Tajemný mnich

Moje druhá wallaceovka a naprosto parádní. A to i díky opravdu nádherné Karin Dor, na které bych nejen oči nechal spočinout. Lehká a přitom příjemně mrazivá detektivní tak trochu fraška skvěle odsýpá, mordýř v kápi je vynikající a jeho identita byla pro mne obrovským překvapením, hluchá místa neexistovala a vše prošpikováno jemným, mnohdy i kapku černým humorem. Wallaceovky se tímhle kouskem usadily v mém filmovém hledáčku. (03.03.2015)

Tajomný mních mi pripadal výpravnejší a rýchlejšie ubiehajúci, ako nedávno videné Mŕtve oči Londýna, pretože sa do Londýna aj pozrieme a užijeme si viac exteriérových scén. Stále je to ale pre mňa také malé guilty pleasure, ktoré nedokážem brať vážne a užívam si ho ako nostalgickú záležitosť. Mne na Wallaceovkách nemeckí herci a nemčina skôr prekážajú, ťažko sa mi vžíva do anglickej atmosféry, ktoré musia mať ich predlohy. Ono to občas vyvolávalo vo mne pocit, že sledujem nejaký klasický nemecký erotický retro film. Je potešujúce, že záverečné odhalenie vraha je pomerne nečakané, tipnúť si, kto to z mnohých podozrivých je a prečo vraždí, nie je tak jednoduché, ako by som od podobného typu filmu čakal. (13.09.2013)

Film, u kterého jsem se kdysi jako malý před půlnocí, když jej dávali v televizi, i trochu bál. Nové zhlédnutí po letech mne však zklamalo. Přišlo mi poněkud zbytečné ladit vše do parodie někdy až přehnané a včetně přehnané hudební stopy, když se daly využít hororové prvky a atmosféra staré Anglie pro lepší vedení příběhu. Vezměte si třeba Fantoma Morrisvillu, tam ty dekorace hrají svou roli, je to parodie, ale funguje to i jako tajuplný příběh samotný. Zde jsem měl zmatek, kdo je Lola, kdo Gvendolína, kdo se komu dvoří, který chlap ke komu patří, jak kdo mohl vědět, že zrovna teď tudy pojede někdo v autě atd., atd. Je to příjemný návrat do let minulých, ale myslím, že zrovna zde si Wallace zasloužil poněkud důstojnější a ne tak zbytečně přehnanou a třeskutou adaptaci. (07.12.2013)

V sousedním Reichu se v šedesátých letech roztrhl pytel s adaptacemi kriminálních románů z pera Edgara Wallace, který byl velice plodný autor nejen kriminálních příběhů, ale i jiných žánrů např. sci-fi. Do dneška se prodalo více než padesát milionů výtisků jeho knih a po Siru Arthurovi Conanovi Doylovi je druhý nejúspěšnější britský autor detektivního románu, protože Agathu Christie nepočítám, jelikož patří do jiného levelu. Narozdíl od Doylea nepsal o detektivech, ale o práci policejních složek a to zejména o Scotland Yardu. Jak už jsem psal, tak se v západním Německu v šedesátých letech natočilo více než třicet filmů podle děl tohoto velikána britské literatury, z nichž některé byly expandovány i do našich kin v dobách socialismu. Tento filmový příběh byl inspirován knihou Černý opat a narozdíl od knihy zde byl vynechán podpříběh o zlatém pokladu. Setkáváme se zde s tajemných mnichem, který vraždí v okolí dívčí školy celkem originálním způsobem. Ihned to začne vyšetřovat Scotland Yard, což ho nezastaví a v starobylém sídle se rychle začne šířit strach. Pak zde máme také nenasytné dědice, kteří jsou schopni udělat cokoliv pro dosažení svého cíle. Němci se s tím nemazali a příběh nám podali pěkně za syrova a s jejich ráznou němčinou nás dovedli do napínavého konce, který asi málo kdo čekal. Je na tom vtipné, že se film odehrává v Anglii a my celou dobu slyšíme tu němčinu a vidíme ty německé ksichty, což moc neštymuje vaším očím a uším. Zároveň charaktery hlavních postav nejsou moc rozebírány a tak vidíme jen akční děj někdy až s hororovými prvky. Taktéž natáčení probíhalo převážně v Reichu a to v západním Berlíně a poblíž města Hameln, které se proslavilo legendou o Krysaři. Minimálně se natáčelo i v Londýně. Z hereckých výkonů určitě zaujala Karin Dor, kterou známe z mayovek jako Ribanu a zde si zahrála půvabnou Gwendolínu. Pro mě celkem milé černobílé překvapení a proto dávám 80%. (27.08.2021)

Působivý kriminální film na motivy Edgara Wallace z úspěšné řady, natočené Haraldem Reinlem. Tajuplný příběh, odehrávající se v dívčím penzionátu na zámku Darkwood, má i hororové prvky. A jako obvykle, Reinl sem, mezi napětí a tajemno, dokázal zanést i prvky humoru. Setkáme se tu i s některými herci, kteří hráli souběžně v německých mayovkách: Karin Dorová tu hraje půvabnou Gvendolínu, Harald Leipnitz inspektora Bratta a Eddi Arent školského pedela Smithe. Velmi zdařilé, doufejme, že film bude znovu k vidění i u nás... (28.06.2007)