Django

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)

Po Leoneho jedinečné dolarové trilogii a kultovním Tenkrát na Západě, asi ten nejznámější spaghetti western, co byl kdy natočen. Charisma mladého Franca Nera (v době natáčení filmu mu bylo pouhých 25 let) doslova přetéká z filmového pásu a jeho špinavý anti-hrdina zde jediným pohledem paralyzuje nejen své soupeře, ale i krásné ženy (filmové i skutečné). Počet mrtvých je prakticky úměrný minutáži a i když snímek trošku okatě připomíná o dva roky starší kousek Pro hrst dolarů, je svým způsobem svěží i originální. A drsný. Dodnes právem vyzdvihovaná klasika a rozhodně lepší Django, než ten uloudaný od Tarantina. (23.06.2019)

Divoká banda s pionýrskými šátky vs. Django, koněprostý desperát, co ve své okázalé superdrsnosti pomalu mluví, chodí i jí a to jen proto, aby vyniklo, jak rychle střílí.. Syrovost, bláto a ikonické záběry nepřebily naivitu, nesoudržnost a absenci příběhové jiskry, neboť dobře uvařit spaghetti uměl jen opravdu málokdo a ani tady si šéfkuchař Corbucci moc hvězdiček Michelinu za své "kulinářské" umění nezasloužil. Jinak to nezvyklé dřevěné zavazadlo se na Divoký západ docela hodí - rozhodně víc, než kdyby za sebou hlavní hrdina táhl klavír, či automatickou pračku.. (17.03.2011)

Tohle nejsou rozhodně silné čtyři hvězdičky. Ale moc se mi líbilo výtvarné pojetí, ta hnědá s červenými akcenty ( krev, kukly, šaty, šípky.) a všudypřítomné bláto - asi nejlepší postava filmu. Naopak celou dobu jsem si neudělala žádný vztah k titulnímu hrdinovi. Jestli měl být jako Clint, tak nebyl. Franca Nera považuju za herce, který měl ve své kariéře úžasné i zoufalé chvilky, tohle nebyla ani jedna z nich. Ústřední píseň je skvělá, naopak hudba během filmu byla chvílemi až iritující. (23.02.2011)

Já mám k Djangovi trochu zvláštní vztah. Uznávám ho jako jeden ze základních kamenů žánru, chápu, proč je to tak kultovní film a proč si Tarantino půjčil zrovna tohle. Nicméně to neznamená, že to není film postavený na jediném geniálním nápadu a obaleném z nouze chatrným příběhem. Kromě toho první půlhodina je dost natahovaná, pořád se nic neděje, Marie chodí po pokoji, Django jí a kurvy se ho bojí. Od chvíle, kdy se objeví skvělý Fajardo jako sadistický major Jackson a jeho tlupa v červených kápích, tak to začne mít koule. A přesto, že je příběh jednoduchý a pitomý, je to pak až do konce zábava. Teda dneska jsem se bavil dost. Možná proto, že jsem konečně koukal v originále. Předtím jsem to viděl jenom v češtině, a dabing vycházel z anglickýho dabingu, takže dialogy kolikrát nedávaly smysl. A Nero v Soukupově podání nezněl zdaleka tak ironicky jako jeho italskej dabér (ty italský zvukový verze asi nikdy nepochopím) (ale pořád lepší Soukup než ten šmatlák v angličtině). A vůbec Nero a postava Djanga je největší klad celého filmu. Přesto, že je to taky pěknej hajzlík, tak se mu nedá nefandit. Eduardo Fajardo se na můj vkus objevuje málo a zvlášť uprostřed nedělá nic jinýho, než že se schová, nebo zdrhá, ale je to taky záporák první třídy. Bódalo je taky pěknej hnusák. Loredana Nusciak mi v originále poprvé nevadila a přišla mi dokonce trochu sympatická! Jinak, moc se mi nelíbí hudba, Bacalov složil lepší věci. Úvodní písnička geniální, ale zvláště ty mexické melodie tahají za uši. Corbucci později natočil lepší věci, ale bez tohohle by se k nim asi nedostal. PS: Bylo zajímavý sledovat film s člověkem, který o něm slyšel jenom od Tarantina. Jeho reakce na TU scénu (všichni víme jakou) byla k nezaplacení :D (21.12.2007)