The Invitation

Invitation, jenž není ani tak hororem jakožto spíše tíživou psychologickou hrou, se může směle řadit mezi nejlepší snímky roku 2015. Koneckonců marně na něm hledat něco, co by stálo byť jen za hnidopišské kritické slovo. Ať už se jedná o perfektní režii Karen Kusamy, znepokojivou atmosféru precizně dokreslující hudební doprovod Theodora Shapira či třeba výborně zvládnutý casting v podobě obsazení ústředních i vedlejších postav i s jejich absolutně uvěřitelnými charaktery. Když už za každou cenu něco vytknout, tak snad jen tolik, že The Invitation příchází na scénu v naprosté tichosti a bez fanfár, kvůli čemuž tak unikne pozornosti velké části divácké obce. Myšlenkové rozpoložení diváka v průběhu snímku na chlup odpovídá myšlenkovému stavu hlavního hrdiny. Jak divák, tak Will jsou nuceni neustále upírat svou pozornost k na první pohled bezvýznamným jednotlivostem, jejichž sled však ve výsledku přináší stále sílící tušení, že něco není tak, jak má být. Tato propracovaná hra s myslí zúčastněných je tak intenzivní, že si ji divák bude v hlavě dohrávat ještě hodně dlouho po závěrečných titulcích. Osobně jsem v krátké době přidal i druhou a třetí projekci, protože Invitation zkrátka jen tak nepustí. (13.04.2016)

Celou dobu se filmu daří minimálními prostředky budovat dokonalý pocit hrůzy, a i když dlouho oddalované vyvrcholení mohlo být možná ještě o něco lepší, v podstatě tu není moc nač si stěžovat. Kvalitních horrorů je dnes jak šafránu - tenhle mě do svých spárů chytil poměrně rychle, a až do konce nepustil. Srovnám-li s Hvozdem (The Woods) ze stejného roku, nelze než hodnotit velmi vysoce. Zatímco Hvozd, v němž se to hemží slizem a monstry, se marně pokouším dodívat už celé měsíce, na The Invitation, kterému stačí psychologické hrátky při oslavě v domě na kopci, mi stačila hodina a půl. Spokojenost pak ještě jistí úplně poslední zneklidňující záběr. (27.04.2016)

The Invitation je psychologickým thrillerem, s hororem nemá nic společnýho. Ve většině stopáže se dokonce jedná o pomalý talky film, ve kterým se po dlouhé době sejde parta starých známých, což se děje díky pozvání jednoho z nich bez konkrétních důvodů. Poté, co Karyn Kusama řádně zahustí atmosféru tohoto malého reunionu seznámením se s minulostí postav a jejich vztahů, k čemuž mu slouží na první pohled možná zmatečné flashbacky, se začne celý děj potácet na hranici totální nejistoty některých postav samých se sebou, přičemž největší otázkou zůstává zištnost/nezištnost celého setkání. Víc spoilerovat nebudu, to nechám jiným expertům tady, kteří tím samozřejmě posílají celý zážitek z filmu do kytek. Gratuluju! Zatim jeden z nejlepších hutných zážitku letos. 90% (09.04.2016)

Tohle může být hodně těžký film. Psychologický parní válec a neutuchající obrovsky nepříjemný pocit prakticky během celého filmu můžou při jeho vnímání způsobit mnoho škody. Na druhou stranu, pokud to dokážete ukočírovat a přijmout, jde o velmi silný kousek. Opravdu. Už během deseti minut filmu, prakticky během pár okamžiků poté, co hlavní hrdinové vstoupí do domu, jsem plně pochopil, proč v USA po sobě lidi tu a tam bez zjevného a jasného důvodu střílí. protože já být hlavním hrdinou, už v patnácté minutě filmu bych prostě vytáhl bouchačku a bezhlavě kolem sebe střílel. Symbolem toho filmu (kromě toho, že je ukázkově a čítankově politicky korektní - je tu Latinoameričan, párek Asiatů i párek gayů) je nepříjemnost. Nepříjemný je příběh, nepříjemná je atmosféra, nepříjemné jsou postavy, nepříjemný je vývoj, vyvrcholení i úplně poslední záběr. Bez něj by to v podstatě byl "jen pouhý" thriller, ale ten závěr to hází až do horrorově tísnivé atmosféry. Jde teď jen o to, zda na to přistoupíte a sedne vám to jako pozivitní stránka filmu. mě to bylo právě místy nepříjemné, ještě pořád nejsem schopen to strávit natolik, abych mohl prohlásit, že je to fajn film. Psychologická stránka filmu jede jako parní válec, vyvrcholení a pointa nejskou vůbec špatné. Možná je problémem fakt, že hned od začátku je jasné, že je něco špatně a divák jen čeká, jak se to vyvine (a nevyvine se to nakonec nijak nečekaně). Prostě jen čeká na startovní výstřel a důvod. Což si zase nemyslím, že by to z toho filmu dělalo něco extra. Kdybych měl použít jen jedno slovo, nepoužil bych slovo dobrý ale zajímavý. (03.08.2016)

WTF ????? v 55. minutě, kde se neodehrálo vůbec nic .. ANO 55 MINUT nudy, kterou jsem už dál nemohl vydržet a přeskočil všechno až na závěr, kde se tedy konečně něco dělo, ale to už mě vůbec nezajímalo, protože jsem měl totálně zkaženou náladu to nějak vnímat dál. Horor v žádném případě . Psychologické nudné drama - nic pro mě. (17.04.2016)