Buena Vista Social Club
Buena Vista Social Club
Buena Vista Social Club
VOD (1)
Obsahy(1)
Známý americký instrumentalista Ry Cooder napsal hudbu již ke dvěma filmům Wima Wenderse: ke snímkům Paříž, Texas a The End Of Violence. Během práce na posledním zmíněném snímku hovořil Cooder často s Wendersem o své cestě na Kubu a o tamním nahrávání s několika kubánskými muzikanty. Po té, co se deska objevila na trhu s názvem Buena Vista Social Club, zaznamenala ihned obrovský celosvětový úspěch. Desky se prodalo několik miliónů a byla oceněna cenou Grammy. V roce 1998 se Cooder vydává opět na Kubu, aby zde nahrál solo album s Ibrahimem Ferrerem Opět za účasti muzikantů, kteří se podíleli i na Buena Vista Social Club, a kteří jsou známí na Kubě jako Super Abuelost či Super Granddads. Wenders jej tentokrát doprovází s malým filmovým štábem, aby zaznamenal práci muzikantů ve studiu a jejich životy na Kubě. Natáčení pokračovalo v Amsterdamu, kde Buena Vista Social Club měli dva koncerty a skončilo v New Yorku při jejich triumfálním úspěchu v legendární Carnegie Hall. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (78)
magický film. Nepateticky romantické zachytenie Kuby bez politizovania (politické narážky len dotvárajú tamojší kolorit, nie sú objektom komplexnejšieho pitvania) a s dôrazom na krásu obsiahnutú v civilnej každodennosti. Okrem dominantnej hudby, predstavujúcej tamojší najuniverzálnejší neúradný jazyk, vytvára silnú atmosféru filmu na rôzne podnety veľmi senzibilná, s kubánskym prostredím absolútne zžitá, udomácnená kamera, pracujúca ako objímka napĺňajúca sa až po okraj tamojším svetom, ktorý divákovi sprostredkúva v obrazoch evokujúcich atmosféru diel Matissa a Gaughina. ()
Báječný dokument o kubánské hudební legendě. K této hudbě jsem si našel cestu již dříve, ale o kapele jsem toho moc nevěděl...a právě proto je tento film tak podařený. Asi málokdo ví více o historii této skupiny a většina se o ní (pokud vůbec) dozvěděla až při vydání nových nahrávek na CD. Wim Wenders nám ukazuje to jak se hudebníci znovu dali dohromady a uskutečníili si jeden velký sen - koncertovali v Carnegie Hall. Myslím si, že film přesahuje hranice dokumentu a a sami rádi prožijete tu radost jedněch z nejlepších muzikantů Kuby za báječného hudebního doprovodu... ()
Pravdepodobne nie na úplne čistých 5*, v konečnom dôsledku niečo pod 4.5* , ale matematika sem nepatrí. Ako tu už veľa krát odznelo, z hľadiska dokumentaristiky to až taký prínos nie je, tu je však všetko postavené na hudbe a tá je hlavným elementom celého filmu. Charizmatickí a vytálni hudobníci ako Compay Segundo (v dobe nakrúcania už mal 90 rokov za sebou) alebo úžasný klavirista Ruben Gonzales vedia dokonale vtiahnuť diváka do rytmov tradičnej kubánskej hudby a ich elán a chuť do života im môže hocikto iba závidieť (bohužiaľ väčšina z nich už dnes nežije) . Zaujímavá je aj určitá súvislosť vnímania kubánskej ľudovej hudby, ktorá nielenže do posledného miesta zaplnila Carniege Hall, ale vďaka svojej rytmike a melodickosti má množstvo fanúšikov po celom svete. Oproti tomu naša ľudová, prípadne staršia populárna hudba má svoj fanklub len u príslušníkov skôr narodených a inak je vnímaná nanajvýš s hlbokou recesiou. Páčilo sa mi aj to , že film nezneužíval prostredie v ktorom sa nakrúcal na kritiku režimu ale naplno sa venoval len hudbe. Občasný pohľad do špinavých ulíc však veľmi dobre vypovedal o skromných nezmenených podmienkach, z ktorých títo bravúrni muzikanti vzišli. ()
Skvělý dokument, při kterém se jen těžko sedí, protože energie, kterou je nabitý, se vám dostane rychle pod kůži. Závěrečný koncert skupiny v Carnegie Hall je už jen třešničkou na dortu. ()
Je nádhera sledovat co s vámi svede parta staříků. Je nádhera sledovat je hrát. Je nádhera to jen poslouchat. Celé to byla nádhera... 90% ()
Latinoamerická muzika mi vždycky imponovala a také bych se chtěla někdy podívat na Kubu,takže chápete,jak moc mě tento dokument nadchnul...jasných pět hvězd. ()
