Kohout na víně 2

Dvaja ockovia a ich trampoty s dcérou, ktorá od prvého dielu povyrástla, a ďalším dieťaťom, ktoré už nie je ich spoločné. Príbeh je občas zabavný, ale často nie je, a skĺzava do prázdneho tliachania. Prípadne ešte horšie, keď deti rozprávajú neprirodzene dospelo a pridávajú perverzné vtipkovanie, to už bolo príliš. (30.01.2017)

Vezměte jednoho chlapa ve věku kolem padesátky, přidejte k němu jeho dceru, kterou poznal až v jejích osmi letech, chlapíka, který tu holčinu do jejích osmi let vychovával, každému z těch pánů dejte partnerku, té malé slečně dejte kamaráda s jeho osamělou matkou, to smíchejte se slavným německým hercem, který ve filmu hraje sám sebe, s jedním režisérem a se sympatickou chůvou, a máte skoro dvě hodiny co vyprávět. Tento film je jeden velký vztahový propletenec, který v podstatě navazuje tam, kde skončil první díl. Bohužel však za prvním filmem toto pokračování tak trochu pokulhává. Zatímco jednička byla tak nějak přirozeně zajímavá a příjemná a překvapila mě až natolik, že jsem jí ohodnotil pěti hvězdama, toto pokračování už je spíše o vztahových propletencích, o párování jednotlivých postav mezi sebou, a nenabízí už téměř nic překvapivého. Ale abych filmu nekřivdil, pořád je to takový nenucený film, který by klidně mohl být ze života, pořád je to příběh bez zbytečného přehánění a patosu, pořád je to tak mile evropské a decentní, že to vlastně nelze považovat za špatný film. Tohle kouzlo si Til Schweiger jakožto režisér, scénárista a herec v hlavní roli dokázal přenést z prvního filmu i do tohoto pokračování, a už jen za to si film zaslouží vyzdvihnout. Film nic neřeší, nic nehrotí, jen konstatuje přirozený běh věcí, a to je na něm zajímavé. Ve výsledku tedy film vnímám jako určitý kvalitativní pokles oproti jedničce, ale pořád je to solidní komedie, která se dá zhlédnout bez problémů a a bez toho, aniž by nudila. Uděluji tři hvězdy. (04.05.2014)

Jste již namlsaní schématických, politicky korektních amerických rodinných komedií? Zkuste změnu od studených čumáků z Říše. Film, který vás přejede, jak Wehrmacht Polsko. Nástup, tedy prvních 20 minut, je konverzačně-situační Blitzkrieg, který je, nejen rychlým střihem, blízký francouzské komediální škole, střed filmu zvolní a rozvine frontu na více charakterových linek, aby si divák vydechl a nechal se ukolébat jako Stalin před Barbarossou a nakonec polní maršál Gud... eee tedy Schweiger svede všechny linky k očekávanému cíli. Jako velmi milé překvapení nakonec však nezakončí své dílo patetickým happyendem americké komediální školy, ani tragikomickým koncem školy české, ale prostou alegorií na happyend divákovi vnutí realitu, že život je takový jaký je, a pokračuje si dál po svém i přes plány naivních "generálů - plánovačů". Nutno dodat, že Schweigerovi funguje všechno. Charaktery, herci, chemie mezi nimi, scény staví nenuceně a nejde za neočekávaným zvratem za každou cenu. Hluchým míst je ve scénáři minimum. Na kameru, byť z počátku trochu divokou, se dá lehce zvyknout. Režii nic nechybí. Chemie mezi Schweigorvými funguje brilantně a malá Emma nám roste nejen do krásy, ale taky do herectví. Po tomto filmu musím i já uznat, že Til nám z akční mlátičky vyrostl do všestranného filmového umělce, který dokáže vymanit své filmy z omezení dané úzkým jazykově-kulturním prostorem německy mluvících zemí. Proto, i přes drobné nedostatky nemůžu jinak než doporučit a samozřejmě za pět. Viděno v originále se slovenskými titulky. (08.10.2013)

Nakonec se z toho vyklubal slaďák, ale takový, u kterého jsem se dobře zasmál. Kromě měnších vtípků jsem dvakrát brečel smíchy. Většinu táhne Til Schweiger a hlavně pak jeho dcerka (pro mě to je německá Chloë Moretz) – ta její mimika, spontánnost a pár celkem odvážných hlášek vzhledem k věku působí jak rozbuška. Druhý táta taky není (pokud jde o srandu, samozřejmě) k zahození. Takže rodinná porce zábavy ano, ale světoborný scénář ne. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh *** | hudba **** | humor *** | akce – | napětí – | pustil bych si znovu **** (05.02.2014)

Kohout na víně s pořadovým číslem jedna byl v pohodě, tak jsem si říkal, proč bych nedal dvojku. Dvojka byla vlastně taky v pohodě. Jenom jsem si říkal, proč tam ten Til sere všude muziku, kolikrát i do scén, kde nebyla potřeba. Bylo to místy dost hudební. Možná ten film ve výsledku přinesl víc hudební zážitek než herecký, protože snad prvních 20 minut v jednom kuse hrála nějaká dynamická muzika a byl dost velký problém se z ní nějakým způsobem vyhrabat. Je tedy pravda, že se to nakonec povedlo, ale stejně si o kohoutovi budu myslet svoje. Maso má děsný a ani víno ho nezachrání. (29.12.2013)