Broken Circle Breakdown
The Broken Circle Breakdown
Prerušený kruh
The Broken Circle Breakdown
Režie:
Felix van GroeningenKamera:
Ruben ImpensHudba:
Björn ErikssonHrají:
Johan Heldenbergh, Veerle Baetens, Nell Cattrysse, Geert Van Rampelberg, Nils De Caster, Bert Huysentruyt, Robbie Cleiren, Jan Bijvoet, Sofie Sente (více)Obsahy(1)
Snímek THE BROKEN CIRCLE BREAKDOWN vypráví milostný příběh Elise a Didiera. Ona vlastní tetovací salon, on hraje v kapele na bendžo. I přes velké vzájemné rozdíly je to láska na první pohled. On mluví, ona poslouchá. On je oddaný ateista a naivní romantik zároveň. Ona má na krku vytetovaný kříž, přestože stojí oběma nohama pevně na zemi. Po narození dcerky Maybelle je jejich štěstí naplněno. Maybelle bohužel v šesti letech vážně onemocní. Didier a Elise na to reagují velmi odlišně. Maybelle jim však nedává na vybranou. Didier a Elise za ní budou muset bojovat společně. (Cinemax)
(více)Recenze (120)
U třetího zhlédnutého filmu tohoto tvůrce jsem pochopil, že van Groeningen je kýčař, který se střídáním časových rovin snaží především zakrýt jednoduchost svých vyprávěnek. Zde navíc tyto skoky tam a zase zpět slouží k vyvolání žádaných emocí. K tomu si připočtěte ještě záběry na holčičku po chemoterapii, monolog o vyhasínajících hvězdičkách, ptáčky umírající po nárazu do skla, protináboženský protest, který si pomýlený muzikant spletl se zamýšlenou kritikou církevních dogmat, a všudypřítomné (otravné) country, resp. jeho odnož bluegrass. ()
Čekala jsem větší ždímačku. Takhle to působilo víc jako nechronologicky odvyprávěná lovestory s dobrou hudbou, zajímavými postavami a dětskou herečkou, z níž vám není trapně (to se mi moc často nestává). ()
Dojemný snímek, svou zemitostí i krásnou hudbou, mísící touhu po svobodné Americe, kde může každý začít od nuly, s evropskou melancholií. Opravdu krása, v mnoha ohledech. ()
Mnohými prirovnávané k Blue Valentine, ktorý ma vôbec ale vôbec neoslovil, a tak som sa bál aké to bude v tomto prípade. Avšak Broken Circle Breakdown už bol veru iný príbeh, a naozaj veľmi silný a pri mnohých okamihoch som sa neubránil slzám. Scenár je taký viacmenej vyvážený, ale vďaka tomu spracovaniu s poprehadzovanou časovou následnosťou sa z toho stalo oveľa hodnotnejšie dielo ako keby išiel dej chronologicky. Zároveň sa v tom dalo aj celkom dobre orientovať a tá precítenosť deju sprevádzaná akustickým country bluegrassovými melódiami. Páčilo sa mi to, a pritom country ma nikdy neuchvátilo. No a veľkú rolu na dojme z tohto filmu určite hrali aj tie nekonečné úvahy na váhach viery v protiklade s ateizmom. ()
Emocionální masakr. Ale hrozně krásnej. Byly tam momenty, kdy jsem propukala v regulérní pláč, a jiné, kdy jsem si říkala, tyvole, to už pravdivějc ani nejde říct. Nevím, jakým zázrakem se tohle téma podařilo natočit tak civilně a nepateticky. Neokoukaní, strašně sympatičtí herci a fantastickej soundtrack. ()
Takové citové vydírání mě nezaujalo. Ale akademici z Hollywoodu to oslavují a proto ho také nominovali na oscara. Film spoléhá jen na to, že uroníte slzu nad příběhem hlavního hrdiny, který v průběhu filmu přijde o svou rodinu. K tomu vám ukazují neustále další a další nezajímavé flashbacky, některé i s hudební vložkou, která jako celý film nestojí za nic... Během celého filmu jsem vyhlížel, kdy přijde vytoužený konec, ten ale ne a ne přijít. Nakonec jsem se ho teda dočkal, sice s traumatem z nekonečně nudné blbosti, ale přece.. Pro mě je to nejslabší film letošních oscarů, 25 % ()
