poster

Funny Games

  • Rakousko

    Funny Games

  • Slovensko

    Funny Games

    (festivalový název)

Krimi / Psychologický / Drama / Thriller

Rakousko, 1997, 104 min

Režie:

Michael Haneke

Scénář:

Michael Haneke

Kamera:

Jürgen Jürges

Producenti:

Veit Heiduschka

Scénografie:

Christoph Kanter

Kostýmy:

Lisy Christl
(další profese)
  • swamp
    ****

    Přestože němčinu vážně nemám rád, kvůli tomuto původnímu (nyní běží v kinech Funny games U.S.) dílku jsem to rád překousl. A dostalo se mi výborného thrilleru/dramatu, jenž mi připomněl novější Hard candy. Režisér využívá několika zajímavých prvků, jako třeba komunikace Paula s divákem, SPOILER přetočení zastřelení Petera či využití dlouhotrvajících scén po smrti syna pro umocnění zážitku, což tedy přisuzuji hlavně umu režiséra. Výborně, už dlouho jsem neměl u filmu ten zvláštní pocit..a co si budeme povídat, trochu jsem fandil násilnické dvojice. :)(27.9.2008)

  • Gilmour93
    ****

    Mládí bezcitné, stáří bezmocné a my bez zájmu přihlížíme.. Lidé znechucení fiktivním násilím, odchází ze sálů, vypínají televizi, zavírají oči a přitom reálné násilí kolem sebe v lepším případě velkoryse přehlížejí, v horším pasivně vyhledávají a berou ho jako součást vlastní přirozenosti s danými pravidly. Že však není hra jako hra dokáže Hanekeho film vysvětlit dokonale.. Jelikož jsem jako první viděl režisérovu takřka identickou kopii tohoto snímku (Funny Games USA), nebyl už emotivní účinek natolik devastující, nicméně němčina dodala dvojici mladistvých golfistů z Hitlerjugendu ještě o něco cyničtější rozměr. Znepokojující, kontroverzní, myšlenkově brilantní dílo..(16.8.2010)

  • mat.ilda
    ***

    Přidávám se na stranu zklamaných diváků, kterým jaksi unikal umělecký záměr. Pokud šlo o nějaký vyšinutý art, zaznamenala jsem ho, jako mnozí jiní přede mnou, pouze v nepatřičné formě promluv do kamery a zpětného chodu TV ovladače, místo šoku se však dostavila znechucená nedůvěřivost, jakou manipulaci s divákem Haneke chystá - ukázalo se, že žádnou. A na to, abych snímek chápala jako znepokojivě reálné nebezpečí, byl značně vyumělkovaný, takže, co tu ještě máme, abychom si zasloužili tři hvězdičky? Každopádně herce, kteří odpovídali naturelu filmu natolik, až je člověk podezřívá, že hráli sami sebe, a pak ještě zajímavě natočenou úvodní scénu, jitřící divákovu představivost a stupňující dychtivost očekávání, bohužel, pod tíhou věcí příštích je degradována na nenaplněný příslib.(28.6.2012)

  • -bad-mad-wolf-
    ****

    Zákeřná hra s žánrovými filmovými postupy i s divákem samotným. Napětí je podrazácky ředěno náhlými pohledy a poznámkami do kamery nebo rovnou podpásovkou s dálkovým ovladačem. Výsledkem je sice absurdní, ale také zcela nevypočitatelná thrillerová záležitost, která ráda sabotuje věrohodně plynoucí úseky a nezavazuje se vůbec ničemu. Ani příjemnému diváckému zážitku. Veškerá filmová štěstěna a logika je převrácena naruby a útrapy nezpůsobuje padouchům, nýbrž kladným postavám a divákovi (útěk syna, útěk ženy). Herecké výkony jsou dokonalé, především dvojka představitelů mladých tyranů věrohodně ztvárnila postavy, které hrají na dvě strany - jsou jak přesvědčivými padouchy ve filmu, tak i důmyslnými figurkami, které divákovi nejvíce dávají na zřetel absurditu celé této hry. Funny Games? Games určitě...(10.2.2011)

