Noční jízda

"Urobím to z lásky k budove a betónu..." Uff, tak toto je normálne stavbárska balada. Dokázal by vás zaujať film o chlapíkovi, ktorý opúšťa veľké stavenisko, nasadá do auta a celý čas telefonuje? Neuvidíte žiadnu inú postavu, je tu len a len Tom Hardy, jeho hlas a hlasy iných postáv. Popravde, vedel som, že to bude film pre mňa, ale že ma tak chytí pod krk, to som nečakal. S napätím očakávate kto ďalší dvihne telefón a ako sa situácia bude ďalej vyvíjať. T. Hardy si za pár minút dokonale zkurvil celý svoj život, ale urobil aspoň jednu správnu vec a je na ňu hrdý. Asi chápem, prečo film nenasadili do kín, ale prečo doteraz nevyšiel na dvd, to je záhada...Krátke, účinné, presvedčivé a ak máte radi T. Hardyho, tak si film určite užijete. Z minima sa vytrieskalo maximum a film tak aj hodnotím. 100%. (22.11.2015)

Říkali jste si někdy, jak by asi vypadal Drive, kdyby Ryan Gosling celou dobu jen řídil auto nočními ulicemi a vedl polofilozofické průpovídky? Tak sněte dál, protože úplně takový Locke není. Hlavní hrdina filmu sice stejně jako John Locke staví racionálitu a chladný rozum nadevše, ovšem na hloubavé přemýšlení nemá vůbec čas. Jeho život se nachází na rozcestí, film je nabit závažnými životními rozhodnutími, vyjednáváním, uklidňováním, rozrušením i špetkou lítosti. Ivan Locke prožívá v jedné cestě autem více než za posledních 10, tedy pardon 9 let. Atmosféra je vynikající, emoce vystupují na povrch a Ivan s nimi zápasí pomocí svého racionálního mozku. Tento film o jednom herci a několika dalších hlasech funguje naprosto perfektně a jediné, co v něm není úplně doladěné, je trošku nijaký závěr. 8/10 (01.08.2014)

Devadesátiminutový film mapující devadesát minut strávených na cestě z bodu A do bodu B. Kamera nikdy neopustí auto, nikdy neukáže divákovi nikoho jiného než hlavního hrdinu. Netradiční one man show, která ze svého minimalismu vytěžila maximum a která stojí na úžasném hereckém výkonu Toma Hardyho. [Glasgow Film Festival] (02.03.2014)

A byl ten beton teda nakonec okay, nebo ne? Jediné, co mě celý film zajímalo zůstává nedořešeno a auto artového nudnéhoho pseudodramatu dojíždí do cíle. Film o porodu, fotbale a betonu - vsadím se, že kdo v dalších letech přijde s debilnější kombinací, dostane oscara. Navíc jsou všechny postavy na facku. Těším se na dvojku a cestu zpět plnou telefonátů hysterické milenky, co chce s Lockem strávit zbytek života, nasrané blbé manželky, co ho s ním strávit nechce a šéfa betonárky, co nejspíš ani není gay. A kdo ví, třeba to nebude taková nuda a bude se hrát baseball. (01.06.2015)

Dlouho jsem se vzhledem k obsahu rozhodoval, jestli si Locknu nebo Nelocknu. Nakonec jsem si teda Locknul a chutnalo to přesně tak, jak to vypadalo. Jako ranní moč pacienta se zánětem ledvin. Čuměl jsem na to jako gynekolog do chámovodu a nevěřícně si říkal, čeho se ještě asi tak jednou můžeme dočkat. Po tomto už mě napadá snad jen dvouhodinový film složený z faxových objednávek zápustkových výkovků pro vysokotlaké hydrokrakovací technologie, jejich potvrzování a polemice o tažnosti použitých materiálů, proložených emailovou roztržkou nevěrného provozního mistra s jeho starou, které jednak došly lahváče a druhak mu dává sežrat, že loni na oslavě MDŽ ohnul s trojkou v žíle na hajzlech stokilovou fousatou obsluhu bucharu, jež se zrovna těší na svůj první potrat. Viděl už jsem pár takových těch obyčejných lidských příběhů, které byly i záživné zejména proto, že nepřipomínaly něco, jako kdyby Alfréd Strejček procítěně předčítal v kulturním okénku na ČR3 manuál na obsluhu domíchavače. Ač je Tomáš Tvrdýy sympaťák a mám jej v oblibě, tohle neutelefonoval dokonce ani on, nehledě na scenáristicky sofistikovaný fuckt, že vylívat základy pro mrakodrap spárovacím potěrem C6, když se i pro obyčejnou latrínu doporučuje minimálně C20, to si říká o jedno velké WTF a po postavení budovy i o zcela zřejmé WTC. Tohle doma rozhodně nezkoušejte, jinak se proberete ve špitále celí od hoven a s plnou prdelí třísek! (20.03.2015)