Kdysi byli bojovníky

Jediným dojmom z toho filmu je poznanie, aké sú si tie "neprispôsobivé menšiny" podobné. Je úplne jedno, či sú to Maorovia, Aborigéni, Indiáni alebo tí premenovaní na Rómov. Všetci mali prijateľnú minulosť, v ktorej fungovali pravidlá, hierarchie a tabu. Dnes sú na okraji majoritnej spoločnosti, ktorá si s nimi nevie rady, pretože demokratické pravidlá na nich neplatia a iné sú pre zjemnenú väčšinu neprijateľné. Nakrúcajú sa o nich filmy, pretože je v tom exotika, násilie, drogy, skrátka to, čo väčšina chce vidieť, kvôli tej príchuti zakázaného. Ja necítim najmenšiu potrebu oboznamovať sa so životom "neprispôsobivých", ktorí sa úspešne prispôsobili využijúc slabiny života väčšiny. (18.11.2021)

Krutá realita. Bez příkras, filmových obchvatů, amerického patosu a dělání hrdinů z lidí, kteří jimi prostě nejsou. Po duševní rovině neuvěřitelně silný a objemný snímek, který uvrhne do deprese nikoli falešným nátlakem a zobrazováním fyzického utrpení, nýbrž prostě tím, že všechno, co se v něm stane, každou slzu, ránu, výkřik i zvrat, mu jednoduše uvěříme. Primitivní příběh a nápadná roztahanost některých scén mi sice brání dostatečně ocenit OWW z hlediska filmového umění, avšak o něj tady zase tolik nešlo. Tohle je především o dech beroucích hereckých výkonech, o lidském svědomí a o chudinské čtvrti Nového Zélandu, kde by asi každý vyrůstat nechtěl. Klobouk dolů. 85% (30.09.2013)

Bohoužel asi velmi realitu zobrazující "rodinné" drama, které je místy tak surové a násilné, až z toho má člověk husí kůži. Začátek filmu, ve kterém sledujeme krásnou horskou krajinu s jezerem, aby kamera sklouzla stranou a my zjistili, že se jedná o velký bilboard u rušné, pletivem obehnané dálnice, kolem které tlačí Maorové nákupní košíky ke svým obydlím. Hudba a zvuky života na periferii. Dno, ze kterého se ani nedá odrazit. Bezútěšnost, až to bolí. (14.08.2011)

Jeden z nejemocionálnějších filmů co jsem kdy viděl. Všechno to násilí vypadá fakt opravdově a dělalo se mi z něj docela špatně. Maorští herci hrají skvěle a stačí se na ně jen podívat a už z nich jde strach, tihle lidi si nehrajou na drsňáky, ti jsou opravdu drsní. O to víc pak člověk musí obdivovat manželku a děti, co všechno museli vydržet. Temuera Morrison asi jediný známý herec z filmu, zvládl to svoje primitivní hovado dokonale. Opravdu silný film a Lee Tamahori už může natočit cokoli, ode mě má respekt zajištěn. (12.02.2007)

Fucking animals! "SPOILERY" V reálném životě nenávidím tři věci agresi, alkohol a hloupé lidi a dnešního večera jsem si dopřál film kombinující chlast, primitivismus a hrubé násilí. A teď co jako divák s tím mám provést? :) Film je natočený bezpochyby výborně, především kamera mě uchvátila. Audiovizuálně film funguje na výbornou. Horší je to po emocionální stránce, oblíbit jsem si dokázal opravdu jen malou Grace, jediná postava, ač téměř nemladší, která neměla v hlavě pouze nasráno. Obsah filmu je pro mě naprosto znechucující, nevadilo mi explicitní vyobrazení násilných scén, to vůbec. Vadilo mi vyobrazení postav, tupá matka, která se nechává bít jako žito, pošlavávat vlastní důstojnost a kašlat na vlastní děti se stane hrdou matkou, až po smrti vlastní dcery? Ještěže ne každá matka dojde osvícení po osmnácti letech teroru a musí ji v tom pomoct až (nepřímo otcem) asistovaná sebevražda vlastní dcery. Chtějme více podobných matek! Finální scéna byla až útrpně směšná... (asi jsem se měl dojmout neboco) ... Jednoduchá matka byla pro mě ve výsledku více zápornou postavou, než chtěný "BadAss" strýček Bully. No a tatík, primitivní vypatlané, ožralé a agresivní hovádko. Kde nic není... Velmi samoúčelný film. (15.07.2014)