Drsný chlapík

Tož po víc než 12ti letech se znovu sešli staří kamarádi, režisér a scenárista José Giovanni s jedním ze svých dvorních herců, Lino Venturou. Pánové si nostalgicky zavzpomínali na starý časy, kdy spolu dělali dobrodružné filmy. Protože chtěli svojí nostalgií přenést i na diváky, natočili spolu v podobném duchu nový film... o síle přátelství, o touze po dobrodružství, o nezapomenutelných drsných zážitcích v lesním či vodném prostředí. Všechno je fajn, Lino se svým charismatem ty necelé dvě hodinky celkem dokáže utáhnout, příjemně se na to dívá, má to v sobě napětí (byť s hodně předvídatelným dějem) a docela si umím představit, že v době vzniku mohli být nadšeni i Venturovi skalní fanoušci. Ale já jsem zvyklý přeci jen na vyšší laťku, ta tvůrčí nostalgie a dojetí z naivního příběhu (nejvíc v závěrečné půlhodině) se na mne jakožto mladého diváka v roce 2020 dokázaly přenést jen částečně, vnímal jsem velice slabý pozdní odvar Velcích mluvků, Dobrodruhů či Dravce. Filmařské kouzlo 60. let se úplně vytratilo a víc než starší Giovanniho tvorbu to připomíná tuctové severoamerické kousky dobrodružno-rodinného žánru (ta Kanada se prostě nezapře! :)). Tak si říkám, když jsem první filmy s Linem V. viděl teprve dva roky dozadu, žebych Drsného chlapíka skutečně plně dokázal ocenit až za nějakých 10 let...? Zatím k již zmíněným kladům můžu ještě dodat, že snad poprvé mne bavila Claudia Cardinale. 65% (29.06.2020)

"Život máme k životu. A na věčnosti si odpočinem." Mám rád kluky plný života, kterejm nic nemůže zkazit dobrou náladu. A přesně takoví jsou Aldo a Gérard. Mně by třeba poněkud vyvedla z míry bitka proti celý hospodě, topení se pod vodopádem nebo pád z Eiffelovky, ale tihle dva to berou jako zpestření života. Trochu mě tím nakazili, takže na úvod zkusím zopakovat Gérardův skok s kryplkárou do vody a podle výsledku se rozhodnu, jakou blbinu si dám příště. Tohle je prostě zábava pro opravdový chlapy ... a taky trochu pro mě. (09.11.2021)

Lino Ventura napriek svojmu už pokročilejšiemu veku ušiel a rovnako nebol zlý ani námet, ktorý spolu so zaujímavými kanadskými prírodnými lokáciami ťahal hlavnú linku príbehu. Vata okolo vzťahoch hlavného hrdinu s ostatnými účastníkmi expedície, lacné flashbacky a nepodarený pokus o dvojici záporáckych indiánov to naopak ťahali trocha dole. Za spomenutie stojí aj to, ako sa z väčšinou fešnej Claudii Cardinale dá v jednej z vedľajších rolí urobiť škaredá herečka. (07.04.2018)

-" Nedelejte to, vratte se na ty schody. Ja uz mam vsetkeho plny zuby, mne se svet hnusi. Ale vzdyt vy tady desite lidi. Vsichni jenom lzou. Tak pojdte aspon na panaka, vzdyt je to zakazany skakat z Eiffelovky, ne? Na to kaslu, zbohem - hnusnej svete. ....... Malem jsem si nadelal do kalhot, hehehe" ..... Reziser Jose Giovanni natocil krasny film o kamaratstve, zlatom poklade, automobilovych zavodoch. Film je to skor o dobrodruzstvach s priamym jednoduchym nasilnym dejom. K tomu Vino Lentura ako dobracisko, ktory zachrani jeden ludsky zivot. Herecke vykony sice slabe, ale dialogy vyborne a hlavne nadherna priroda. Claudia Cardinale bola skvela. 88 % (11.11.2014)

Škoda, že film nebyl trochu o nečem jiném. Jako laskavé drama o dvou přátelích, by obstál. Ta čásť kdy se Aldo s Gerardem po čase setkají a divákovi se mimo to promítají různé momenty z dávných dob, je moc milá. Ovšem ta poslední půlhodinka kdy vyrazí na výpravu, už je prostě jenom naivní pohádka, na které se podepsal zub času. To už je přece jenom pod úrověň mistra Ventury a Giovanniho. I přesto, že právě díky Linovi je čásť na výpravě ještě snesitelná. Nehraje zde úplně svou typickou roli, ale dobrodruha Aldu si očividně užil. A já jeho milý výkon taky. Samotný film je ale bohužel jenom za 3. (28.01.2017)