Před půlnocí

U takových snímků se trochu zdráhám napsat to, co mi po jejich zhlédnutí leží v hlavě. Formují se mi tam totiž slova příliš kategorická, patetická. Příliš jasná a oslavná. Dříve nebo později se v reakci na ně ozve člověk, nad jehož názorem nemá cenu mávnout rukou, a vyčte mi, že plácám totální voloviny. Alespoň v některých ohledech si ale oslavnou ódu neodpustím. ___ Netušil jsem, že koukám na třetí díl příběhu, který se mezi dvěma stárnoucími intelektuály odehrává již od roku 1995. Úctyhodné. Snímek si všeho všudy vystačí s pár statickými záběry a přibližně pěti lokacemi. I přes to a přes neustálé (opravdu neustálé) žvanění plyne jako voda. Na dialozích stojí a ty ho drží pevně. Vyhlížel jsem standardní narativní zvraty, srdcervoucí drama a romanticky hysterické veletoče, a ono nic. Gradace se posouvala nenuceně jaksi v pozadí aby následně vykvetla v uvěřitelně nečekané, cynické, vztahem unavené a tiché razanci a domnělé konečnosti. Spousta lidí bude asi trpět intelektuálními náměty rozhovorů, které se snaží tvářit chytřejší, než jsou. Pro mě ale bylo zajímavé sledovat, co se podařilo scénáristům schovat za pochybný obsah debat samotných. Ono nevyřčené vyjednávání vztahů a šachové tahy, které často vystupovaly napovrch. Zdržím se soudu, jako že snímek odhaluje tragickou krásu lidské lásky, která po mladické vášnivosti naráží na realistické mantinely délky vztahu a emoční otupělosti. Snímek k tomu svádí, ale přeci jen nám ukazuje pouze jakýsi ideál. Západní, rovnostářské, vzdělané, (i opravář kol ví, co je to antropolog!) bohaté, tolerantní a moderní smetánky, ze které mnohým může být špatně už jen tím, že ji zobrazuje jako jakýsi skvělý prototyp. I tak jsem ale hltal každé slovo, pateticky se v mnohém nacházel a rád se odevzdal inscenaci. Děj líným tempem posouvaly dialogy, které ale ani na chvilku ale nedaly vzpomenout na divadelní strojenost. Snímek víc než mnohé jiné stojí a padá se zkušenostmi diváka. Uvidíme, kam můj dojem bude směřovat za pár let. (04.12.2013)

Zpočátku mi chyběl onen charakteristický feeling z předchozích dílů, ovšem s každou přibývající minutou byl tento nedostatek štědře kompenzován. Znovu jsme svědky geniálně promyšlených a hlubokých dialogů, znamenitých hereckých výkonů a v neposlední řadě intenzivní chemie mezi ústředním duem, která vyniká díky dlouhým záběrům bez střihu. Posledních 10 minut patří bezpochyby k nejsilnějším momentům filmu, které z paměti jen tak nezmizí. Romantika jak se patří bez zbytečných sentimentálních hovadin. 75% (31.12.2013)

Devět let uteklo jak voda, takže jsou Jesse a Celine zpět (na plátně). Před soumrakem jsme je opouštěli jako zamilovanou dvojici, ovšem stále nesezdanou, což se Před půlnocí změnilo. Pořád jsou plní elánu, myšlenek a snad i lásky, i když všechno to požírají nemilosrdně tikající hodiny (nebo spíš přibývající roky) a každodenní stereotyp. Richard Linklater a spolu s ním Julie Delpy a Ethan Hawke mě pořád dokáží překvapit, rozesmát a nechat přemýšlet. Snad je to tím, že mně plynou léta podobně jako jim .. jen oni žijí jiný život, do kterého nemohu nijak zasahovat, jen ho prožívat s nimi. A baví mě sledovat s jakou grácií se dokáží pohádat a jak nádherně se zase usmiřují, baví mě jejich pošťuchování i trable s neposednejma holkama. (22.08.2013)

I nyní skvěle natočené, nemůžu se však ubránit pocitu, že se jedná potřetí o to samé, akorát v nudnějším podání. Přestože jsem už po předchozích dílech věděl do čeho jdu, tak jsem nyní byl bohužel svědkem sice obdivuhodně dlouhých nesestříhaných 20ti minutových záběrů, ovšem jejich výplň mě už napotřetí oslovit nedokázala...55% (15.04.2014)

Tleskám Linklaterovi za odvážnou volbu toho, kam by se měl příběh Jesseho a Celine ubírat. Ta volba je logická, ale pro filmové diváky, uvyklé na happy endy, možná překvapivá. Hlavní hrdinové si v Před úsvitem a Před soumrakem odžili jednu z nejdojemnějších a nejreálnějších romancích vyprávějících o tom, že když potkáte někoho výjimečného, už nikdy se vzpomínky na něj nezbavíte. Před půlnocí vypráví o tom, co se stane poté, kdy je tahle velká love story odžitá. Nepřijde happy end, ale normální život, kde se pár hádá o maličkostech i zásadních věcech typu odlišné představy o budoucnosti. Julie Delpy a Ethan Hawke jsou pořád stejně ve svých rolích skvělí a mají stále úžasnou chemii - a právě proto je drsná výměna názorů, která přijde v druhé polovině filmu, tak účinná a fascinující... a nepříjemná, protože tyhle dva máte rádi a neradi je vydíte nešťastné a situaci, kdy si jdou po krku. Jejich dialogy jdou znovu do živého a znovu dokazují sílu slov, ale v tomhle díle ty slova naše hrdiny rozdělují. Pro někoho nuda, pro mě nezávislý film roku. 80 % (31.07.2013)