Nástrahy velkoměsta

Skvělá komedie, která (což rozhodně nebývá zvykem) v sobě nese jakési zamyšlení a nostalgii nad změnou společnosti. Vynikající gagy procházejí jakoby mimoděk, což vytváří skvělou atmosféru. Čili super komedie, aneb... "jaktože ti trvalo tak dlouho než jsi zvedl telefon? Byl jsem až na druhém konci bytu... " :-) (07.04.2005)

Artemio byl sympatický chlapík, takový nezkažený. Počítání vagónů u právě projíždějícího vlaku nemělo chybu. Takových parádních scén je plný film a nejsou v žádném případě trapné nebo dokonce absurdní. Všechno tu vyplývá ze situací, ve kterých se Artemio nachází. Je to velmi jednoduchý humor, který mi sedl přesně akorát. Konec je předvídatelný. Ale ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo. (13.02.2012)

slabé, italský humor mám spojený s tou legendární dvojkou a pak s Fantozzim, tohle ale ani jednomu nesahalo ani po paty. Hlavní hrdina hraje toho burana dobře, to jo, ale jeho eskapády ve městě někdy krutě nudí. Romance nebaví taky a závěrečné rozhodnutí jako pokus střelit tam nějaké to vážnější dilema nesedlo. Za úvod jedna, za herce druhá a za pár zajimavých scén z Milána půlka třetí. (18.04.2012)

Pro všechny (nebo alespoň většinu) je klasikem italských komedií "účetní" Fantozzi. Pro mě ne. A to hlavně proto, že účetního úlety jsou obludně přehnané až do frašky. Není t ani praštěné ani vtipné. Pouze jen groteskně přepísklé. možná se to líbí dětem (jako Teletubbies), ale mě opravdu ne. Farmář Artemio je jiná liga. Ano vládne i tupým humorem (ptáci na poli), ale v drtivém případě je to ironie nebo dokonce až legendárně vtipná nevinnost (scéna s holícím strojkem nebo hláška "obléká se jako sportovec" jsou nepřekonatelné). O čem ani nemluvím je nadčasovost. Artemio je vtipný i po letech. Dokonce bych i řekl, že některé vtipy dokážu ocenit nyní po letech o něco víc (př. scéna s vlakem). (20.01.2015)

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)