100 000 $ na slunci

Herecký trojlístek Belmondo-Blier-Ventura mě upřímně bavil, ona je to v podstatě taková mužská záležitost, náklaďáky, jízda cestou necestou, rafinovaná krádež, urputné pronásledování, napínavé dobrodružství, nezdolné přátelství... Scénář se mi zamlouval a hudební podmaz příjemný, tedy u mě filmová spokojenost. (22.01.2020)

100 000 dolarů na slunci je na označení "drama" film dějově příliš triviální. K žánru komedie by ho mohlo přiřadit pouze několik ostrovtipných Belmondových hlášek (ale jsou to jedny z nejslabších, které jsem ve filmech s ním slyšel). A jako akční by se snad daly pojmenovat sekvence horských honiček, které ale tvoří jen zanedbatelné procento celkové stopáže. 100 000 dolarů na slunci je film, jehož zápletka se potácí od ničeho k ničemu (skončí stejně nezajímavě jako začala) a její postavy sice mají obrovský potenciál - i díky skvělým hercům, v čele s Venturou - ten ale zůstane naprosto nevyužit a nikdy se pořádně nerozvine. 100 000 dolarů na slunci je film, který mě dvě hodiny nudil. Omlouvám se. P.S. pro Legase: Nechápu, co má být na filmu překvapivě moderního. Pokud jde o trik s "rozdvojeným viděním", to nejen, že není žádná novinka, ale navíc je to v tomto případě dost nefunkčně využit. (08.12.2007)

Jean-Paul Belmondo versus Lino Ventura. Horká poušť, písek mezi zuby a příběh řidičů náklaďáků, který svým vyzněním velmi připomíná obdobný taktéž koprodukční snímek Francie a Itálie pod názvem ´Mzda strachu´ z roku 1953. Tam šlo o vysokou odměnu za převoz velmi nebezpečného nákladu, tady zase o chycení zlodějíčka nového náklaďáku s kontraktem v hodnotě 100 000,- dolarů. Výborně napsané dialogy, výborná kamera, výborná žhavá atmosféra. Dějství si drží tempo a vcelku razantní napětí. Honička náklaďáků ve stylu road movie kde jde stejně každému jen o jedno. O bohatství. Excelentní atmosféru jako u zmíněného snímku ´Mzda strachu´ se zopakovat zcela nepodařilo, ale i tak z toho vyčnívá razantní filmový zážitek. Film z prostředí, kde muži jsou stále muži a ženy jen na hraní, kterým se nedá věřit. Drsný příběh o přátelství v poušti ze světa řidičů náklaďáků. (08.09.2017)

Francouzsko-italské drama odehrávající se převážně na Saharské poušti v oblasti jižního Maroka a přilehlých nehostinných oblastí Alžírska, Mauretánie a Mali. Majitel spediční firmy Castigliano (německý herec G. Fröbe) přijímá nového zaměstnance Steinera a svěřuje mu nový, třicetitunový vůz s tajemným nákladem v hodnotě sto tisíc dolarů. Rocco, mladý, všemi mastmi mazaný řidič v podání J. P. Belmonda, však využije příležitosti a vůz ukradne. Zoufalý Castigliano za tučný příplatek přesvědčí Mareca, Roccova přítele a zkušeného řidiče s menším a rychlejším nákladním vozem, aby Rocca dostihl a dovezl jak jeho vůz, tak náklad na místo původního určení. Ve snímku H. Verneuila, režiséra s arménskými kořeny, se tak po většinu doby snaží L. Ventura v roli Mareca dostihnout prchajícího Belmonda v jedné z nejpustších oblastí na Zemi. Ve filmu je naznačeno, jak nelehce probíhala doprava a zásobování odlehlých míst bývalých francouzských kolonií v Saharské Africe, kde se nekonečné písečné roviny jen občas střídají s členitými pahorkatinami. Dvouhodinový snímek je natočen velmi jednoduše, ale navýsost působivě, honička dvou nákladních vozidel v poušti řízenými dvěma francouzskými hereckými legendami skutečně dokáže připoutat diváka k obrazovce. Mezitím dojde k odhalení pravé totožnosti záhadného Steinera (Američan R. Kernan), jenž cestoval s Venturou ve voze a střídal se s ním v řízení, neboť se z něho vyklube hledaný zločinec. V závěru snímku dojde i na vychytralého Rocca, neboť s vozem a stotisícovým nákladem mu ujede jeho milenka a spolucestující v podání půvabné A. Parisy. Závěrečné pěstní vyřizování účtů mezi Belmondem a Venturou skončí řekněme nerozhodně a oba přátelé skončí v objetí. Verneuilův pouštní snímek hodnotím velmi pozitivně a s nadšením, neboť filmů s podobnou tematikou a hlavně prostředím není mnoho a navíc jsem se opět přesvědčil, že Belmondo s Venturou nikdy nezklamou. (26.06.2018)

"Šofér, kterej si nechá ukrást mašinu, může jen jedno ... chcípnout." Rozjíždělo se to pomalu, ale když to nabralo rychlost, tak mě to začalo bavit. Ten adrenalin, to chlapáctví, ty burácející motory, to přátelství, ale co ta genderová nevyváženost? Všechny ženský byly děvky! Některý hodný, jiný vypočítavý, ale pořád děvky. Možná to tak kdysi v černobílý Africe vypadalo, tak to nechám bejt. Co mi ale vadí je to, že ta závěrečná bitka je mimořádně trapná. Ale co jsme si, to jsme si a hlavně, že to mělo grády. (29.09.2021)