  • Jansen
    *****

    S husí kůží a s mrazením v zádech sedím u závěrečných titulků a přemýšlím, co jsem to vlastně viděl. Tentokrát si Haneke nevybral látku vzbuzující již v předstihu kontroverzi. Dokonce se může zdát, že hlavní zápletka se co do primitivnosti vyrovná průměrné epizodě libovolné německé kriminálky. Dva násilníci drží v odlehlém domě u jezera bezbranný manželský pár s malým synem. Haneke ale používá k budování napětí prostředků zcela nekonvenčních. Už během úvodních titulků vzbuzuje nepříjemné pnutí kombinací vážné hudby a heavy-metalu. Postupná gradace s jakou dávkuje zvrácenost na úkor slušnosti u hlavní dvojice trýznitelů, je k nevydržení. Místy vzbuzuje až panický pocit z toho, co kamera ukáže v dalším záběru. Herecké výkony jsou podmaňující, zvlášť ten Suzane Lothar je neskutečně přesvědčivý, až přemýšlím, co jí ten „Übermensch“ Haneke vlastně udělal. Těmito atributy přímo vtahuje diváka do děje. V podstatě až po sem by se o Funny Games mohlo mluvit jako o dokonale zvládnuté „řemeslné práci“, nebo přesněji „divácky konformním uměleckém filmu“. Haneke ale i zde používá pro něho typických zcizovacích prostředků a hraje tak velmi krutou hru s divákem hned na několika úrovních. Zcela nepokrytě mrká do kamery a konverzuje s divákem. V „přetočené“ pasáži tvrdě ukazuje možnosti reality filmového média a dává tak jasný signál, že jejich rozsah co do zobrazovaného je (ne)omezen spíše technikou než nějakými etickými zásadami. Naplno tak odosobňuje zobrazovaný děj a nabourává narativní plynulost. Z tohoto úhlu pohledu jsou Haneho Funny Games jasným metafilmem. Krutě degradují samotný obsah a vyzdvihují formu a filmovou řeč coby samostatné umělecké prvky. Relativizují lidské hodnoty („Vy přece stojíte při nich, ne?“ „Ať divákům nabídneme také něco jiného.“) a nepřímo tak ústy dvojice trýznitelů divákům podsouvají, že jsou to vlastně oni sami, kdo si přejí násilí, další zvrat. Celá struktura filmu má daleko k tomu, co by se dalo nazvat lineárností se začátkem a koncem. Celkový koncept je podobný hře o dvojím jednání. Přitom bezmála deseti minutový záběr v půli filmu plní funkci jakéhosi intermezza. Právě tento záběr, během kterého kamera pouze několikrát mírně popojede, aby odhalila další perspektivu, vrcholem celého filmu. Co se týká mizanscény tohoto záběru, neznám moc filmů, které by se mohli pochlubit podobnou propracovaností. Oko kamery nám nabízí množství významů, odkazů a náznaků, které se během filmu nakumulovaly právě do této scény a během trvání záběru nepřetržitě zaměstnávají pozornost diváka. I zde Haneke využívá zcizovacích prostředků (zkrvavená televize, kamera na stole), které by se daly interpretovat do mnohem větší hloubky. Samotná cykličnost děje, film by vlastně mohl začínat tam, kde končí, je do své znepokojivosti definitivním knockoutem diváka. A mám takový pocit, že existence amerického klonu je jen další součástí Hanekeho funny games s divákem.(24.1.2010)

  • - Režisér Haneke řekl během natáčení svému producentovi, že pokud film bude úspěšným, tak jedině proto, že diváci nepochopí jeho skutečný význam. (Morien)

  • - Pri premietaní v Cannes (1997) niektorí diváci spolu s niekoľkými kritikmi odišli zo sály. (rador)

  • - Režisér Michael Haneke natočil o deset let později (2007) remake tohoto filmu. (vimanzen)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace