Železný šéf

Názor Gorana Bregoviće, že dobrá hudba špatný film nepozvedne, sice respektuji, ale v hloubi duše si to nemyslím. Platí to nejen o těch jeho: moc ráda bych někdy viděla filmy s Morriconeho melodiemi, ale bez nich. Chci vědět, jak vysoká je ta přidaná hodnota, kterou právě on mnohým příběhům propůjčuje. Mafiánské drama Pasqualea Squitieriho by se mi ale líbilo i bez hudby. Nejen proto, že italská politická dramata prostě můžu. Nejen proto, že mám slabost pro westernově rámované příběhy, ve kterých niterně rovný muž vkročí do města a snaží se ho vyčistit od banditismu. Prefekt Cesare Mori (vynikající Giuliano Gemma) si nedovolil přiznat, že v kraji, kde se nemluví ani nezpívá, v kraji, kde bída je silnější než strach, je každá snaha něco změnit marná. Líbilo se mi to nejen proto, že jsem na zhlédnutí tohoto filmu čekala dlouhých dvaadvacet let od chvíle, kdy jsem o něm četla. Ani jsem nedoufala, že ho budu moct vidět na plátně, netušila jsem, že je barevný. A netušila jsem, že hodnocení ostatních mi z valné většiny vyrazí dech. Tak ráda bych napsala nějaký komentář na tuto mnohavrstevnou podívanou, ale jak to udělat a neutopit se v banalitách? (26.11.2009)

O tejto politickej akcii som doteraz nič nepočul, takže, ako to už často chodí, informačná hodnota filmu prekryla aj potenciálne nedostatky filmu. Tie sú ale našťastie iba minimálne, snáď okrem menšej zdĺhavosti ma nič výrazne negatívneho nenapadá. Možno tak väčšie využitie Claudie Cardinale, tej ale patrí posledný pohľad filmu, ktorý toho povie dosť veľa. Bojovať s mafiou chce pevné nervy a trochu tvrdšie prostriedky, čiže budete prehodnocovať aj svoj vzťah k hlavnej postave policajného prefekta, najmä po odstavení vody. (11.01.2018)

Formát pro kino! Skvělý obraz, hudba Ennia Morriconeho a hlas Eduarda Cupáka zaplní sál. Nejsilnější scénou je rozbíjení si hlavy lupiče Albánce, ale už jeden z prvních obrazů, pronikutí do vesnického domu. v němž byli obyvatelé vyvražděni mafií, ukáže svou sílu. Souboj pušek je taky ukázkou jednoduchosti. Když ovšem čtu o skutečné postavě prefekta, nemůžu se zpětně ubránit pocitu, že film musel hodně přeskakovat a urychlovat události v kariéře prefektově. Což mu zpětně po jeho zhlédnutí neubírá kvalit, spíš naopak. Hluché místo neexistuje, jako životopisný film si žádnou z postavy kromě prefekta nepustí k tělu, ale atmosféru meziválečné Sicílie, mafiánského pekla pod rozpáleným sluncem s koncertem cikád, navozuje skvěle. (21.01.2018)

Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. (07.01.2018)

S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. (25.11.2009)