Neuvěřitelný zmenšující se muž

Samotný námět muže, do jehož života náhle a nečekaně zasáhne nějaká nadpřirozená síla, nemůže vzhledem na období amerického filmového hororu konce 50. let a jméno scenáristy Richarda Mathesona nepřipomenout náměty z povídek legendárního TV seriálu Twilight Zone. A pokud jde o výplň první třetiny tohoto filmu, ve srovnání se „Zónou“ až nemilosrdně prohrává o několik stupňů. Zatímco tvůrci TZ by za 25 minut odvyprávěli celou jednu povídku s temnou atmosférou nebo svižným humorem, s nápaditou filmařskou stránkou a okořenili údernou pointou, zde stejně dlouhý rozjezd filmu plyne navzdory slibné zápletce až neuvěřitelně pomalu, bez jakékoliv atmosféry, vyvolaného napětí či případného vtipu, až se jeden spočátku diví, jak takový slibný námět muže, který se po střetu s jakýmsi podivným úkazem začne stále víc a stále rychleji zmenšovat, lze zpracovávat nezáživně a vyčpěle. Po víc než půlhodině (poté, co vstoupí do děje kočka) nastává zvrat, atmosféra se mění na thriller a většina scén navzdory částečně již zastaralým trikům nedovolí divákovi vydechnout. Začne přesně takový film, jaký jsem v případě osobité žánrové klasiky očekával, velká minimalistická podívaná s originálním nápadem, pořádnou dávkou napětí, strachu, temných pocitů, ale zároveň i naděje... pro kterou se oplatí přečkat i tu vesměs nudnou první půlhodinu. Za veškeré dění ze sklepa, které zabírá výraznou část filmu a obsahuje prakticky jednu nezapomenutelnou scénu za druhou, dávám 4 hvězdičky. [75%] (22.01.2022)

Když Wolker publikoval Pokoru, tak neměl tušení, že za pouhých šestatřicet let mu přijde ze zámoří rázná odpověď na to jaké, že to tedy vlastně je býti menším a ještě menším. No, milý Jiříku, je to značně nemilé. Obzvláště máš-li nějakého toho domácího mazlíčka, sklep s tarantulí a velký hlad. Arnoldův snímek možná technicky zestárl (ovšem sakra málo), ale po stránce napětí a zábavy je i po těch pěti desetiletích stále na vrcholu sil. Být úvodních třicet minut ještě o něco lepších, tak je to pětihvězda jak vyšitá. (06.09.2008)

Mňááááuuuu....Incredible Shrinking Man aneb jak účinně v naoko béčkové blbině skloubit náběh na psychologické drama s dobrodružným příběhem a zakončit to nečekaně filozofickou tečkou. V některých je scénách je sice prťavý hlavní hrdina vinou dodatečného vlepování do záběru poněkud průsvitný, ale i tak funguje působivá souhra triků, kvalitní výpravy a vynalézavé režie i po všech těch letech. Naháněná s kočkou a hákování pavouka samozřejmě vede, ovšem třeba takové škrtání sirkou (velikosti běžného půlkmenu) jsem si taky pouštěl několikrát.... (27.11.2008)

Nápad je to miliónový a v druhé polovině i výborně uchopený. V začátku to ale trochu drhne, vůbec by mi nevadilo vyškrtnout tak 10 minut a jít rovnou k věci. Zamrzela mě také doslovnost - nebylo by lepší vynechat příčinu a jít rovnou k následkům? Není přece důležité, PROČ přesně k tomu hrdina přišel, ale JAK se s tím vyrovná. Být sežraný kočkou nebo tarantulí, či vyhladovět kvůli tomu, že nedosáhnete na chleba? To je to, oč tu běží. (25.08.2010)

Je to tragédie, když se muž začne náhle a nepochopitelně zmenšovat (a co teprv pro jeho manželku), začnou mu být velké košile, padají mu kalhoty, pak sotva zvedne telefonní sluchátko a když se chce podívat z okna, musí stát na špičkách. Z domečku pro panenky s miniaturním nábytečkem, do kterého "doroste", musí utéct před vlastním kocourkem mourkem do sklepa, kde na něj pro změnu vystartuje tarantule. Skutečně obdivuhodné, jak jeho zmenšení napřed opticky podpořil velký nábytek, sklon kamery, nakonec i triky, jak důmyslné byly nápady s pastičkou na myši, špendlíky a nití. A ani tady ze zmenšujícího se človíčka nespadly miniaturní trenýrečky :-)). (11.12.2005)