Film zadna slava spis to casem zacne nudit, ale pisnicky moc pekne ()
pre fanúšikov tohto zoskupenia, do ktorého patrím aj ja...povinnosť! nazdar ()
Tento dost vychvalovaný film, mě nijak zvlášť nezaujal. ()
Tak ono dost záleží na tom, jak vás chytne tenhle styl hudby. Pokud jo, bude se vám Buena Vista Social Club nejspíš líbit, pokud ne, tak naopak. Já to má tak na půl - špatné to není, ale není to ten styl, který bych poslouchal. Co se tohohle dokumentu týče, většinu času jsem se i přes skvělou kameru a vhodné spojení hudby s obrazem pronudil, až jsem se dočkal skvělé závěrečné půl hodiny. Nevím proč, ale ta předešlá část mě prostě nezaujala. Ačkoli, když se koukám na dokument o něčem, co mě moc nezajímá (tady konkrétně kapela, od které jsem za celý svůj život slyšel jednu písničku), má to u mě dost těžké. Na tohle jsem se chtěl podívat, protože to natočil Wenders. A i když je tu znát, že to natočil Wenders, stejně jsem měl pocit, že jede tak na půl plynu... Bohužel. Wendersovy dokumenty asi nejsou zrovna pro mě, když mě nezaujala ani Pina. Buena Vista Social Club pro mě dopadlo sice o něco líp, ale pořád ne tak, abych byl alespoň spokojený. Ale třeba časem změním názor, přece jenom od Wenderse chci vidět i další dokumenty (třeba Sůl Země, na to jsem hodně zvědavý a doufám, že mě to nezklame). 3* ()
Hudba samozřejmě skvělá, ale dokument průměrný... ()
Jak uz tu zaznelo mnohokrat, po strance dokumentaristicky prumer, hudba absolutni vrchol. ()
To je snad nejkrásnější dokument natočený o lidech. Skvělá atmosféra staré Havany i koncertů. Chan chan je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb vůbec, slyšela jsem ji už dávno před shlédnutím filmu od někoho jiného v elektroničtější podobě, to byli týpci tak z generace Rolling Stones. Teď mě napadá, že ti už taky pomalu spějí do věku seňorů a seňoras ze BVSC, tak doufám, že o Jaggerovi&spol k osmdesátinám někdo natočí něco tak pěkného a taky doufám, že se toho dožiju. Jinak mi zatrnulo, když byli pánové na výletě v New Yorku, stáli buď na dvojčatech nebo na ně koukali a jeden říkal, tuším pan Ferrer, že to letadlo, co proletělo kolem, vypadalo, jako by do toho mrakodrapu mělo narazit nebo tak nějak, už si to nepamatuji tak přesně. ()
K dokumentu jsem se dostal vicemene nahodou. Muzikanty neznam, ale hudba je to pekna. Stejne tak me nikdy neomrzi zabery z Havany. Film je hodne o atmosfere, ale pres slusnou stopaz se divak moc informaci nedozvi. ()
Zajímavý dokument, který ale svou délkou začne postupně nudit. Přesto velmi pěkný výlet do nám hodně neznámého prostředí Latinské Ameriky. ()
Rozpadající se ulice hlavního města, kterými se prohánějí americké bouráky z 50. let a tu a tam nějaký ten moskvič, obrovské prázdné sály, kde si holčičky s úsměvem týrají těla baletní drezúrou a starý pán jim k tomu hraje na piano, domácí oltář sv. Lazara, všudypřítomné doutníky a nápisy hlásající, že revoluce je věčná, a to hlavní – mozaika osudů lidí, jimž dala hudba věčné mládí, pokoru, vnitřní klid, radost. Až by jim to jeden při vší té bídě záviděl. Tak honem, ať už hasiči vezou hadice, než Tule shoří celá ložnice! ()
Dokument, díky kterému jsem objevila další skvělé oblíbené a mnohokrát otáčené CDčko! Jinak - óóó, jak já těm staříkům slastně závidím! :-) Ten nadhled, pohodičku, hravost, radost, charisma, úspornost a současně rozlet... Nějak mi na to chybějí slova:-) ()
Jen dvě slova: ušlechtilá nuda. Pokud nejste fandy Kubánské hudby, ruce pryč. Banda staříků, co zažila lepší časy, vypráví kusé informace o svém životě, to "vše" proloženo hudebními ukázkami. Hm, fajn. ()
Yep, kéž by búch dal. :o))) Úplně se tam vidím, jak si jako vilná devadesátiletá prostopášnice sedím na Kubě a válím si mezi stehnama doutník. Yep, kdyby moje stáří bylo opravdu takové idilické, jako u těchto úžasných kmetů, tak chci být stará hnedka zítra ráno. ()
Skvela hudba, prijemne natocene..., skutecny dokument o skutecnych lidech. ()