Muž bez tváře

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Silný psychologický příběh ve mě zanechal stopu už před několika lety, kdy jsem to viděla poprvé. Teď po letech jsem film vnímala stejně. Je to strašně smutný příběh, pro mě se špatným koncem. Přátelství mezi chlapcem a učitelem je pro mě nezapomenutelné. Vždycky si přeju, abych ten příběh mohla ovlivnit... (13.01.2014)

Velice příjemné překvapení ze strany Mela Gibsona. Příběh nepostrádá náboj a myšlenku. Jak se dostat z dobrovolného odloučení od světa a skoncovat s trýznivou minulostí? Nejlepším receptem se jeví spřátelení se s malým chlapce, který nemá otce a zhroutily se mu jeho idealistické představy o tom jaký byl. Přátelství se jim oběma stává vysvobozením z bezvýchodné situace. Nečekejte žádné přehnané gesta, patos nebo podobné mnohdy laciné manipulační prostředky. Dostanete decentní příběh a na konci pak budete od filmu odcházet s pocitem spokojenosti nad tím, jak to dopadlo. (17.12.2006)

Každý divák (včetně mě) velebí Quentina Tarantina, ale všimnul si někdy někdo, jaké pecky natočil Mel Gibson? A hlavně jak. Vždyť už jeho prvotina před velebeným Statečným srdcem, bylo velice povedeným dramatem. Hlavní role si střihli Mel se začínajícím a ještě talentovaným Nickem Stahlem. Ta lehkost s jakou Gibson umí točit je zkrátka fantastická. 75% (15.05.2020)

Příběh o sblížení chlapce Chucka (Nick Stahl) a jeho soukromého učitele McLeoda (Mel Gibson). Chucka všichni považovali za méně duševně schopného a až McLeod mu otevřel cestu k přemýšlení a schopnost učit se. A díky svému učiteli se mu podaří vystudovat jeho vysněnou vojenskou školu všem navdory. McLeod musel žít po znetvoření při autonehodě na pokraji společnosti, která ho ze svého středu vyobcovala pro jeho znetvoření, které jim nahánělo hrůzu a stupňovalo to jen další a další obvinění na jeho osobu. Drama o homofobní společnosti, která si ráda vybírá svého obětního beránka, zvláště když se tu jeden ohava sám nabízí. Navíc ten strach z neznáma a tajemna, která jeho tvář halí do ještě větší zrůdnosti. Přesto to místy vyznívá dosti pateticky, místy zase příliš povrchně. Další postavy: matka Catherine (Margaret Whitton), která uvěří všem vzneseným obviněním, a Chuckovi sestry Gloria (Fay Masterson), která mu každou chvíli dávala najevou krutou pravdu o jeho otci, a malá přechytračelá Meg (Gaby Hoffmann). (09.02.2011)