Borgman

S aktuálními obavami z invaze nepřátelské kultury koresponduje Borgman tak skvěle, že může být oceňován jak tzv. xenofoby (jako mimořádně trefná alegorie kritické situace), tak i jejich odpůrci (jako mimořádně trefná xenofobologická fraška). To je však jen jedna z možných výkladových aplikací (jinou může být např. užití podobného modelu na tzv. třídní boj). Od jakékoli aplikace ale můžeme odhlédnout: Podstatné je, že naše civilizace (ve svém celku a specielně ve svých středních vrstvách) žije ve stále důslednější karanténě od veškerého "xenon" - vytěsněna je smrt, vlastní temná stránka, vše necivilizované, vše iracionální, vše ohrožující, vše divoké, vše nevědecké, vše "fanatické". Vytěsněno tak důsledně, že i v tomto od boku sestaveném výčtu si sám musím vypomáhat negativními hodnotícími nálepkami, protože k vlastnímu pojmenování všeho toho, co tvoří xenon, bych se musel zamyslet podstatně hlouběji. Současná vytěsňovanost je ovšem dosavadním vrcholem procesu, který ponenáhlu pokračuje už po staletí (ne-li po tisíciletí), o čemž svědčí i věkovitý lidový folklór a pohádky - např. o alpech. Tehdy se ale s těmito skutečnostmi dalo ještě nějak nakládat, právě proto, že byly tímto způsobem výslovně tématizovány. Dnes už nemáme ani to. Nu a nyní tedy alp přichází - ze zapomenutosti, z pohřbení (jak vidíme v úvodní scéně). Že ale nejde jen o cosi hrozícího zvenku, je pěkně ukázáno manželovou reakcí na řeči poprvé přišedšího Borgmana, které vnímá (nesmyslně, ale vlastně správně) jako ohrožení. Ostatně Borgman pěkně ukazuje ústřední ideologii středních vrstev - bezpečí. Onen karanténní civilizační život ve sterilizovaném prostředí (konečně jsem našel ten správný výraz) vnějším i vnitřním a doslovné užití motivů pohádkových bytostí jako jsou alpové, jsou ve filmu zcela očividné, takže se nechci považovat za objevitele Ameriky (zvlášť např. to psychické upírství spících (a snících) obětí je motivem velmi příhodným). Možná proto má tolik diváků problém s "nepochopitelností" Borgmana - je to prostě vpád pohádkové bytosti, bytosti naložené našimi nevědomými strachy, do současné reality. Diváci před několika málo staletími by se tomtuto filmu nijak nedivili, věděli by, o čem je (totiž mysleli by si, že to vědí). Komentáře: Lanark, spacylemon, OldaVagner, Vendem, type_B (všichni 5hv.), radektejkal, slunicko2 (4hv.), Flakotaso (3hv.). A na závěr pěknou písničku: https://www.youtube.com/watch?v=1210NrT93cc (14.03.2016)

Znepokojivy a velmi zvlastny film, po ktorom si vravim, ze na jedno pozretie staci. Mnohym povie vela, niektorym nic.Ja sa radim niekde do stredu, viac sa mi vsak tato podivnost pacila ako nepacila. Kedze som zo zaciatku nemala potuchy do coho idem, dejovy rozbeh a sled udalosti sa predstavil ako nie jednoduchy film a tym si ziskal moju pozornost. Co prislo neskor, bola cista a jasna hrozba. Podmanivi a demonicki manipulatori pohravajuci sa s ludskostou, rucaju hranice a psychicke obrany. A da sa toho este vela najst,co chcel tento film priamociaro povedat. Kto hlada, najde. Ten surrealisticky nadych mi ulahodil, za nie prilis najstastnejsie rozhodnutie povazujem ustredne a vedlajsie zenske herecke obsadenie. Pre celkovu zrozumitelnost pozor hlavne na uvod a necakat, ze sa nieco same vysvetli:-) (18.05.2014)

Alex van Warmerdam je takovej Lars von Trier Nizozemska. Točí divný film, ale většinou v nich vždycky má tunu myšlenek a člověk si je musí vysloveně ulovit, pakliže si z těch jeho filmů chce něco odnýst. Tady bych musel bejt snad na narkotikách, abych pochopil to, co se v tomhle filmu vlastně dělo. Nepochopil jsem to ani během filmu a už vůbec jsem to nepochopil na jeho konci. Pochopil jsem snad jenom to, že musím ze sebe eliminovat negativní lidské vlastnosti, neboť jinak si pro mě přijde Borgman. A to by, po shlédnutí tohoto filmu, nechtěl nikdo. (24.12.2014)

Dávno som sa po filme necítil tak ako-zdrogovaný, ako po Borgmanovi. Hypnotická podivnosť, ktorá vás nepohltí tým ako vypadá či znie (hudba v nej zaznie iba miestami a obraz je minimalistický), ale čisto tým, čo sa v nej deje. Európsky filmový art, ktorý však na myšlienku nehrá zadumane a rádoby duchaplne, ale z ostra na rovinu a pekelne čiernohumorne. Festivalovka ako vyšitá, výdatná hostina pre milovníkov protiprúdu. (07.03.2014)

Borgman patří k těm filmům, u nichž mě těší, že někdo něco takového (na)točí. Už jen tím, že si žádá, aby k němu bylo zaujato jasné stanovisko, už jen tím, kolik toho co do otázky svého smyslu nechává na divákovi. Baví mě pak sledovat všechny divácké reakce (od rozhořčených po adorující), číst si různé interpretace, zdálky pozorovat diskuze, jež se o filmu vedou. Tahle mimotextová rovina mě přivádí do extáze. Film sám mě ovšem žel nechává vcelku chladným. Ne kvůli své nedořečenosti (to naopak - jak už snad vidno - považuji za klad), nýbrž kvůli tomu, že motivy, s nimiž pracuje jsou už jinde rozpracovány lépe, v tomhle kontextu: řízněji. Nemůžu nevzpomenout Funny Games USA ("home invasion pro intelektuály")... nebo Zabití posvátného jelena (nepojmenovatelnost iracionálna)... nebo Parazita ("třídní boj"). Nač chodit ke kováříčkovi, když můžeme za kovářem? 60% (11.04.2021)