Těžká léta československého filmu

Jde o cenný vhled do zákulisí normalizační kinematografie se spoustou ukázek z nepříliš známých filmů. Bohužel se tu někdy projevuje jednostranný antikomunistický pohled (opomíjení cenzury na Západě apod.) a erudice jednotlivých hostů ve studiu je dost proměnlivá. Problematické je i přejímání Menzelovy teze o vzpouře neschopných, neboť Kachlík, Balík, Sequens a spol. byli velmi dobří režiséři, kteří akorát vycítili příležitost a začali ovládat normalizovanou kinematografii, s čímž souvisela tendenčnost jejich děl. Navíc poté, co jsme s touto Menzelovou myšlenku seznámeni, jako ukázka Menzelova umu je použit úryvek z Konce starých časů, což je podle mne zrovna projev Menzelovy neschopnosti tuto knihu adekvátně adaptovat, takže celý konstrukt je nechtěně komický. Hanák občas trochu tlačí na pilu ve snaze o humor, nicméně se mu celkem daří budovat vlídnou atmosféru ve studiu. (24.04.2019)

Hm, tradičně šaškující Hanák dostal další trafiku a pánové (povětšinou, jen sem tam nějaká ta dáma, že...) na dobře prolepené penzi a všelijaká ta kumpačenka z pražských >kulturistů< si spolu pofňukávají nad starými časy. Škoda jen, že v těch >lehkých< letech poté tvořili už zcela svobodně povětšinou samé srajdy... Má to cenu? Nemá, je to jen snůška alibistických subjektivních plků, zbytečný pořad popisující dávno známé a stokrát omílané, bez kritického odstupu a zhodnocení, vlastně jak jinak než jen další dojná kráva za(vy)sloužilé gerontokracie na finance >televize čudlácké služby< . . . Pokračování příště? Díky Hanáku, stačilo. - - - - - (Poprvé a naposledy se zájmem a notným rozčarováním nahlédnuto 12.1.2013 na >těžkém prostoru< , hodnocení a komentář zde jako první - 12.1.2013) (12.01.2013)

Nepříjemně přehrávající Hanák na sebe strhává pozornost na úkor hostů (byť možná ne záměrně) a podráží tak nohy zajímavému projektu. Ať bude přehrávat sebevíc, nemá šanci vyrovnat se svým hostům v kultivovanosti projevu o což se zřejmě snaží. Vážně nevím, proč nemůže vést rozhovory civilněji a upozadit se. A když už to nevidí sám moderátor s režisérem, od čeho je tam dramaturg? (20.01.2013)

Ideologická obrana současného marasmu českého filmu, která zcela účelově vybírá z normalizační éry jen to špatné (filmy, tvůrce, osobnosti). Doba byla zkrátka špatná, tak musel být takový i film. Dobré a kvalitní filmy jsou vyslověně ubíjeny předváděním nepovedených filmů s jediným cílem diskreditovat dobu normalizace. Filmy Oldřicha Lipského, Karla Kachyni, Jiřího Svobody, Martina Hollého, Jaroslava Soukupa jsou opomíjeny. Neusiluje se o vyvážený pohled na zobrazované téma. Málo nepředpojatých a informovaných hostů, mezi nimiž byli výjimkou pánové Lukeš a Bartošek. Pokud pan Bregant hovoří o nízké řemeslné úrovni normalizačních filmů, tak co máme tedy k dispozici dnes? Většinou malý hezký český film, řemeslně a herecky toporný bez invence. (12.03.2013)

Marně jsem doufal, že alespoň povídání Blažejovského, který o normalizaci skutečně něco ví, nebude rozbito nešťastně zvolenou formou. Také jeho odpovědi jsou ale drasticky sestříhané a prokládáné pramálo přínosnými, nesystematicky hromaděnými historkami z natáčení, z nichž o vzpomínané době nechtíc nejlépe vypovídá Puršovo trapné kličkování. Hlavně aby se dívaci nenudili a moc nad řečeným nepřemýšleli. Méně, tedy například jenom připraveným tazatelem vedený rozhovor ve studiu (jakkoli by, podobně jako v Historii.cs, ty méně trpělivé uspával), by rozhodně bylo více. Celé období je navíc v rámci jednotlivých tématických bloků nesmyslně pojímáno jako jeden celek. Ať před Tomanem, nebo po něm, ať v první, nebo v druhé polovině 80. let, pro tvůrce seriálu existuje jenom jedna normalizace. Celý projekt působí, jako kdyby vzniknul jen kvůli tomu, aby si v ČT mohli odškrnout, že se "záslužně" věnovali normalizačnímu filmu. Přitom v žádném případě nejde o téma, které by si zasloužilo být takto rychle a nenápaditě odbyto. Ze strany televize promarněná příležitost, pro diváka ztráta času. UPDATE: za díl věnovaný filmového dovozu/vývozu a publicistice, v němž poprvé relevantní informace převážily nad osobním vzpomínáním, v němž slovo patřilo převážně osobám povolaným a v němž po každém vyjádření nenásledovala filmová ukázka, opatrně zvyšuji hodnocení. (17.02.2013)