Leckomu by mohl Broken Circle Breakdown připadat jako citové vydírání, ale mě svým konceptem v druhé polovině filmu ruší zažitá pravidla ''citových vydíraček''. V polovině se film zlomí a po jedné důležité události nabere jiný směr. Existencionální krizi jednoho páru. Opravdu velmi netradičního páru. Hlavní hrdina zpěvák bluegrassové kapely a obdivovatel Spojených států, hlavní hrdinka od hlavy až k patě potetovaná, samozřejmě pracující jako tatérka a zpívající v té samé kapele. Osudový vztah, který projde řadou karambolů a dospěje až do hořkého konce. Zajímavé evropské drama vhodně doplněné příjemnou hudbou (a to nejsem v žádném případě milovníkem tohoto žánru). ()
Tvurci vedle scenare chteli jeste ohromit divaky pomichanim deje. Do toho rada pisnicek (nic proti country, pekne pisnicky ve filmu hraly), vyborni herci a film muze po festivalech sbirat ceny. Snaha o vzbuzeni emoci me ale otravovala. Mam za to, ze mene je mnohdy vice, zvlast pak ve filmu. ()
...bluegrass a Belgie? ...skvělá kombinace... se vší iluzí, nevkusem a bláznostvím... napadá mě otázka... mají emoce právo na existenci? ...každý si musí odpovědět sám... ale tenhle film má odvahu... ne kvůli (banálnímu?) prohlédnutelnému příběhu... ...ale pro svou krutost i smích, který zažívá každý sám... ...americký scénář bez kýčovitosti amerických klišé... ...nahradila je evropská, ale brilantně, s trochou ironie a výsměchu a narve to do nás naplno, protože ve skutečnosti víme, že ironií kýče je strach, že neprožijeme štěstí... a že neprožijeme happy end? ...škoda, protože ruku na srdce, každý z nás si to přeje, jen máme strach si to přiznat... takže díky mickey mousům za vynález hepáče... a vám milí Evropané díky za facku... ()
Nakonec mne na tom nejvíc bavila ta muzika, nikdy bych neřekl, že se country hodí k umírání. Za příběh tři a jednu za bluegrass. 70% ()
"The life isn´t like that, life isn´t generous. You mustn´t love someone, you mustn´t become attached to someone, life begrudges you that. It takes everything away from you and laughs in your face. It betrays you." Krásny film, aj napriek tomu, že dosť depresívny. ()
Adeptů na odpad roku nikdy není dost, proto jsem rád, že i Holanďané vysílají své štiky na festivaly, kde nezřídka kdy zazáří. Gandalf deflorující zaměstnankyni tetovacího studia se svou existencí zasloužil čestné místo po boku Babkovřesk, Bez doteku či hróóózného Fantoma, welcome to the loser's club! odpad! ()
Užasne prevedený strih, láskavý, ale smutný príbeh zladený s hudbou, ktorá žije. ()
Za film tři hvězdičky a jednu navíc za bluegrass (i když trošku dřevorubecký) ve filmu. Jedná se o opravdu depresívní drama s místy hysterickými scénami, které jsou někdy naprosto výborně zahrané, aby na jiných místech vyzněly trošku trapně. Přesto dávám palec nahoru za odvážný filmařský počin. Přiznám se, že belgický film (stejně jako belgický bluegrass) je pro mě takřka neznámý. Jako aktivní bluegrassový muzikant si vzpomínám jen na belgickou bluegrassovou kapelu Rawhide, s kterou jsme se párkrát po Evropě potkali, ale ta tady evidentně nefiguruje. ()
