V/H/S/2

OOH Come on!!!!! To jako vážně bylo nutné mrdnout do parádně rozjeté ufoúnosoidní povídky dementní stroboskop aby se z toho stalo jen nepřehledné a uječené porno pro epileptiky? Bylo nutné šněrovat kameru na čokla, který se chová extrémně nepravděpodobně a se kterým se všichni nesmyslně tahají i když prožívají čistou hrůzu a základní instinkt jim velí zachránit si vlastní kůži za každou cenu?.. Bylo nutné parádně rozjetou a extrémně ambiciózní povídku"Safe Haven" vyhnat do nesmyslného a (ve všech směrech)přepáleného finiše ve kterém se rozpadá veškerý mysticko-mythologický náznak, a zdánlivě promyšlený příěh s přesahem tak degradovat na prvoplánovou přehlídku všehomožnéhoCOOL s okřídleným kozlem -jak z cimrmanovského divadla-na konci? FFFFFF...... První povídka o nezbedném očním implantátu je docela povedená a trpí vlastně jen pocitem diváka, že ono terminátorovské oko je tam dost na sílu aby se příběh vlezl do VHS konceptu, a aby ta vykrádačka OKA nebyla tak do OČÍ bijící.. Naproti tomu, z mého pohledu zdaleka nejlepší kousek "A ride in the park" se dočkala všeobecného posměchu i přes to, že je nejhravější, má smysl pro humor, je originální, nápad kamery na helmě je naprosto přirozený, koncept celého příběhu je zvládnutý a nepřepálený. Sánchez má jasnou ideu, baví ho to a nemá potřebu zbytečně na efekt onanovat... Kéž by byl takový celý film. (14.06.2013)

Navzdory téměř všem dosavadním zahraničním recenzím z filmových festivalů si nemyslím, že by V/H/S/2 znamenalo oproti V/H/S nějaký zásadní posun v kvalitě směrem nahoru. Celkově jsem měl asi přehnaná očekávání, doufal jsem v absolutorium. Výsledný dojem je u mne osobně přibližně stejně pozitivní jako v případě prvního dílu, nicméně ani tentokrát nepůsobí antologie zcela vyáženě a ti, kteří nebyli spokojeni s jedničkou, se pravděpodobně nebudou radovat ani tentokrát. A zatímco minule se končilo nejsilnější povídkou, tentokrát končíme v místě nejslabším. Jinak krátce k jednotlivým segmentům: Tape 49 je příběhem, který zbytek povídek rámuje. Vypráví o dvou detektivech, kteří pátrají po zmizelém studentovi. Rámovací příběh bývá u většiny antologií nutným zlem, nejinak je tomu zde. Nevýrazná věc, ale svůj účel plní. 60 % Phase I Clinical Trials v podstatě ani není found footage, ale pohled přímo očima hlavního hrdiny (respektive jedním robotickým okem), kterého straší duchové. Slušné tempo, pár hodně děsivých výjevů, ale bohužel poměrně nepřesvědčivé co se týče hereckých výkonů. 80 % A Ride in the Park je poměrně originální a zábavná zombíkárna braná z pohledu jednoho z nakažených. V celovečerní stopáži by to nefungovalo, na cca dvacetiminutový kraťas je to tak akorát. 80 % Safe Haven je jednoznačným vrcholem filmu. Tjahjanto s Evansem se utrhli ze řetězu a ve své povídce rozpoutali démonické sektářské peklo, při kterém mi chvílemi padala čelist k zemi. Škoda úplně posledního záběru, který působí spíš než cokoli jiného směšně, což není úplně ideální ukončení jinak bezchybného hororového kraťasu. 90 % Slumber Party Alien Abduction vypráví o partě adolescentů, které v jejich rodinném domě přepadne parta mimozemšťanů. Lákavý námět a slušně děsivé výjevy jsou zabity tím, že je daný segment naprosto totálně nepřehledný, hlavně z toho důvodu, že se celý odehrává ve tmě a po většinu času kameru nosí pes (!!!). 60% (07.06.2013)

