Jak vytrhnout velrybě stoličku

Hlášky: Vašek: - "Na mě se můžeš spolehnout!" & Luboš: - "Každej člověk si myslí, že horolezec je šílenec." Vašek: - "To já jsem." Luboš: - "No to vidím. Sypeš si do čaje sůl." & Luboš: - "Jak jsi na to přišel, že jsem horolezec?" Vašek: - "Jsem detektiv Colombo." & Luboš: - "Když ty jsi mi vystrojila pohřeb, já ti vystrojím svatbu." & Vašek: - "Máma říkala, že máme počkat venku." Luboš: - "Tak jdeme dovnitř." & Vašek: - "Když jsem byl malej, tak jsem ti věřil, že sis mě koupila v hračkářství, ale teď už jsem velkej a moc dobře vím, jak se narodí dítě." Anna: - "Opravdu?" Vašek: - "Po svatbě." (12.06.2016)

Krásný film natočený Marií Poledňákovou. Tomáš Holý byl podle mě velký talent a je škoda, že zemřel, tak mladý. Ovšem za svou krátkou kariéru natočil tolik filmů, o čemž se leckterým herců může jen zdát. Krásná zimní zasněžená krajina navodí nádhernou atmosféru. Úplně jsem záviděla Vaškovi dovádění ve sněhu zvláště, když sem se podívala z okna a u nás žádný sníh. Hned jsem tam chtěla být taky. Nádherná scéna je kdy F. Němec zaboří hlavu do sněhu. Vašek se ptá: Co to děláš? tatínek: Zjišťuju jaký bude zítra sníh. Buch a malý Vašek má hlavu ve sněhu celou :D (26.12.2009)

Halo, pane, jste ženatej? Hledá se otec. Naposledy spatřen: pod lavinou na Annapurně. Vašek byl první kluk z masa a celuloidu, kterého jsem si zamilovala. Jak vytrhnout velrybě stoličku byl první film, který jsem viděla víc než pětkrát. A dodnes se dušička toužebně chvěje, když tuhle mistrovskou komedii fenomenální trojky Holý-Preissová-Němec s mnoha screwballovými momenty, verbálními přestřelkami a klukovskými lumpárnami vidím v televizním programu. Stará láska nerezaví a tahle osmitisícovka mezi rodinnou zábavou/romantikou/analýzou problému neúplné rodiny doby reálného socialismu:) let sedmdesátých bude stát za zdolání. Stolička času ji vůbec nenahlodala. A o tom, že Vašek je největší filmový borec v kategorii do 12 let, tak o tom žádná. Harrymu by zlomil hůlku, Kevinovi ruku a Rákosníčka by naučil na vodních lyžích. :-) (24.04.2007)

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)

Jednoduchá, príjemná klasika, ktorá svojim pointou v scenári pripomína amatérsky film, no svojim otvoreným a príjemným obsahom a najmä hercami si získala celý národ. Celé to malo hlavne rýchly spád a nenudilo. Čoho som však čakal viac, bolo humoru. Pár chlapčenských somariniek a niečo navyše mi jednoducho nestačilo. 70%. (03.02.2007)