Život bez kytary

Přímo učebnicová ukázka nové vlny. Děje je zde poskrovnu, hereckých hvězd minimum, kamera neustále řádí venku - rušné pražské ulice, koupání u vody, jízda po silnici. Vše je uvěřitelné a ze života. Podobné snímky mám moc rád a od režiséra Hanibala si jich budu muset sehnat více. Jedním z asistentů kamery byl Ivan Šlapeta, který se svého samostatného debutu dočkal o tři roky později. (16.06.2022)

Snímek přináší život socialistické mládeže v 60. letech dle představ politické ideologie. A tak tu máme postavy nejen ve víru zodpovědnosti v rodinném životě, ale i v tom pracovním. Ano, výrobní proces tu prostě chybět nesměl. Samozřejmě nechybí ani dovádění v době volna, především u vody, a tak by se jim ten život v dnešní době snad i dal záviděl. Spokojenost a důvod k radosti nadevše. Prostě socialismus. Je léto plné romantických chvilek a především lásek. Problém však nastává, když vznikne milostné vzplanutí s následným těhotenstvím. Ne, atmosféra děje se tímto v žádném případě nemění. Vše dál probíhá v poklidu, až to šokuje. Ale jistě, mladý pár se to snaží řešit, ale asi ne tak, jak by si leckdo představoval. Film tak má především moralizující charakter a proto končí tak, jak končí. Mimo jiné se také samozřejmě probírá možnost potratu a slečna, které se o týká, už dokonce sedí v čekárně, ale v socialismu to nebylo tak jednoduché jako dnes. Hlavní rozhodující slovo měla zvláštní komise, která především dělala to, co tento film. Od potratu nastávající maminku odvrátit. Námět není zpracován nijak špatně. Víra zodpovědnosti je zkrátka maralizačním tématem a tak by snímek ve své podstatě nemusel uškodit ani dnes. Český snímek opomíjený a je to škoda. (29.09.2020)

Nabádavé prvky mi asi unikly. Příběh první zamilvanosti s možnými následky zpracoval Ingmar Bergman ve svém filmu Léto s Monikou. Tam šel ale dál. Ukázal křehkost vztahu po narození dítěte. Zde se scenársita Jan Procházka zaměřil na prvnía druhou etapu vztahu, na vzplanutí a přijetí důsledků. Pokud měl příběh k něčemu nabádat, vidím v tomto ohledu větší přínos v Bergmanově snímku, neboť ukazuje i situaci, která nastane a měl by tedy pro cílovou skupinu větší cenu. (08.01.2015)

Ve filmu je cítit duch Jana Procházky, který tomu dal punc opravdovosti všednodenního života v továrně, doma, u řeky. K tomu městský ruch a obyčejný život. To je velké plus filmu. Minusem je ovšem celkové řešení děje, které není úplně přesvědčivé. Každopádně je film i po letech ke koukání, je solidní. (26.04.2022)

Perfektně zahráno od mladých herců. Žádný laciný sentimentální příběh, ale pořádně napínavé drama mladých milenců. Milostné vyprávění, které není bez mráčků, jako život. Proč vlastně život bez kytary? Chytrý název, který donutí přemýšlet. Odpověď nabízí příběh, který voní benzínem a vane jako vítr ve vlasech krásného mládí. Zatím nejlepší Illínova hudba. (23.07.2017)