Bažanti jdou do boje

Francouzská komedie Bažanti jdou do boje mne pobavila už jako malého kluka, stejně jako další filmy, v nichž hrála komediální skupina Les Charlots alias Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filippelli a Jean-Guy Fechner. V tomto snímku bláznivá čtveřice sloužila v armádě a jejich vojenská služba se neustále prodlužovala kvůli pobytu ve vězení, do něhož byli uvrženi svým holohlavým nadřízeným seržantem, jehož si zahrál vynikající Jacques Seiler. Ač by se mohlo zdát, že ve vězení bude nuda, nebylo tomu tak. Nejdříve se objevila mladá vojenská vědkyně, která na nich zkoušela psychické testy, poté je seržant na příkaz svého nadřízeného plukovníka vytáhl do svého domu, aby jenom přečerpali topný olej do nádrže, následně se zúčastnili zdravotnické výuky veřejnosti a to ještě nebylo všechno. Tradiční ztřeštěnosti čtveřice komediantů rozhýbaly naše bránice doma u TV, když jsem si tento film pustil po 35 letech, abych jej adekvátně ohodnotil a napsal k němu zasvěcený komentář. V každém jejich snímku se také projevovala náklonnost mladých mužů k ženám a výjimkou nebyli ani bažanti. Jednoho krásného dne se jim náhodou povedlo utéci z vězení a k jejich smůle se ukryli na statku, který stál uprostřed vojenského prostoru. Na statku vládla pevnou rukou maminka čtyř dcer, do kterých se zběhlí vojáčci ihned zakoukali, čemuž jsem se ani vlastně nedivil. Byl jsem tedy zvědav, jestli je armáda během cvičení v tomto prostou chytí, nebo zde se jim podaří uniknout či dokonce svést ony dívky nebo se s nimi oženit. Tyto otázky byly zodpovězeny po 85 minutách a nebyl by to režisér Claude Zidi, kdyby nám nenachystal nějaké bláznivé závěrečné vyvrcholení. Bohužel tento film nedosahoval takové úrovně zábavy jako Velký bazar, který byl podle mne tím nejlepším,co Les Charlots vůbec natočili. Přesto ode mne snímek Bažanti jdou do boje získal tři bažantí hvězdy ***. (14.03.2019)

Tohle je podle mě jejich nejlepší film. Hromada vtipných gagů, mělo to děj, někam se to posouvalo. Nezažil jsem člověka, který by se tomu nesmál. A je to taky jediný film, který vklidu dokoukám znovu a znovu a znovu. Vtipnost těchto gagů byla prostě na nejvyšší úrovni ze všech jejich filmů. Zkrátka si to dobře sedlo, tak vysokého hodnocení nelituji ani po letech. (26.07.2020)

V druhém „vojenském“ díle Bažantů, přesně řečeno v jeho první polovině, se povedlo jedinečným způsobem vybalancovat infantilní blbnutí, ležérní zacházení s realitou, logikou a fyzikou (vrcholem je skoro surrealistická honička na pouťových vozítkách), únosnou míru šikanózně-zlomyslného humoru a jakýs takýs příběh. Ke konci na statku už to sice lehce ztrácí dech, ale děcka se u toho včera zdravě řezaly od začátku do konce, k tomu silné vzpomínky na dobu, kdy se u toho v kinech řezala naše generace… Já bych se těch čtyř protentokrát nebál. (23.10.2011)

Claude Zidi si na Bažantech postavil kariéru, protože těmito filmy začal. Já míním, že má za sebou úspěšnější komedie, ale chápu, že své fanoušky mají. Mě bohatě stačí jeden nemotora v podobě Pierra Richarda. Čtyři mladí kluci jsou místy zábavní, ale místy taky ne a jejich vtipy jsou leckdy hodně předvídatelné. Tento film má navíc působit jako parodie na armádu aneb co všechno zábavného se v armádě také může přihodit. Jenže...pro Jeana-Paula Farrého jde o jediný jeho scénář, u Jeana Bouchauda zase první. Na první pohled navíc chlapci působí, že jsou každý jiný, ale při detailním zaměření je jasné, že jsou si hodně podobní a snad jen jeden opravdu vyčnívá. Filmy Les Charlots mě nikdy moc nebavili... (29.12.2022)

Docela sranda. Množství vtípků už dneska klidně nemusí budit tolik pousmání jako kdysi, ale Zidi komedie točit uměl. Když se mu francouzští hudebníci Les Charlots svěřili do jeho režisérských rukou, vždy z toho vzešla poměrně vtipná komedie, mnohem vyšších kvalit než s jinými režiséry. Doba, kdy se mně parta Les Charlots líbila, je ale zřejmě nenávratně pryč. Děj mně přišel dětsky naivní až lehce přitroublý. Už to tolik neobstojí jako v čase své největší slávy, kdy tady v podstatě v kinech nic jiného nebylo. Kdo však není obeznámený s partou sympatických zmatkářů, by si měl doplnit filmové znalosti zhlédnutím téhle komedie a porovnat to s dnešní tvorbou, jak se za tu dobu výrazně posunula, možná i k horšímu. Celou část odehrávající se na statku vystřihnout, protože jen děj zpomalovala a přišel rapidní úbytek gagů. 60% (03.01.2012)