Frank

Polnočné weird kino. Frankova záverečná performance I Love You All bola geniálnym momentom. A Maggie to tam veľmi pristalo. Páči sa mi, že neskôr pri propagácii filmu išli s týmto band konceptom ďalej a vystupovali ako živá kapela napr v Colbert Report. (Art Film Fest - Kino Prameň - Teplice - 23.6.2014) (12.10.2014)

Celé je to o hledání kreativity a sebe sama, moci sociálních sítí a o tom, že jinakost není primárně pro masy, ale pro úzkou skupinu lidí, která ji dokáže ocenit a pochopit. To poslední téma mě oslovilo nejvíc, protože už se mi nejednou potvrdilo - především u režiséra Jamese Benninga, jehož filmy podle mě pochopí skutečně málokdo. Tak jako tak Frank nevypráví o ničem, co už jsme neviděli jinde. Jiný film z něj ale dělá jeho zpracování - od psychedelických písniček s nesmyslnými texty po dost divné postavy. Jenže právě v tom je všechno kouzlo tohohle filmu a na mě to docela zapůsobilo - postavy mě zaujaly všechny (jen škoda, že dvěma členům kapely se to vůbec nevěnuje), natočené je to slušně, mix komedie a dramatu je tu povedený a téměř přesně takový, jak bych si ho představoval (tady by se mohli čeští režiséři učit...), má to chytře napsaný scénář a zajímavý příběh, který mě ani na minutu nenudil. Ve finále je tenhle film i celkem silný a optimistický, což mě taky překvapilo. Na plný počet to nevidím, ale na 4* určitě. Je to divný film s divnými postavami - a to já rád. A navíc když má v sobě nejednu chytrou myšlenku... 4* (11.10.2020)

Tohle mě výrazně minulo filmově i hudebně. Michael Fassbender nesundá z hlavy masku, humoru jsem příliš nezaznamenal, postavy nesympatické nebo hloupé, hudba otřesná, závěrečné vyústění mě taky nijak nevzalo. Celkově dost zklamání, pár dobrých momentů za 95 minut mi nestačilo, i na tři hvězdy toho bylo málo. (06.02.2015)

Snímek, který nadějně začal, aby posléze v rozpacích skončil. Ne, nelituji času, který jsem s Frankem a jeho partou strávil, místy je to opravdu vtipné, místy hravé, disponuje to zajímavými herci. Pohled na tabákovým dýmem zahalenou Maggie Gyllenhaal je k nezaplacení a nevinný kukuč Domhnalla Gleesona umí pěkně překvapit, skrývají se za ním totiž nemalé ambice. Slibné momenty ale střídají slabší pasáže a především - celým snímkem prostupuje snaha o nějaké hlubší sdělení, nějaké zásadní odhalení pravdy o alternativní hudbě, které se nakonec nekoná. Ambice jsou zjevně větší než výsledek. V neposlední řadě i proto, že příběh o alternativní kapele, která sí odmítá "zadat" s publikem v obavě, že se rozmělní a prodá, má nakonec sám sloužit coby komerční produkt. Dále i proto, že postoje členů kapely vypadají spíš jako důsledek sbírky duševních poruch než jako uvědomělý akt vyplývající z pevného hodnotového žebříčku. Každá skutečná tvorba má mít ambice nalézat a oslovovat svého posluchače a vystoupení na koncertu věru není akt prostituce zábavnímu průmyslu. Stálo by i za připomínku, že minimálně hudební produkci už v souvislosti s pádem hudebních vydavatelství a novými způsoby šíření hudby ztratily pojmy jako mainstream, nezávislá muzika a umělecký experiment svůj někdejší význam. Poslední, co bych Frankovi vytknul je, že film o hudební skupině mi naservíruje pouze partu podivných týpků, ale prakticky žádný hudební zážitek. Když si vybavím třeba švédský Zvuk hluku, to bylo jinčí kafe. Celkový dojem: 55 %. (14.09.2017)

„My name is Frank Siiiiidebottom..!“ Když radost a vášeň z tvůrčí činnosti ustoupí nereálným ambicím, je konec. „Hudební“ bromance sázející na divnost, odlišnost a vědomí pokřivenosti virální popularity, Fassie „mám velkou hlavu jak pytel od banánů“ zase jednou úřaduje, ale celé mi to přišlo jako brnkání na gumičky natažené přes krájecí prkénko.. (20.03.2015)