Geu gyeowool, barami boonda

Hmm, to zase bylo moře slz.. ale každou z nich jsem jim věřila. Prostě Korejci tyhle ubrečený věci umí.. Podle mě docela nadstandard s moc pěknými hereckými výkony a zajímavými vedlejšími postavami. Podobně se mi líbilo i Padam Padam (Kim Beom si evidentně umí vybrat dobrej scénář). Jestli si jako já myslíte, že vás už žádný korejský melodrama nechytne a příjemně nepřekvapí, tak to ještě zkuste s tímhle. :-) Mimochodem, výýýýýýýborej soundtrack (který určitě zase nepůjde sehnat). (31.08.2013)

Do poslední scény jsem čekala, jak to dopadne. Ani jeden díl nebyl nudný, nebo že by děj byl zbytečně natáhlý, jak bývá u dorama zvykem. Všechno bylo tak akorát. Na hlavního hrdinu se skvěle dívalo, psychologii hlavní hrdinky bych ještě trošku víc propracovala. SPOILER: a to bodnutí v posledním díle mohli osvětlit, protože já pak nevěděla, jestli těch závěrečných 5 minut je skutečnost, nebo fikce, když si hlavní hrdinka občas v pokoji představovala osoby, které tam ve skutečnosti nebyly.. (12.07.2020)

Krásně natočené ty barvy se mě líbily. Nádherná herečka a pronikavé oči hlavního herce se mně taky líbily. Ale to ostatní, nechápu to přílišnou natahování. Přece jen je to mnohem hezčí než film, ale dalo se to jako film natočit. Za hudbu dávám 5* ale za zbytek jen tři, tak že nakonec 3.5* . Ještě promyslím... (25.07.2014)

Můj problém s tímhle seriálem začíná u toho, že už mě ti zamilovaní gangsteři tolik neberou. Ono je to - řekněme si to narovinu - pořád dokola. A v tomhle případě se scénáristka, kterou mám jinak moc ráda (každý jednou ujede) ani nesnažila něco nového vymyslet. Další problém vidím na straně režiséra, u něhož to uklouznutí chápu ještě méně (patří totiž k mým nejoblíbenějším). A ano, asi to bude hodně o mně a o tom, že už na to přehrávání nemám tak velkou toleranci a vyžaduji přirozenější výkon. Samozřejmě jsem si po pár epizodách zvykla a samozřejmě jsem v jednom okamžiku i upustila slzu, ale u mě by bylo - vzhledem k tématu - divný, kdyby na to nedošlo. Ze všech zúčastněných se mi nejvíc líbila Song Hye-kyo, která slepou dívku zahrála velmi dobře. Jo In-seong je pro mě kapitola sama pro sebe a já se u něj prostě nemůžu rozhodnout, jestli na něj koukám ráda nebo ne. On hrát umí, o tom žádná, ale když je natlačený do přehrávání v situacích, kdy se to fakt ještě nehodí nebo si k němu divák ještě nedokázal vytvořit vztah, vypadá u toho jako blb a já mu to vůbec nevěřila. To je ale opět chyba režiséra, že neukočíroval jeho herectví do nějakého přirozeného vývoje a rovnou to tam pálil. Mě třeba o dost víc dostal v momentě, kdy až tolik nehrál. Jeho pláče bylo na můj vkus až moc. Jestli mě ale někdo vážně lezl na nervy, tak to byli jeho kamarádi. O Kim Bumovi jsem po Padam Padam prohlásila, že ho už nikdo nemůže podezírat z toho, že by neuměl hrát. No, tak teď se chytám za hlavu a mám chuť ho z toho obvinit já sama. Opět si ale myslím, že za to z většiny může špatně napsaný scénář a role, která k němu s jeho nevinným obličejem prostě nejde. Navíc, jak si můžete oblíbit postavu, která pořád dokola jenom hubuje, vyhrožuje a nakonec nakvašeně odejde dělat si věci po svým. On a Jung Eun-ji, kterou jsem v Reply vážně zbožňovala, byli většinu času na ránu. Pokud jde ale o přehrávání a nepřirozené reakce, tak tam bych mohla jmenovat většinu přítomných postav. Polovina z nich stejně měla založenou existenci jenom na tom, aby mohli prudit telefonátem nebo smskami hlavního hrdinu. Netvrdím, že je tady všechno špatně. Byly tam světlý momenty, hezký soundtrack, pár pěkných dialogů, dojemných scén, silná hlavní hrdinka... Jenže na pohádku o třech měsících a ani jednom dni navíc už jsem prostě velká. Ale co už, facky byly, skleničky do obličeje taky, na co já si stěžuju? Slabší 3* (19.06.2021)

Drama (korejský seriál), za které se zasloužila stejná skupina, která vytvořila úspěšný skvost v korejské seriálové tvorbě - It's Okay, That's Love. Že se nejedná o originální tvorbu scénáristky Hee-kyung No, ale o remake japonského originálu jde v příběhu poznat. Přesto rozeznáme její zásahy - hravé a nepředvídatelné dialogy, které spolu s kvalitní prací kamery a nechutně charismatickým In-seong Jo, táhnou poměrně nudný uplakaný, no prostě typicky korejský příběh alá (Čechům známější) "Moment to Remember". Naštěstí má drama charakteristiky typického korejského melodramatického a posmutnělého filmu, ne typicky kýčovitého korejského dramatu (seriálu). Tyto dvě oblasti nutno rozlišovat. Korea je odjakživa smutný národ, viz lidové písně, kdy ženy v hanboku zpívají slavnou plačtivou Arirang, nebo korejské nostalgické malby. Tento nádech smutku, deprese a melancholie se nese celým seriálem od první scény. Vlastně už od toho, kdy si přečtete název. Korejská filmová tvorba tento styl zvládá opravdu bravurně, ale v seriálu jsem se s takto kvalitním provedením ještě nesetkala. Tvůrci navíc přidali špetku thriller atmosféry. Je to vlastně taková korejská filmová klasika provedená v seriálové podobě s koncem typickým pro korejský seriál, ne pro korejský film. Rozbor jednotlivých charakterů a jejich pocitů jde opravdu velmi hluboko. Některé scény byly ale zbytečné. Korejské publikum muselo být nadšené. Přesně jejich styl. Člověk neznalý korejské tvorby seriál docení po řemeslné stránce. Pro typického Čecha to bude pravděpodobně moc velká ždímačka pocitů. (18.09.2014)