Těžká léta československého filmu

Je to fakt zábavné. Hanák: "A vy jste to fakt viděl?" Janeček: "Ano, několikrát." a o tom to celé je. Nejradši mám historku Vihanové, jak se musela legitimovat, jestli neukradla pětikilo. Protože ona, režisérka Krátkého filmu, by přece něco takového neměla zapotřebí. "Víte, to bylo těch pár desítek lidí...", kteří toto neměli zapotřebí. Ono když se člověk s některými těmi lidmi potkával a potkává na té akademické půdě i v praxi, tak mu po těchto fiascích přijdou jako ještě menší páni, než kdy byli. A to na to mají teoretické předpoklady. Ne, takhle země pořád ještě nenašla společnou řeč. (31.03.2013)

Marně jsem doufal, že alespoň povídání Blažejovského, který o normalizaci skutečně něco ví, nebude rozbito nešťastně zvolenou formou. Také jeho odpovědi jsou ale drasticky sestříhané a prokládáné pramálo přínosnými, nesystematicky hromaděnými historkami z natáčení, z nichž o vzpomínané době nechtíc nejlépe vypovídá Puršovo trapné kličkování. Hlavně aby se dívaci nenudili a moc nad řečeným nepřemýšleli. Méně, tedy například jenom připraveným tazatelem vedený rozhovor ve studiu (jakkoli by, podobně jako v Historii.cs, ty méně trpělivé uspával), by rozhodně bylo více. Celé období je navíc v rámci jednotlivých tématických bloků nesmyslně pojímáno jako jeden celek. Ať před Tomanem, nebo po něm, ať v první, nebo v druhé polovině 80. let, pro tvůrce seriálu existuje jenom jedna normalizace. Celý projekt působí, jako kdyby vzniknul jen kvůli tomu, aby si v ČT mohli odškrnout, že se "záslužně" věnovali normalizačnímu filmu. Přitom v žádném případě nejde o téma, které by si zasloužilo být takto rychle a nenápaditě odbyto. Ze strany televize promarněná příležitost, pro diváka ztráta času. UPDATE: za díl věnovaný filmového dovozu/vývozu a publicistice, v němž poprvé relevantní informace převážily nad osobním vzpomínáním, v němž slovo patřilo převážně osobám povolaným a v němž po každém vyjádření nenásledovala filmová ukázka, opatrně zvyšuji hodnocení. (17.02.2013)

Nepříjemně přehrávající Hanák na sebe strhává pozornost na úkor hostů (byť možná ne záměrně) a podráží tak nohy zajímavému projektu. Ať bude přehrávat sebevíc, nemá šanci vyrovnat se svým hostům v kultivovanosti projevu o což se zřejmě snaží. Vážně nevím, proč nemůže vést rozhovory civilněji a upozadit se. A když už to nevidí sám moderátor s režisérem, od čeho je tam dramaturg? (20.01.2013)

Hm, tradičně šaškující Hanák dostal další trafiku a pánové (povětšinou, jen sem tam nějaká ta dáma, že...) na dobře prolepené penzi a všelijaká ta kumpačenka z pražských >kulturistů< si spolu pofňukávají nad starými časy. Škoda jen, že v těch >lehkých< letech poté tvořili už zcela svobodně povětšinou samé srajdy... Má to cenu? Nemá, je to jen snůška alibistických subjektivních plků, zbytečný pořad popisující dávno známé a stokrát omílané, bez kritického odstupu a zhodnocení, vlastně jak jinak než jen další dojná kráva za(vy)sloužilé gerontokracie na finance >televize čudlácké služby< . . . Pokračování příště? Díky Hanáku, stačilo. - - - - - (Poprvé a naposledy se zájmem a notným rozčarováním nahlédnuto 12.1.2013 na >těžkém prostoru< , hodnocení a komentář zde jako první - 12.1.2013) (12.01.2013)

Hanakův herecký projev je specifický, takže jedni ho budou milovat, jiní vždy zatracovat. Předně si uvědomte, že mnoho starších herců by tenhle pořad vlastně ani nemohlo uvádět, protože kdokoliv hrál ve filmu za normalizace, ten se "ušpinil". Hanák si nehraje na svatého,ačkoliv si myslím, že on sám se nemá vůbec za co stydět. Divadlo Sklep patřilo jednoznačně do antikomunistického proudu. Pražská 5 byla jedním z nejodvážnějších filmů, kde se socialismus kritizoval naprosto přímo, bez jakýchkoli jinotajů. Hanák sám v žádné agitce nehrál. Tenhle seriál je strašně důležitý, ukazuje nám studii charakterů. Ukazuje nám, jak se lidi lámali a jak si mnozí nedovedou přiznat své chyby ani po letech. Příjemně mě překvapil Lábus, který se nijak nevytáčel. Tradičně mě naštval Schmidt, který se ve všech dokumentech snaží doslova ztotožňovat s Juráčkem. Přitom Juráček nemohl dělat nic a Schmidt samozřejmě s okupací souhlasil a mohl točit dál. Ale jestli mě někdo vyloženě nasral, pak je to Kraus. Ten si vážně nevidí do huby. Jak víme, dnes vystupuje jako zuřivý antikomunista a já sám jsem o jeho herecké minulosti neměl potuchy. Tak odporný alibismus, nejprve tam kritizuje režiséry posluhující režimu, a pak v šoku zjišťuju, že sám hrával v kdejaké agitce nejhrubšího zrna. A jeho výmluva? Já jsem jenom herec, já hraju co mi dají. A co režisér, pane Krausi, ten přece taky jen režíroval, co mu dali z vedení? Brrrr, je mi z toho člověka úplně špatně. No jo, nejlepší antikomunisti jsou ti, kteří se probudili až v listopadu 89. P.s: Jsem moc rád, že v dokumentu zmíní i tu komunistickou verzi Rodáků(režie Kachlík), na kterou všichni při nekrolozích R.Brzobohatého tak nějak "zapomněli". Nemám rád, když se účelově zapomíná. (06.02.2013)