Strach nad městem

Slusna kriminalka z dobrou atmosferou ve ktery najdeme i par solidne natocenych akcnich scen zatim asi nejlepsi film z Belmondem co sem zkouknul ten magurek se sklenenym okem je celkem zajimavej likvidator a pri sledovani nekterych scen jako honicka po strechach mne tuhla krev v zilach a vzrusenim jsem nedychal peckovni zalezitost ktery by sluselo maximalni hodnoceni ale ja musim trochu ubrat za ten zbytecne rozvleklej konec ta stopaz je bohuzel kapku prehnana a ten zaver z rukojmimy uz tam ani bejt nemusel ale to je tak jedina vytka dalsi vec ktera umocnuje zazitek z filmu je skutecnost ze pri nekterych kaskaderskych scenach vidite Belmondovi krasne do ksichtu tudiz ho opravdu nikdo nedubloval ten magor fakt pobihal po strese jedouciho metra! no proste narez film takhle se kousky podobneho razeni maji delat (07.08.2012)

Belmondovy "vážné" kriminálky (Dobrodruh, Samotář) mě nikdy moc nebraly. Tato je po boku Profesionála čestnou vyjímkou, protože má kromě ultra drsného Jean-Paula (minimálně v jedné scéně je tu dost hustě předvedeno, jak je jeho postavě celkem jedno, kolik lidí okolo něj zemře, jenom když dostane zločince, jehož pronásleduje) také nápaditý a svižný děj s řadou opravdu povedených (nejen) akčních scén, ale jeho hlavní devizou je perfektní hyper slizký hlavní záporák (pro mě osobně se záběry z jeho pohledu staly tak trochu kultovními - viz "oko"). 70 - 80 % (05.02.2005)

... tepe dnem i nocí. Vyhlíží Paříž, vyhlíží smrt. Telefon už drnčí. Fantom - "spasitel" hříšných ženských duší se hlásí. Nezavěšujte, prosím. Blíží se setkání Vašeho hrdla a mé ruky... Na vizitce napsáno má poskvrněn neohrožeností. Do nejvyšších pater, po hřebenech střech. Tam, kde je zapotřebí jeho kaskadérský švih a talent. Vyrýsované svaly se do toho pořádně opřely. Zavěšen na laně spouští se do oken. Náramky pro toho polepšitele metropole, štíhlého "hezouna" se skleněným okem. (05.09.2016)

Charizmatický francúzsky herec s veľkým H, Jean-Paul Belmondo, totiž nie je len takým obyčajným hercom, on je predovšetkým i „kaskadérom”, a to celým telom a dušou, čo priam najlepšie pozorovať pri strhujúcej sekvencii s metrom, kde sa môže snáď úplne naplno realizovať, až tým doslova riskuje svoj vlastný krk (lepšie povedané svoju hlavu), rovnako ako i jeho postava komisára Jeana Letelliera, pričom tu sa akurát spája realita s fikciou, čo vnímam, ako rušivý element, ktorý mi následne trochu prekáža... Na jednej strane som určite nadšený z toho, aký je mimoriadne flexibilný, trebárs v predchádzajúcej pasáži, pre zmenu zase behá a skáče po strechách galérie Lafayette, hádam pomaly lepšie, ako taký akčný hrdina Jason Bourne, no zároveň sa tým pádom zrejme príliš tlačí na pílu, čím by som chcel ďalej naznačiť najmä to, že sa týmito „cirkusovými kreáciami” rozhodne nešetrí, až sa možno naštrbujú výsledné dojmy z pozerania filmu, ktorý si inak celkom obstojne udržiava svoj stanovený rytmus a štandard, pretože je rozdelený na dve etapy. Hneď vysvetlím, čo mám tým vlastne na mysli: „Totižto by som rád pochválil scenáristický nápad, nie však scenár ako taký, spočívajúci skrátka v tom, že snímok obsahuje ("až") dvoch antagonistov”, kvôli čomu býva divák nielen veľmi často zamestnávaným, ale súčasne si k tomu ani nemá poriadny čas kedy oddýchnuť, no na druhej strane sa miestami zas čuduje, ako tento príbeh zvláštne funguje... Obsadenie talianskeho herca Adalberta Mariu Merliho, vnímam celkovo pozitívne, keďže podáva zaujímavý herecký výkon, ktorý ma absolútne nenechal na pochybách, že by jeho angažovanie nebolo dobrou/vhodnou voľbou. To je vôbec asi najväčšie plus, čo ma na tomto thrilleri najviac zaujalo. A na záver : Mal som proste väčšie očakávania ohľadom ďalšej "verneuilovky", ktorá ma síce až tak nestrhla, ako som si zo začiatku naivne myslel, že by ma mohla počas sledovania strhnúť, a to i napriek tomu, že je doslovne „nasiaknutá” samými, krkolomnými situáciami, pri ktorých by sa očividne červenal i taký »klasický akrobat Buster Keaton«, no podotýkam, že niekedy menej znamená viac, t.j. Bébel sa mal viacej držať na uzde, čo by asi  z jeho strany nebolo možné, a tak preto bol i "recenzent" neoblomným pozorovateľom... (28.07.2022)

(Nějaké spoilery) Kvalitní francouzská kriminálka s hutňáckou atmosférou, kterou zajišťuje psycho ženiální hudba mistra Morriconeho. Ta je opravdu nezapomenutelná a zneklidňující. Belmondo tu jako v některých dalších snímcích ztvárňuje komisaře s poněkud drsnými a nekonvenčními metodami...tentokrát je v roli dost cynický a spíše vážnější, i když nějakou tu klasickou vtipnou vsuvku zde taky najdeme. Vrah je takový slaboch, ale pro mne dostatečně děsivý. Jeho tvář známe od počátku a vidíme tedy, jak po něm Belmodo jde a jak případu nejdříve nepřikládá takovou hodnotu, protože chce dostat jiného zločince, se kterým má nevyřízené účty. Pamatuju, si jak mě to oko ve scéně na začátku filmu děsilo. Dnes už mi přijde trošku legračně namaskované, ale stejně...atmoška prostě dobrá. Plus já nevím nějaké to retro kouzlo sedmdesátkové Paříže, ty moderní věžákové byty a vybavená kriminálka. :) Kdo čte filmové zajímavosti nebo jako já přečetl nějakou tu knihu o Belmondovi :) ví, že kaskadérské kousky, které zde předvádí, byly skutečně nebezpečné a na střeše galerie LaFayette se při jednom z nich tak tak zachytil za okap, aby nespadl dolů. O tom metru už ani nemluvím. :) https://www.youtube.com/watch?v=jZs9WaSKhu4 (04.04.2017)