Armáda stínů

Další z důkazů, proč jsem nikdy nepřišel na chuť filmovému klasikovi Jean-Pierre Melvillovi (s jednou vzácnou vyjímkou – Delonův Samuraj). I tady je vyprávění podivně strojené, nepřirozené, nevěrohodné. A ano, neváhám říci, v některých momentech režijně a produkčně nezvládnuté (běh před samopaly, či proč zmlácení odbojáři musí vypadat jako Romerovy rozpadající se zombíci). Navíc, to co se tam stane, neospravedlňuje obludně přepálenou stopáž, a to mám jinak pomalu vyprávěné filmy v oblibě. Na druhou stranu, Lino Venturu a Simone Signoret vždycky rád uvidím. (08.02.2020)

Skvělej snímek o činnosti francouzského odboje v zemi okupované nacisty. Herecké výkony Lino Ventury a především Simone Signoret společně s napínavým snímkem Vám častokrát doslova zastaví dech. To však nic není proti konci filmu, ten Vám ten dech doslova ukradne. Měl bych asi problém někomu doporučovat nějakou armádu, ale s doporučením Armády stínů nemám problém ani nejmenší. (19.08.2007)

Filmový příběh z oblasti francouzského odboje za druhé světové války s excelentním Lino Venturou v hlavní roli a Simone Signoret v roli velmi odvážné a odhodlané ženy v boji proti nacismu. Ponurá atmosféra celého příběhu vyústí do tvrdého a skličujícího závěru a nechá ve Vás velmi hluboký dojem. Zaslouženě plný počet hvězdiček. (06.07.2008)

Zisťujem, že u francúzskeho režiséra Jeana-Pierreho Melvillea, mám problém udržať pozornosť počas celého trvania filmu, aspoň teda, čo sa týka tých dvoch/troch posledných filmov, ktoré v podstate spája totožné, počiatočné oslovenie zo strany diváka, ale akonáhle ubieha ďalšia minúta za minútou, postupne pozorujem množstvo „hluchých miest”, ktoré vlastne kazia celkové a výsledné dojmy, pričom, a zároveň tiež podotýkam najmä to, že zo začiatku mám mimoriadne vysokú mienku o nasledujúcich udalostiach, keďže napríklad už len samotný príchod protagonistu do zajateckého tábora, ihneď vyvolá a vzbudzuje vysoké očakávania, čo sa bude ďalej diať, rovnako, ako i trebárs hneď ďalšia sekvencia z „Gestapa” , kde sa už pomaličky dostavuje akési »rozčarovanie« z nepresvedčivého spracovania istého okamihu s Linom Venturom, kedy konečne prechádzam aj k hlavnej postave, od ktorej som zrejme očakával oveľa viac, než čo mi nakoniec ponúkla, pretože na margo dodám aj to, že ani jeho „vnútorný hlas”, by mi ani tak vôbec neprekážal, skrátka to ozvláštňuje celkovú atmosféru tohto, vskutku tak trochu nedotiahnutého snímku, no potom chodí iba z miesta na miesto v takých, ako by som to taktne povedal, no v „prázdnych záberoch” , čo podtrhuje celkovú bezvýchodiskovú situáciu, ktorej bohužiaľ napomáhajú i vedľajšie postavy, s ktorými scenár nedokáže pracovať tak, ako si títo herci zaslúžia, čo vnímam, ako premárnený potenciál... Možno som bol doposiaľ príliš kritický, ale Armáda tieňov i napriek tomu stopercentne patrí k "povinnému čítaniu" naprieč francúzskou kinematografiou 60. rokov minulého storočia, ktorá ma síce zrovna v tomto prípade ničím extra neurazila, no ako som sa už vyššie vyjadril, ani zase nenadchla, čiže výsledné hodnotenie 60 % , je z môjho pohľadu - naprosto relevantných. (13.05.2022)

Moc obtížně se mi budou hledat slova pro komentář, příliš silné emoce mnou otřásly, tuším, že tohle je jedno z nejlepších válečných dramat, co jsem kdy viděla (a samozřejmě nejsmutnějších). Uživatel flanker.27 to vystihl přesně, jak to vnímám já... pomník bez nabubřelosti, oslava bez fanfár, hold bez patosu a tiché dialogy... Atmosféra země, která je okupovaná nepřítelem, dokonale vyobrazená, jedné je z toho smutno a těžko... (18.01.2020)