Cartouche

Pravda...Belmondo mi nikdy nic neříkal a francouzských dobrodružných filmů jsem zase tolik neviděl, ale Cartouche je na mé gusto rozvláčný a natažený, jako když namažete málo másla na velký krajíc. Velkým štěstím pro film je zapřažení hudebního skladatele jménem Georges Delerue, jehož hudba uměla s ušima to, co čokoláda s jazykem... Claudia Cardinale byla nádherná baba, takže na ni se taky dívá jak na Monu Lisu, jen by potřebovala mně sympatičtějšího herce. (30.12.2009)

Po většinu stopáže jsem měl dojem, že sleduju derivát Fanfána Tulipána (skrze motiv banditismu má film též blízko k Robinu Hoodovi), ze zvláštní otupělosti mající svůj původ v pocitu déjà vu mě dokázal probudit až překvapivě nesmlouvavý závěr - u něhož si stále nejsem jistý, nakolik koresponduje s "lehkostí" (pohodovostí) předešlých dvou hodin, tedy nakolik se k tomuto filmu hodil. Přesto však minimálně pro obsazení takových hereckých es jako Jean-Paul Belmondo a Claudia Cardinale nelituju, že jsem tenhle film viděl. 60 % (11.05.2024)

Louis Dominique Bourguignon. Už za svého života slavný lapka, co užíval života plnými doušky, lásku rozdával do všech společenských vrstev a v sedmadvaceti skončil tam, kde nevyhnutelně směřoval - zapleten v kole. De Broca oživil jeho legendu poetikou, nadhledem a humorem, do hlavní role sladkého ničemy obsadil galského Errola Flynna a Georges Delerue přispěl pompézní hudební složkou. Snad jen posledních deset minut (osvobození, kočár) bylo laděno na vážnější notu a možná je i škoda, že se režisér neodhodlal vsunout takových momentů do filmu víc. A nyní mě omluvte, odjíždím na hloubkovou inspekci do Ústavu panen.. (05.05.2010)

Cartouche nebyl schopen přinést mnoho originálního a tak těží z minulosti. V první půli především ze zdařilého Fanfána Tulipána, kteréhož je napůl variace a napůl kopie, ovšem bez jeho lehkonohého humoru, který je proti vrchnosti mnohem přesněji zacílen. V druhé vstupuje Cartouche do role Robina Hooda se vším, co k tomu patří, krom síly mýtu, již si s sebou anglický zbojník nosí. Naopak vydechuje atmosféru vyhřezlou zřejmě z nějakého budovatelského filmu, pravda, bez řečí o budování. Ovšem svoboda, ta musí být, a rovnost jakbysmet a jak lépe je symbolizovat než nasadit, i přes existenci překrásné novomanželky, do hlavy Cartouchovy touhu obcovat s královskou dcerou. Ale za nevěru to prosím nepovažujme, vždyť Venuši, narozdíl od Fanfánovy Adélky, která, stalkerka jedna, ani nebyla jeho ženou a Fanfánovými zálety trpěla, to nijak zvlášť nebolí. Cartouchova sexrevolucionářka před sexříjnem prská ve skutečnosti jen naoko, vždyť je ráda jaký je ten její chlapák chlapák. Jen úplný závěr vytrhl mě z lhostejnosti a za něj třetí hvězda. Slabé ***. (25.07.2009)

Šarmom rovnaký, hoci ľahkosťou nie tak odsýpajúci kolega Fanfána Tulipána je dozaista lahôdkou pre pamätníkov a dokáže ponúknuť kultivovanú zábavu i terajším divákom. Hlavne teda spôsobom búrania konvenčných stereotypov šľachtičného dvora, kde vždy naše postavy preklenú z uviaznutia dákymi pekelnými hláškami a istým nadhľadom vzhľadom k tézovitým spoločenským pomerom. A samozrejme v hraniciach žánru i želaným eskapizmom. Lenže potom tu ostáva otázka mýtov a autentickosti, kde si už nie som tak istý adresnosťou týchto úletov a pri neumeleckých ambíciách aj akousi odovzdanou, neprelúštiteľnou, hodenou palicou ničoty. Cartouche nie je kultom, svojrázne známou historickou osobou navôkol širšieho spektra európskych končín a mierne kŕčovito beriem do úvahy aj spôsob jeho neoriginality prednesu. Cardinale v role Venuši prekvapivo neidylická. (09.01.2017)