako u mnoha dalších francouzských filmů také opět uvízla ústřední zase ženiální melodie. :) Spoilerová, ale geniální scénka...jen pro ty kdo už film viděli - https://www.youtube.com/watch?v=yz7baqGelUo (06.04.2015)

„Je vymalováno, uklizeno..“ Tradičně famózní Bebel, jenž užene sprintem i cisternu (pravda plnou), nevytápěná toaleta B.Cremer, úderná hudba Michela Colombiera a takřka "sergioleonovský" závěr v kriminálce, co studovala na staré dobré francouzské škole. Někteří vidí v Lovci hlav málo Jean-Paulova nadhledu, ale kdo ho chce opravdu najít, ten si jej najde. (12.04.2010)

Naprosto poctivá Francie se vším všudy a hlavně s Belmondem v hlavní roli. Bruno Cremer je nicméně hodně slušná kontra a celý film s těmito postavami nemá absolutně žádnou chybu. Příběh není nejsložitější, napětí je naprosto brutální, drsnost je na hranici únosnosti s Francií, která se často spojí s upřímností. Byl jsem z filmu fakt hotovej. Závěr u citátu Oscara Wilda mě natolik sejmul, že jsem nad filmem ještě alespoň hodinu přemejšlel. Ty výrazy, oční kontakty…tohle je Francie. Ta nejpoctivější. (25.09.2013)

Lze-li i o klasické detektivce (je možné diskutovat o formě a vymezení klasičnosti) říci, že je dokonalá, pak LOVEC HLAV má ke konkretizaci takové představy až neuvěřitelně blízko. Mezní postavení stopaře na rozhraní organizovaného zločinu, zpravodajské služby a tajné kriminální policie připomíná anglický seriál RANDALL A HOPKIRK i americké lovce zločinců, kteří na základě zveřejněných oficiálních vyhlášek "dodávají" stíhané zločince do stanovených věznic prostřednictvím oficiální policie. Západoevropská akčnost je v porovnání s tou americkou reálnější, přesvědčivější a podloženou špičkovými výkony výtečných herců (Belmondo, Cremer). Nápaditý scénář a propojující se režie dotvářejí dojem dechberoucí profesionality citlivě zacházející se stupňovaným napětím provázeným nadprůměrným intelektuálním uchopením tématu. (10.09.2023)