Muž, který se mi líbí

Já jsem si při sledování filmu přál, abych mohl dát 4 hvězdičky. Ten námět, téma se mi velmi líbilo. Ale musím dát jen tři. Ten důvod patrně spočívá v Belmondovi. Mám pocit, že ta role měla být svěřena někomu jinému. Ne že by J.-P. Belmondo byl špatný herec, ale tadyta postava vyžadovala prožití si těch různých situací, zkrátka větší pravdivosti a to mi Belmondo nebyl schopen dát. Naopak Annie Girardot byla v té civilní podobě naprosto důvěryhodná a moc se jsem si jí užil. (14.12.2009)

Hořkosladká spanilá jízda herečky Françoise a skladatele Henriho, kteří se potkají v New Yorku při natáčení jakéhosi filmu, jehož děj se do filmu prolíná. Ano, zní to poněkud nepřehledně, ale ono to sem tam nepřehledné je. Když Henri konečně Françoise sbalí, vyrazí spolu na bláznivý výlet po Americe, bez cíle, jen se svou stejně bláznivou zamilovaností. Chvílemi z plátna dýchá taková pohoda a bezstarostnost, že jsem měla pocit, jako bych byla s Jean-Paulem a Annie skutečně na dovolené. Stejně silné jsou ale i vážné momenty, kdy kamera v dlouhých detailních záběrech zachycuje smutnou tvář křehké Françoise, v níž se pere zodpovědnost s citem, který pomalu přerůstá hranice náhodné známosti. To Henri se dilematy moc nezdržuje – většinu času nic neřeší a s nadšením malého kluka si užívá každý okamžik. V době uvedení se tento snímek nesetkal s velkým ohlasem, i zdejší hodnocení jsou rozporuplná. Za sebe ale můžu říct: je to film, který se mi líbí. (29.04.2016)

Francouzský předchůdce filmů Before Sunrise nebo Lost in Translation. Je to stále stejný příběh. Muž a žena se potkají, přeskočí mezi nimi jiskra a pak začíná kouzelný románek žijící přítomností a snažící se ignorovat nevyhnutelně se blížící rozloučení. Stejně jako v jeho mladších bratříčcích, tak i tady je alfou a omegou výkon obou protagonistů. Jean-Paul Belmondo a Annie Girardot se pro svoje role snad narodili. Bebel zahrál úplně jinak než jsem čekal a dal připomenout na šíři svého talentu. Nádherný snímek, s téměř thrillerovým koncem. (08.06.2013)

Muž, který se mi líbí je romantická velikost života ve vzletném básnickém výrazu. Claude Lelouch měl tou dobou již větší životní i profesní zkušenosti a dokázal se prodrat až k jádru a vlnové frekvenci niterných pocitů. Opěvuje se touha, lidská představa a neopakovatelná krása života, intimní a duševní osamělost má své potřeby vzájemnosti a v něžném objetí rozkvétá úsměvem. Nemoralizuje, ale s pochopením a na pouhý okamžik zprostředkovává vnitřní obrodný pocit naplnění a hřejivý paprsek harmonie. Filmová silueta je domovským přístavem a tvorba vyžaduje sounáležitost a společné zaujetí. Poetický výraz je vrcholnou osobní zpovědí, dotýká se nitra a rozechvěle zpívá o povznesení láskou. Hemžení vnitřních světů se dostává na povrch a určuje všechny kroky. Poezie dostala svůj čtvrtý rozměr. Koketním hlasem básníka je Henri (dobrý Jean-Paul Belmondo), francouzský skladatel filmové hudby na pracovní štaci ve Spojených státech amerických. Nenapravitelný sukničkář je požitkářem okamžiků a při každé příležitosti svádí život na svou stranu. Hlubší propojení je základní potřebou, osobní situace musí jít stranou a život se hladí v přítomnosti. Básníkovým zájmem je Françoise (pozoruhodná Annie Girardot), francouzská herečka v americkém pracovním prostředí. Osamělost si žádá pozornost, dychtivě čeká na vyslovení svého jména. Úsměv, polibek, vnitřní klid, nervozita a zdání osudové předurčenosti. Láska má rozdílné potřeby. Z dalších rolí: hlavní herecká hvězda připravovaného filmu Paul (Kaz Garas), Henriho kamarád a režisér připravovaného filmu Peter (Peter Bergman), Henriho atraktivní společnice pro LA Patricia (Farrah Fawcett), Françoisin spolucestující z letadla (Bill Quinn), Henriho italská manželka (Maria Pia Conte), či italský celník bez smyslu pro humor (Arturo Dominici). Muž, který se mi líbí je filmovou básní. Realita je oživena představou. Pocit vnitřních světů spatřil denní světlo i barevné neony noci a vydal se na svou cestu za jedinečným dobrodružstvím napříč kontinentem. Touha po svobodě získala křídla a v přímé sluneční záři prožívá svou největší báseň života. Příjemný a velmi osobní filmový zážitek. Žízeň po životě je neuhasitelná. (04.06.2019)

První třetina je velmi slabá, ani bych neřekla, že ji režíroval Lelouche, ale pak následuje to, co umí nejlépe: silně vyprávěný jednoduchý příběh. Jak už bývá u Lelouche tradicí, opět se zaměřil na silnou hudební stránku, kterou svěřil svému oblíbenci Leiovi. Duo Belmondo - Girardot se mi více líbilo v Bídnících. (02.03.2012)