"S-VHS" náleží mezi výlučné filmové antologie, které namísto nesourodého mixu nováčků a věhlasných tvůrců sázejí rovnou na jistotu. Strůjce projektu se při tom nespokojil pouze se základním stylovým požadavkem, kterým je stejně jako v předchozím "VHS" formát hororů natáčených z prvního pohledu a tematizujících záznamová média. Je evidentní, že dalším kritériem na jednotlivé tvůrce bylo, aby jejich příspěvky byly navíc zábavné a především nápaditě koncipované či přímo novátorské. Paradoxně právě s takovýmto nastavením se ještě více stupňuje vzájemná konkurence jednotlivých segmentů, neboť právě v míře nápaditosti se projeví přednosti jednotlivých tvůrců. Největším fiaskem je zastřešující vyprávění, jež má hendikep právě v tom, že by mělo ostatním ryze nesouvislým a zásadně odlišným snímkům dávat nějaký rámec. Jenže nápad, že další snímky jsou záznamy na VHSkách, které si v bytě vyšinutého studenta fascinovaného záznamy úmrtí pouštějí soukromí detektivové zkoumající jeho zmizení, nedává moc smysl. Je krajně absurdní představa, že segmenty točené na miniaturní digitální kamery a přenosné HD kamery by pak někdo nahrával na staré video formát. Kvůli rozdrobenosti vyprávění, které přerušují další segmenty, tady tvůrci ani nemohli dělat nic víc než jen dojit nepříjemnou atmosféru a sázet za sebe lekačky. První ucelený segment režírovaný vycházející režisérskou hvězdou Adamem Wingardem a Simonem Barrettem, spoluscenáristou posledních Wingardových celovečeráků, přináší absurdní variaci na thajské "Oko", která získává body navíc svěžím nadhledem a směšně doslovným uchopením konceptu "z prvního pohledu". Následuje hříčka od tvůrců Blair Witch, která konečně předává kameru z rukou hrdinů čelících různým monstrům na opačnou stranu barikády. Není to sice nic objevného, ale jako humorná gore show s jedním ozvláštňujícím nápadem je to perfektní jednohubka. Naprostým vrcholem antologie je třetí samostatný segment, na jehož tvorbě spojili síly Timo Tjahjanto, jedna polovina nadějného indonéského dua The Mo Brothers, a mistr "Zátah" Gareth Huw Evans. Jejich story začínající jako reportáž o fanatickém kultu vedeném zvrhlíkem se ukazuje jako geniální hra s diváckými očekáváními. Navíc je to v celé antologii jediný snímek, kde zpřítomněné kamery nejsou jen formální manýra či prostředek jak umocňovat lekačky, ale slouží přímo k vyprávění. Nemluvě o tom, že díky tomu, že tu místo jediné kamery je objektivů celá řada, si tvůrci rozvázali ruce a dává jim možnost lépe pracovat s tempem a napětím. Ewans tu jasně dokazuje, že i když mu dojdou nápady na akční a bojové filmy, rozhodně se tím jeho tvůrčí schopnosti nevyčerpají. Poslední část je prostě jen skvělé kamerové a mizanscénové cvičení, které sice prokazuje inscenační dovednosti Jasona Eisnera (Somrák s brokárnou), ale nenabízí nic konkrétnějšího než formálně vymazlený chaos. (09.02.2013)

Povídky z rozklepané kamery, část druhá. První povídka má slušnou atmosféru, druhá mě pobavila cyklisticko-zombie zápletkou, indonéská sekta je nejoriginálnější (byť svou béčkovitost neskrývá, ale staví ji na odiv) a pak už to jde jen s kopce. Poslední povídka už je hodně podprůměrná a rámcující historka také k ničemu čímkoliv zajímavému nedospěje. Omezení daná konceptem kameramanů na place jsou tak velká, že se s nimi málokdo popere s úspěchem, je třeba přijít s něčím novým a netočit další díly... (12.07.2013)

Netrvalo to ani rok a je tu pokračovanie found footage hororovej antológie, ktoré sa nesie v podobnom duchu ako jeho predchodca. Spojovníkom je tentoraz "Tape 49" - príbeh dvojice vyšetrovateľov, ktorí hľadajú strateného študenta a v jeho byte objavia zbierku pások, z ktorých štyri divák uvidí. Prvá story "Phase I Clinical Trials" je o chlapíkovi, ktorý dostane nový očný implantát, no vedľajším účinkom je, že vidí duchov. Má to pár slušných ľakačiek a bubákov, ale ináč ma to príliš nenadchlo. 2. príbeh "A Ride in the Park" je svojská variácia na zombies - z ich pohľadu, čo ponúkne pár zábavných momentov, ale nič viac. Tretí, najdlhší a najlepší príbeh "Safe Haven" je indonézsky splatter o reportéroch, ktorým sa brutálne zvrtne rozhovor s divným vodcom kultu, a záverečná "Slumber Party Alien Abduction" pojednáva o partičke deciek, ktorým zábavu prekazí mimozemská invázia. Celkový dojem mám trochu slabší než z minuloročného VHS. (07.06.2013)