Fízlové, hajzlové

Napadá mě jen - hnusáci lepáci...Dupieux/Mr. Oizo definitivně potvrdil, že nebude na plátně ani tak enfant terrible jako magor...Rubber byl hypnotickým výstřelkem se specifickou obrazovou poetikou, Wrong už pouhou nefungující podivností a Wrong Cops zachránila od zatracení až hřbitovní post scéna, protože na tuhle pecku by měli tančit jen muži bez žen :) (07.07.2014)

Jeden dýluje hulení v krysách a ve volném čase udílí hudební lekce teenagerům. Druhý má trochu úchylku na prsa. Třetí našel na dvoře zakopaný balík peněz, aby mu ho vyfoukla blonďatá kolegyně a rozfofrovala za botox a butiky. Další je jednooký černoch s nádorem na hlavě, co skládá hudbu, ale musí mu s tím trošku helfnout soused toho prvního, co pořád ne a ne umřít, i když už by teda sakra měl. Zapomeňte na Policejní akademii, tohle je alespoň fakt sranda! (29.09.2014)

Vyndanost Wrong Cops nejvýstižněji charakterizuje jedna z postav - jednooký černošský policista, který nad páskou přes oko má vybouleninu velikosti oční bulvy a obtěžuje celé své okolí parádní elektronickou šlehou, co dva měsíce skládal, nehledě na to, že mu všichni vysvětlujou, jakej je to shit. Pokud tenhle popis nezaujal, tak proboha tyvole tohle ani nezkoušejte. (05.06.2016)

Wrong cops na prvý pohľad vyzerá, ako presne ten typ filmu, ktorý si nepustím ani omylom, ale Quentin Dupieux je zaujímavý človek a tak len kvôli nemu som tomuto filmu predsa len skúsil dať šancu a urobil som dobre. O nejakej plnohodnotnej zápletke sa tu úplne hovoriť nedá, cítiť z toho nízky rozpočet a ten humor je skutočne skôr taký jednoduchší a vulgárnejší, ale práve to netradičné režisérovo prevedenie z toho robí pomerne originálnu a nadštandardnú zábavu. Prakticky všetky postavy, možno až na jednu, dve výnimky sú úplne nesympatické a pôsobia až tak slizko úchylne, takže fandiť sa im dá len s určitou dávkou sebazaprenia, ale aj tak mi táto partička svojou rozmanitosťou sadla, vzťahy medzi nimi fungujú a bavil som sa na nich, pričom poteší aj pár známych tvárí, či už Ray Wise alebo Eric Robets, ktorí ale majú len minimum priestoru, no hlavne Marilyn Manson, ktorého som tu takmer ani nespoznal. A rozhodne veľkým plusom je samotná hudba a spôsob, akou slúži filmu, keďže tu sa nejedná len o jednotlivé skladby z priebehu filmu, ktoré sú ale inak tiež slušné a filmu to dodáva netradičný štýl, ale aj plnia úlohu v deji, postavy ich sami hodnotia, alebo dokonca aj rovno tvoria. Humor sám o sebe by nebol práve najvtipnejší, ale práve pri tomto prevedení mi aj tento jednoduchší štýl sadol a miestami som sa bavil výborne. A po stránke réžie a technickej stránky som mimoriadne spokojný, síce rozpočet určite nebol najväčší a aj tie lokácie a vizuál sú skôr také lacnejšie, ale vynahradzuje to všetko ostatné, či už netradičné uhly kamery, celková bizardnosť a neopakovateľná atmosféra. Takže Quentin Dupieux ma ani v najmenšom nesklamal, aj z takejto témy urobil nezabudnuteľnú záležitosť a som zvedavý na jeho ďalšiu tvorbu. 75% (21.02.2016)

Příjemně plynoucí proud moči, vytékající neznámo odkud a po polaskání se s vašimi lícemi směřující pánBuch suď kam. Hlavu nebo patu nehledejte, prostě hříčka ze sorty těch podivnějších. Mimojiné, to jsem jediný, kdo si všiml životního výkonu Seana Penna? Jak se tak krásně rozpelášil jako plachá srna? Hledejte, stojí to za to. (20.08.2014)