#scalanaslepo. No, asi takhle. Vzhledem k faktu, že mi tento snímek naservírovala dramaturgie kina Scala pár dnů před Vánoci, je můj dojem z něj takový všelijaký. Když pominu mou decentní nasranost, že mi Belgičani zkazili sváteční náladu, jednalo se ve výsledku o ne úplně špatný film. Svou hlavní úlohu, tedy rozjet emoce do nepříčetnosti a dostat diváka do předvánočních depresí, splnil (následující hodinu jsem byl vyplesklý, jako už dlouho ne). Nicméně proč tedy průměr? Protože hudba. Byla dobrá, mumford style, nicméně nemuseli tam dávat několikaminutové songy, stačilo jen tak půlminutky, abychom nezapomněli, že fousáč má přece rád USA... Protože až moc velká frekvence wtf scén. Protože divné přebíhání časových linií. Protože prostě tak... Ve výsledku Belgičani zahráli na nervy, zkazili mi Vánoce, proto tenhle snímek nechci už nikdy vidět. ()
Musím uznat, že před Belgičany smekám pomyslný klobouk, rozhodně jsem nečekala tak originální a precizní filmařinu.. Tento nezávislý snímek o alternativních rodičích, kteří se musí vypořádat se smrtelnou nemocí jejich malé dcerky, je velmi emotivní a vyzrálý.. Příběh je hodně moderní pojetí českého "Dne pro mou lásku".. Zabývá se seznámením dvou osamělých lidí, mapuje jejich lásku přes náhodné početí jejich dcerky a jejich idylický rodinný život dokud je nepotká tragédie, se kterou se každý z nich musí vyrovnat.. Skvělá muzika podtrhuje tento vynikající počin.. Kdo má rád nezávisláky, jen doporučuji tohle výborné drama! ()
Film čisto o emóciách - o vzťahu dvoch ľudí, o ich dcére a o iných komplikáciach sprevádzajúcich ich životy. Nakoľko ja nemám rád country, tu má vo svojej čistej bluegrassovej forme naozaj dostalo. 75-80% ()
Ta tetování! Asi sem se zamiloval... a to nejen zvenku, ale i do síly vycházející zevnitř hlavní protagonistky. Jinak k filmu, nezdá se mi, že by byl až taková citová vydíračka, jak tu někteří píší. Ba naopak se mi líbí, jakým způsobem téma odchodu ze života řeší a jaké možné důvody "vysvětlení a opory" snímek podává či nabízí. Když si k tomu všemu připočtu vynikající hudbu, která, i když není moje vyhledávaná, mne nadchla, nemůžu hodnotit jinak než za 4*. ()
Keby dej tohto filmu nebol chronologicky poprehádzaný, tak by to bola hustá citová vydieračka. A takých je na filmovom trhu už celkom dosť... Ale tvorcom sa podarilo spraviť veľmi originálny film, ktorý ma pár krát aj rozosmial a hlavne ma držal v napätí do úplného konca, keďže divák musí čakať na doplnenie toho, čo mu je pár krát naznačené. A tým pádom to nie je taká tá nepríjemná citová vydieračka. ()
Související novinky
CINEBENELUX 2014
Od pátku 16. května do neděle 18. května se ve Veselí nad Moravou uskuteční již druhý ročník nekomerční filmové přehlídky CineBenelux, jež navazuje na tradici filmových seminářů, která započala v 90.… (více)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (více)
