Kdo nastaví kůži

Na většině akčních "delonovek" z osmdesátých let je vtipné, jak se křečovitě snaží být "kůl". S přibývajícím věkem Delon duchem stále víc mládne, ze rtů nespouští frajerský úsměv ala Belmondo, kterým dává jasně najevo, jak má vše "na háku", po jeho boku se objevují čím dál tím mladší a hlavně nahé slečny, které se vystavují v komicky nepřirozených polohách tak, aby bylo vidět co nejvíc a pochopitelně se tak opět zvýšil "kůl koeficient", to celé se okoření množstvím slaboučkých ale "kůl" hlášek a ke konci osmdesátých let přibude jako bonus perlička v podobě krvavých "kůl" brutalitek. Vypadá to, jako by tyhle filmy měla na svědomí parta starých mládenců, kteří se rozhodli točit filmy tak, jak se to dneska líbí těm mladým. Nechce se mi věřit, že to valně fungovalo tenkrát, natož aby to fungovalo dnes. (02.09.2008)

Delonova lehce sebeironická variace na americkou, či chcete-li Manchetteho francouzskou drsnou školu, ve které se povážlivě málo kouří, pije a souloží. Pokud nebudete zmateni z počtu jmen, kterých je víc než v telefonním seznamu Paříže, spolehlivě vás otráví dvě věci. Šílená hudba často užívaná v nepravý moment (obzvláště deprimující je ta anglicky nazpívaná odrhovačka s balalajkou) a zprasená noční automobilová honička. Typický atribut francouzské krimi je tady rámován tóny připomínajícími znělku majora Zemana a v podstatě spočívá jen ve zrychlených záběrech jedoucích aut, co během střihu stihnou navštívit autoklempírnu. V poznámce sekretářky směrem k postřelenému detektivovi, že by to Belmondo ve filmu snášel lépe, byl sympatický autorský nadhled, nicméně celek ukázal, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž.. (10.10.2019)

"Já nad tím zaslzím až za chvíli." Války policajtů nemám moc rád, přestože stále probíhají. U nás jsou takový decentnější, ale ve Francii do toho jdou naplno. A kdo se bojí otevřenýho konfliktu, tak si najde blbečka, kterej za něj nastaví kůži. Jak prosté. Takže tu máme oblafnutý očko Lucase, rošťáckou sekretářku Charlottu a tajemnýho parťáka v příběhu zamotaným tak, že na konci nevím, kterej policajt je zkorumpovanej, kdo je nacistickej zločinec a kdo je čí táta. Jenže mě to nevadí. Já jsem se bavil a jestli to budu chtít někdy rozmotat, tak se na to klidně mrknu ještě třikrát a pak si to nechám od někoho bystřejšího vysvětlit. (21.12.2021)

Určitě ne špatný, nicméně příliš rutinně napsaný a natočený kriminální thriller, který si Delon vyloženě připravil na tělo. Je to esence motivů a stylu, který Delona vynesl na vrchol, a zároveň se suverénní počínání hlavního hrdiny blíží postavám, které hrála druhá velká hvězda francouzského kriminálního žánru Jean Paul Belmondo. Inspektor Choucas prochází příběhem vyloženě nad věcí a jeho společníky, natož pak jeho samotného, nevykolejí nějaká ta střelná rána, nezaskočí zákeřný útok protivníka nebo nečekaná situace. Jeho partnerka při znásilnění prožívá méně emocí než když si zapálí cigaretu. Postavy se vlastně svou suverenitou blíží komiksovým postavám superhrdinů. Z obou Delonových režií jde nicméně o ten lepší pokus a v rámci jeho filmografie o lepší průměr. Za zmínku stojí extrémně půvabná Anne Parillaud, Delon měl ve výběru svých milenek skutečně vkus. Celkový dojem: 65 %. (24.11.2009)

Snímek natočen průměrnou kamerou s průměrnými výkony zúčastněných. Ale samotný děj v sobě skrývá nejeden zajímavý okamžik či aspekt. Podezírám Alana z určité nadsázky či parodie na své vlastní kriminální role či nápady. Nebo dokonce na detektivní žánr vůbec. Splést takto dějovou linku do klubka plného zvratů, nekonečné akce a vývoje příběhu zavání humorným podtextem. V každém případě film spadá do klišé ohodnocení, že nikoho neurazí, ale také neohromí. (31.10.2009)