Nástrahy velkoměsta

Jeden z mých nejoblíbenějších italských filmů vůbec. Pánové Castellano a Moccia skutečně nápady nešetřili a všechny skvělé hlášky a bláznivé situace se na poprvé ani nedají zaznamenat. Nevím, co bych měl vyzdvihnout nejdříve, jestli stříhání nehtů. nejprostornější byt světa nebo sledování vlaku. Prostě a jednoduše, tomuto snímku byste se neměli vyhýbat, protože takové roztomilé a opravdu vtipné komedie se vidí málokdy. (03.05.2011)

Artemio byl sympatický chlapík, takový nezkažený. Počítání vagónů u právě projíždějícího vlaku nemělo chybu. Takových parádních scén je plný film a nejsou v žádném případě trapné nebo dokonce absurdní. Všechno tu vyplývá ze situací, ve kterých se Artemio nachází. Je to velmi jednoduchý humor, který mi sedl přesně akorát. Konec je předvídatelný. Ale ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo. (13.02.2012)

Venkovský sedlák poprvé a sám ve velkoměstě. Se svými trampoty uprostřed přetechnizovaného světa. S bratrancem, který je už po svém čerstvém návratu z vězení opět jednou nohou v kriminálu. S holkou, která tolik oplývá sympatiemi a krásou, jenomže když ona myslí a žije prostě úplně jinak... :o) Velice povedená komedie, která od začátku skoro pořád hýří vtipem. Nebo pokud jím zrovna tolik nehýří, tak minimálně nechává diváka v očekávání, co bude dál. Jednotlivá vyústění jsou leckdy předvídatelná, poselství ve stylu „jaké je to velkoměsto skažené, plné nebezpečí, zločinů a touhy po penězích, naproti tomu jaká je ta vesnice po všech stránkách čistá“ může vyvolat dojem dávno obehraného klišé a závěr ještě navíc nabírá rozměr agitky. Ale v tomto milém kousku mi to vůbec nevadilo, protože jednak to poselství má něco do sebe a tvůrci ho podávají (včetně onoho kontrastu mezi vesnicí a velkoměstem) s obrovským nadhledem. . . . V italských komediích mám minimálně dvacekrát více restů, než zhlédnutých kousků, ale Nástrahy velkoměsta mi dávají znát, že nemusel bych se jim pořád tolik vyhýbat, doporučený kousek mi tentokrát plně padl do noty. Spokojen a příjemně překvapen jsem byl i hlavním hercem (Renato Pozzetto), který svou roli skvěle odehrál s využitím osobitého minimalistického (a současně vtipného) výrazu. 80% (21.10.2020)

Pro mě dříve neznámá komedie, u které jsem se každou chvíli smál, ba okonce chytal záchvaty smíchu. Žádné laciné a nechutné vtipy. Téma sedláka, který se ve 40 letech rozhodne jet do města je skvělý nápad a film má svižné tempo, takže jsem se ani chvíli nenudil. Kam se na tohle hrabou trapné americké komedie dnešní doby? (03.05.2011)

Moc nechapu, proc ma tenhle film tak vysoke hodnoceni. Jako film o buranovi je to slusny, ale nic extra, rozhodne jsem videl daleko lepsi, treba na takovyho Bananovyho Joea to nema. Navic by se do role hodil vic treba takovej Paolo Villaggio, pak by to byla blazniva komedie, jenze vtipy v podani Renata Pozzetta nepusobi vubec vtipne. Jednak sem tvurci hazou jeden vtip za druhym a tudiz tu neni zadnej prostor vtipy krapet rozvinout a krome par povedenejch fakt moc vtipny ani originalni nejsou a za druhy, je to cely desne mdly, za coz taky do urcity miry muze hlavni hrdina, se svym stale stejnym znudenym vyrazem. Cekal jsem vyjimecnou italskou komedii a dockal jsem se jen prumerne, s par slusnejma vtipama a zbytecne vaznym koncem. (14.03.2007)