Filmy s těmito a podobnými tématy jsou vždy na hraně a záleží pak na každém divákovi, do jaké míry je schopen akceptovat takové množství (uměle hromaděných?) emocí. V případě tohoto belgického midcultového hitu se domnívám, že scénář relativně málokdy sklouzává k vypočítavým atakům na emoce recipientů (srov. Camino), i když na nich vlastně stojí a potřebuje je ke svému naplnění. Je však poměrně chytrý, děj není vyprávěn lineárně. Tento nechronologický způsob vyprávění snímku jednoznačně prospívá, byť vyprávěný příběh o bluegrassovým muzikantovi Didierovi, tatérce Elise a jejich dcerce Maybelle je skutečně triviální. ~ Z jedné recenze jsem se dozvěděl, že zmíněná nechronologická narativní linka připomíná proces, jakým funguje PAMĚŤ. Mozek si logicky z minulosti zapamatovává pouze ty nejintenzivnější momenty a tyto vzpomínky se objevují na přeskáčku, asociativně… Princip paměti a její odraz můžeme shledat i na potetované kůži Elise. Zlé vzpomínky stejně jako paměť nemůže vymazat, snaží se je tedy aspoň zakrýt (= přetetovat). ~ /dále možné spoilery/ Poté, co Maybelle onemocní leukémií, se otevře celá řada existenciálních témat, osudů a emocí. Smrt / nemoc / rakovina stojí v opozici k bluegrass (vynikající soundtrack!!) / životnímu entuziasmu (Co budeme dělat? / Zpívat.) / lásce… Prolíná se chování protagonistů v dobách, kdy se daří, a v dobách, kdy všechno stojí za nic. Důležitá je v tomto ohledu scéna ze svatby, na níž si pár slibuje věrnost v dobrém i ve zlém, v dostatku i chudobě, ve zdraví i nemoci… ~ Jako leitmotiv lze označit OTÁZKU VINY – obviňování partnera, sebeobviňování, obviňování společnosti. Tváří v tvář také stojí víra (Elise) a zdravý rozum (Didier), náboženství a věda. Jeden z nejsilnějších momentů je dle mého soudu Didierův expresivní monolog na jevišti, kdy před plným sálem vykřičí do světa svůj odpor k církvi, která dle něj brání vědeckým pokusům a možnému zdokonalení medicíny. ~ ~ Víte, s kým soucítím? S vědci, kteří, od časů Darwina, tráví čas studováním biologie. S těmi, kteří objevovali tento překrásný svět, popsali a studovali ho. S těmi, kteří strávili celý život, pracujíc v těch nejtěžších podmínkách. A s těmi, kteří slyší na to, že nemocní lidé stále existují. S těmi, kteří zpochybňují teorii evoluce. Protože to byl Hospodin. Hospodin vytvořil vše v šesti dnech. A ne během 4,5 miliardy let. To stačí k tomu, abyste se pozvraceli. Bando idiotů! Ale něco vám řeknu. Hospodin, Bůh ze Starého zákona, před kterým kleká 80% světa, je rozhodně ta nejhorší literární postava. Vyhledejte si to v Bibli. Pozorně si to přečtěte. Hospodin je manipulátor, sadista, vrah a rasista, nepřítel žen, homofob... Je úzkoprsý a marnivý, provádí etnické čistky, žádá si dětské oběti a baví se sadistickou hrou, aby si otestoval lidskou víru. Diktátor, který vytvořil nebe a zemi… A taky lidskost, cíleně proto, abychom před ním padli pokorně na kolena a s úctou vychvalovali do nebes. Já jsem ale k tomuto obrazu stvořen nebyl. Neposlouchám rozkazy takového Boha, jako je on. Jsem lepší, než on. Jsem opice. A bojím se. Vím, že mám milovat bližního, jinak dostanu své. Nepotřebuji k tomu ale Boha. Stvořili jsme si bohy, protože jsme se báli. Beze strachu, bez ignorance. Kdyby dnes někdo tvrdil, že hromy představují Boží hněv, co byste mu řekli? Vysmáli byste se mu do tváře. Ještě jeden Bůh. Ještě jeden Bůh. Ještě jeden Bůh. Má dcerka, Maybelle, má malá dceruška zemřela, protože některé experimenty jsou považovány z náboženských důvodů za neetické. Ale, to je jen detail. Každý rok umírají milióny lidí, protože ten hajzl, papež, zakázal použití prezervativů při sexu. To je jen malý detail, z historického pohledu. Ale ne pro mě! Pro mě ne! () (méně) (více)